Nejvlivnější marxista minulého století, kterého nikdo nezná

Před necelým stoletím argumentoval italský marxista Antonio Gramsci, že běžný pracující není příliš ochoten akceptovat marxistickou ideologii v celé její šíři a rozbít existující řád na padrť. Mnoho z pracujících je podle něj daleko více loajální k rodině, své víře nebo vlasti než společenské třídě, jejímž jménem má být stávající řád zničen. Na druhou stranu tvrdil Gramsci, že pokud bude za použití cílené propagandy rozbita nebo narušena sociální struktura společnosti, je možné dostat značnou část společnosti na stranu socialismu a komunismu.

Konečného vítězství socialistických sil lze dosáhnout něčím, co nazval kulturní hegemonií, jejímž cílem je ovládnout nebo ovlivnit všechny struktury občanské společnosti. Do struktur občanské společnosti zahrnoval vše, co není přímo v rukou státu a nesouvisí s výrobou, tedy zejména rodinu, kulturu, vzdělání, náboženství, média nebo odborové organizace.

Italský následovník Marxe

Antonio Gramsci se narodil na konci 19. století na Sardinii. Stal se jedním ze zakladatelů italské komunistické strany. Dva roky strávil v bolševickém Rusku a po svém návratu se stal členem italského parlamentu. Poté, co B. Musolini využil údajného pokusu o atentát na něj k vyhlášení nouzového stavu, byl zatčen a poslán do vězení, přestože měl poslaneckou imunitu. Ve vězení strávil 11 let, během nichž sepsal svoje klíčová díla „Dopisy z vězení” a „Sešity z vězení”. Zemřel krátce po propuštění z vězení, dva roky před vypuknutím druhé světové války, ve věku pouhých 46 let.

Ve svých dílech popisuje strategii konečného vítězství komunistických sil, ke kterému by mělo dojít během několika generací. Jeho strategie zahrnuje několik klíčových bodů a nechybí jí trpělivost.

Zákopová válka místo frontálního útoku

Gramsci argumentoval, že revoluce v Rusku mohla proběhnout tak, jak proběhla, protože z historických důvodů pro ni existovaly příznivé podmínky. Ale v ostatních zemích jsou instituce občanské společnosti příliš silné na to, aby mohly být rozvráceny jedním frontálním útokem. Tyto instituce představují solidně vybudované zákopy, které nelze dobít jednou revolucí. Proto je podle Gramsciho nutné se připravit na delší zákopovou válku a postupnými kroky občanskou společnost oslabit.

Oslabte křesťanskou víru

Gramsci dospěl k závěru, že civilizovaný svět je již 2 000 let pevně spojen s křesťanstvím, které se stalo dominantním morálním systémem. Díky jeho pevnému ukotvení ve společnosti není možné jej zničit jednou revolucí. Gramsci nabádá k postupnému ovládnutí mysli společnosti, které může trvat několik generací. Proto píše: „Socialismus je přesně to náboženství, které musí převládnout nad křesťanstvím.”

Rozdíl mezi frontálním útokem a zákopovou válkou v Gramsciho pojetí v případě křesťanské víry by se zjednodušeně dal popsat jako „nebořte kostely, ale zkorumpujte kněze!”

Kulturní hegemonie

Prvním krokem k dosažení kulturní hegemonie ve společnosti je zpochybnění všeho, co představuje tradiční kulturu. Gramsci věřil, že pokud dokáže komunistické hnutí prostřednictvím kulturní hegemonie ovládnout lidskou mysl, nebude nutné ke konečnému vítězství používat pracovní tábory nebo podobné metody nátlaku. Pokud se komunistům podaří získat kontrolu nebo alespoň silný vliv ve školách, médiích, kostelích a dalších organizacích, budou mít dostatek příležitostí k ovládnutí lidské mysli.

Doslova napsal: „V novém uspořádání ovládne socialismus jako první kulturu tím, že infiltruje školy, univerzity, církev a média a transformuje vědomí národa.”

Vytvořte širokou alianci levicových uskupení

Historicky byli kovaní marxisté a leninisté spíše nepřátelští vůči nekomunistické levici. Gramsci argumentoval, že je nutné se spojit s ostatními skupinami, které mohou pomoci dosáhnout kulturní hegemonie a zpochybnit existující hodnoty. V dnešní době by taková aliance zahrnovala zřejmě LGBT skupiny, hnutí antifa nebo radikální ekologická hnutí.

Spojte se i s nepřítelem

Gramsci navrhoval, aby se komunisté zbavili svých některých předsudků a snažili se dostat na svou stranu i některé ze svých oponentů. V jeho pojetí mělo jít o „absorpci elit nepřátelských tříd”. Získají -li socialisté na svoji stranu syny a dcery buržoazie, budou „antisocialistické síly dekapitovány”.

Gramsciho strategii přetavil v šedesátých letech minulého století do jedné věty německý studentský aktivista Rudi Dutschke. Přišel s jednoduchým heslem „Der lange Marsch durch die Institutionen”, neboli „dlouhý pochod institucemi”. Inspirován Gramscim věřil, že infiltrace institucí a jejich ideologické rozvrácení připraví půdu pro úspěšnou socialistickou revoluci.

Otázka z ní, jakou část z Der lange Marsch durch die Institutionen už Západ ušel?