ZBYNĚK FIALA
Setkání amerického prezidenta Joe Bidena s čínským protějškem Si Ťin-pchingem na summitu zemí APEC v kalifornském San Francisku patří k událostem roku, i kdy se tam toho zas tak moc neudálo. Je to však dobrý signál toho, kam ten svět spěje.
Prezident Biden měl s sebou alternativní kalendář, kdy by se musel předčasně vrátit do Washingtonu, kdyby v Kongresu neodvrátili „zástavu“ vlády, tedy stop jejím financím na konci další provizorní rozpočtové lhůty. To se nestalo, peníze byly schváleny do poloviny ledna, je to v pohodě. Před očima tak máme časové horizonty, na které nejmocnější muž planety dohlédne.
O něco dál jsou americké prezidentské volby. Pro Joe Bidena to bude honička, chce-li obhájit mandát. Zatím zaostává v průzkumech za nejpravděpodobnějším vyzyvatelem Donaldem Trumpem, ne moc, ale čím dál víc.
- https://www.realclearpolitics.com/epolls/2024/president/us/general-election-trump-vs-biden-7383.html
Donald Trump je rozporná postava ve vztahu k Číně. Jako prezident zvýšil podporu pro Tchajwan a Joe Biden v tom pokračuje. Trump také zvedl cla na čínské dovozy, která Biden ponechává v platnosti. Biden teď dohodl s Čínou zastavení vývozu syntetického opiátu fentanylu, či hlavně substancí pro jeho výrobu, které se nakupují v Číně. Ale i s tím začínal už Trump, když dohodl s Čínou kontrolu těchto substancí. Trump však čínského prezidenta – podobně jako toho ruského – obdivuje. Líbí se mu, když má někdo jasnou moc a lze se s ním na něčem dohodnout.
Hlavní ohniskem konfliktu mezi USA a Čínou je budoucnost Tchajwanu. Tam budou ve stejnou dobu, tedy v polovině ledna, prezidentské volby. V době, kdy se letadlo s čínským prezidentem zvedalo do vzduchu, došlo na Tchajwanu k historické události, kdy se tradiční strana Kuo-min-tang spojila se zhruba stejně silnou Lidovou stranou do opozičního volebního bloku, který má reálnou šanci tyto volby vyhrát. To by představovalo zvrat ve vztahu k Číně, směrem ke sbližování. Napřed se ale musí dohodnout, kdo povede kandidátku, což se zatím nepodařilo. Poslední termín je 24. listopad.
- https://www.washingtontimes.com/news/2023/nov/18/taiwanese-opposition-figures-fail-unite-against-ru/
Si a Biden se dobře znají. Setkávali se opakovaně už jako viceprezidenti a zdálo se, že se spřátelili. Naposledy se viděli před rokem v Bali, kde to probíhalo celkem nadějně. Ale kdo chce být v Americe korektní, musí být zuřivě protičínský. Proto Biden na tiskovce letos na jaře označil Si Ťin-pchinga za diktátora. To do podzimu vyšumělo a v San Francisku Si oslovil Bidena jako přítele. Biden pak odpovídal médiím na otázku, zda je Si skutečně jeho přítelem. Není, zapřel bratra. Velice dobře se známe, řekl Biden, ale je to jenom byznys.
Co se tedy odehrálo na té sanfranciské schůzce?
Trvala čtyři hodiny i s pracovním obědem, ale něco zabraly zdvořilosti a půlku času spolklo tlumočení. Nakonec proběhla procházka ve dvou na zahradě. Hlavní sdělení Si Ťin-pchinga znělo, že nechtějí Spojené státy převálcovat, zatlačit. Buďme partnery. Někde si konkurujeme, ale je hodně oblastí, jako třeba ve vědě, kde můžeme spolupracovat. Si dostal od Bidena potvrzení, že USA stále uznávají politiku jedné Číny. Chtěl však získat od Bidena také slib, že USA nebudou podporovat „konkrétní kroky“ k osamostatnění Tchajwanu. Bylo domluveno, že si mohou kdykoliv zavolat.
Američané měli zájem na řadě témat. Narkotika už jsme zmínili. Do popředí agendy se vrátila vojenská spolupráce, bude obnovena činnost řady konzultativních orgánů. Zvláštní bod představovala obava z vojenského využití umělé inteligence. Dojde snad k dohodě, že nebude nasazována do dronů, ale víbůh jak se to dá kontrolovat. Obnovena má být spolupráce ve vědě, která má nejdelší tradici.
V posledním období vojenská spolupráce vázla, protože Peking rozzuřila loňská návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů (mluvčí demokratické většiny) Nancy Pelosiové na Tchajwanu. Jednou z prvních reakcí bylo okamžité přerušení činnosti čínsko-amerického Vojenského námořního poradního výboru. Tam nešlo jen o politiku, svěřenou ministerské úrovni, ale také o kontakty konkrétních náčelníků jednotlivých válčišť (theater) a jejich podřízených s kompetencí pro operativní kontakty.
