Nenávist je motorem jednoty levicového hnutí, říkal velký Mao

Čínská kulturní revoluce vypukla v roce 1966 a trvala v podstatě až do smrti Mao Ce-tunga o deset let později. Jejím cílem bylo očistit revoluční hnutí od posledních zbytků kapitalismu a tradičních prvků čínské kultury, které se skrývaly pod revolučním heslem čtyři staré přežitky: staré zvyky, obyčeje, kultura a myšlení.

Během kulturní revoluce zemřely miliony lidí násilnou smrtí. Ekonomika, která se vzpamatovávala z hladomoru během předchozího experimentu s názvem Velký skok vpřed, utrpěla další ztráty. Tisíce kulturních artefaktů z čínské historie padly nenávratně za oběť plenění Rudých gard. Více zde.

Studenti vpřed

Kulturní revoluci zaštítil Mao Ce-tung jako vůdce čínských komunistů, ale jejich hlavní údernou silou byly Rudé gardy, které se rekrutovaly ze studentů středních a vysokých škol a stály mimo armádu a policii, jež dostala pokyn, aby do jejich konání nezasahovala. Policisté, kteří by rozkaz neuposlechli, byli označeni za kontrarevolucionáře.

První obětí kulturní revoluce byla učitelka na pekingské škole Pien Čung-jun, která své žákyně nabádala, aby v případě zemětřesení co nejrychleji opustily budovu školy. Jedna z žákyň se otázala, zda mají s sebou vzít portrét Mao Ce-tunga, na což paní učitelka reagovala zopakováním instrukce, ať co nejrychleji utíkají ven. Odpověď paní učitelky si studentky vyložily jako odmítání velkého vůdce Mao Ce-tunga a přímo ve třídě ji ubily dřevěnými holemi k smrti.

Krvavý srpen

Smrt učitelky byla počátkem takzvaného krvavého srpna. Na jeho počátku se Mao Ce-tung osobně setkal s vůdci Rudých gard na náměstí Nebeského klidu, aby je podpořil v jejich boji proti čtyřem starým přežitkům. Následovala řada masakrů učitelů a rodin, které spadaly do závadových skupin občanů, kterým dal Mao Ce-tung název „Pět černých kategorií”.

Během masakru v pekingské čtvrti Ta-sing bylo zavražděno více než 300 osob, nejstarší bylo osmdesát let, nejmladší bylo dva měsíce staré dítě. Pocházelo z rodiny spadající do Pěti černých kategorií. Dospělí byli ubiti k smrti holemi, děti zabíjely Rudé gardy tak, že jimi mlátily o zem.

Vedoucí úloha

V roce 1971, krátce po vrcholu kulturní revoluce, vydala univerzita v Michiganu krátkou studii o tom, jakou roli v ní sehráli studenti. Její autor uvádí, že „byli povoláni stárnoucím revolucionářem Mao Ce-tungem, aby převzali vedoucí úlohu při nastolování proletářské kultury a politiky”.

Mao Ce-tung se podle autora studie obrátil na čínskou mládež z několika důvodů. Zaprvé představovali mladí lidé největší potenciál podpory, neboť Maovy myšlenky jim byly předkládány celé dětství a sami „věděli velmi málo nebo nic o negativních výsledcích zavádění jeho myšlenek do praxe”.

Mao je chtěl přímo zapojit do revolučního hnutí, neboť věřil, že je tímto způsobem pro revoluci nadchne. V neposlední řadě, uvádí studie, mohl Mao v mladých lidech vybudit „důležitou revoluční vlastnost, kterou je nenávist”. „Mao vnímal nenávist jako emotivní hnací sílu lidského konání, motiv pro jednotu a dynamiku.”

Řádění Rudých gard skončilo roce 1968, kdy velký Mao požádal armádu, aby je zpacifikovala.