Ty jsou užitečné zejména když proti sobě letí dvě stíhačky nebo si to šinou dvě hodně těžké lodi. Proto byla Námořní vojenská poradní dohoda jedním z prvních plodů sblížení USA a ČLR v roce 1973. Zpočátku jen jako symbolický akt, že končí období dialogu hluchých a tisíců vážných planých varování, ale později se rozvinula do praktických opatření, jak se vyhnout zbytečným konfliktům
Naposledy tyto situace řešilo skoro deset let staré Memorandum o porozumění mezi ministerstvy obrany USA a ČLR, které navázalo na jednání amerického prezidenta Baracka Obamy a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga z června 2013. Dočteme se tam třeba, že kapitáni lodí mají povinnost informovat včas o zamýšlených manévrech a dodržovat bezpečné vzdálenosti. Případně, je-li to třeba, mají potvrdit mírové úmysly.
V Části VI zmíněného memoranda existuje seznam činností, „kterým by se měl zodpovědně postupující kapitán vyhnout“, aby nevyprovokoval protivnou stranu k nějakým nepředloženostem. Tak by třeba neměl naznačovat útočné úmysly namířením zbraní nebo radarů na podporu palby či torpéd na blížící se loď těch druhých. Stejně tak není vhodné odpalovat signální rakety a další podobné prostředky, pokud to neznamená žádost o pomoc. Není hezké ohrožovat připlouvající lodě lasery nebo podnikat akrobatické lety simulující útok. Velké lodě by neměly být obtěžovány ani malými loděmi protivníka a vůbec čímkoliv, co může být vnímáno jako hrozba. Nepochybně jde o zkušenosti ze života.
Jakmile se však loni komunikace zpřetrhala, informace zhasly a letadla a lodě reagovaly později. Narůstal seznam konfliktních situací, ale nebylo komu nadávat. Hezký spor o to, kdo za to může, mohl zahořet jen o vzácných příležitostech, jako byl třeba červnový singapurský Dialog Šangri-La sdružující asijské ministry obrany. A tam prý to opravdu hučelo.
Byla tu taky další komplikace. I kdyby se ministři obrany chtěli dohodnout, nemohli, protože vůči čínskému ministrovi Li Šang-fu, který byl jmenován na jaře, USA vyhlásily sankce. Údajně nedodržel jakési jiné americké sankce. Čína pak odmítla jednat v takové atmosféře. Co čert nechtěl, Li Šang-fu byl v říjnu zase odvolán z funkce a nový ministr dosud jmenován nebyl.
Zatím je to překlenováno tím, že v Číně nemá vrcholnou rozhodovací pravomoc o vojenských otázkách ministr, ten má spíše diplomatické funkce. Nad ním je předseda vojenského výboru ústředního výboru KS Číny s přímým vlivem na generály ve vedení Čínské lidové armády, a tím je Si Ťin-pching. Nicméně americký ministr obrany Lloyd Austin sdělil, že si počká na nového ministra.
Jiné fórum představují každoroční rozhovory o koordinaci obranných politik, kde byl na čínské straně vysoký funkcionář Čínské lidové armády a na americké straně náměstek ministr obrany. Poprvé tyto rozhovory proběhly roku 2006 a zabývají se otázkami jako je kalendář výměn vojenských delegací, prodej zbraní na Tchajwan nebo námořní bezpečnost.
Je toho hodně, o čem se dá mluvit. Především je to linie výsostných vod, která je na čínských a amerických mapách jinde. To neznamená, že se obě strany dohodnou. Ale jak poznamenal Čou Po z Centra pro mezinárodní bezpečnost a strategii, je špatné, když spolu velmoci nevedou dialog, i když se od takových kanálů nedá očekávat, že vyřeší základní rozdíly.
Čínský prezident si byl vědom, že i když něco vyjedná, někdo sestřelí nějaký čínský balón nebo něco podobného, a vztahy se znovu řítí do prázdna. Za mnohem stabilnější považuje vztahy mezi lidmi. Proto si zakládal na tom, aby se obnovila studentská výměna, dohodnuto je snad 10 tisíc studentů, a zvýšil se počet leteckých linek mezi Čínou a USA. Mají být také usnadněny vizové formality a obecně vzájemné poznávání. To této kategorie patří i vědecká spolupráce.
Dalším pojítkem je byznys. Velké elektronické společnosti jako je Intel nebo Nvidia mají čtvrtinu odbytu v Číně. Bez toho se nemohou obejít. Prezident Si zařadil do svého programu v San Francisku pracovní oběd s vedoucími podnikatelskými osobnostmi a slíbil jim další usnadňování podmínek pro zahraniční investice.
Statistiky v této souvislosti upozorňují, že v posledním čtvrtletí byly zahraniční závazky Číny, což jsou přímé zahraniční investice plus nerozdělený zisk, menší než aktivní pozice Číny v zahraničí. To lze číst dvojím způsobem. Způsob první, Čína má problém, zájem zahraničních investorů upadá. Druhý způsob, Čína se posunula do nové pozice, kdy snižuje závislost a začíná se prosazovat nejen jako výrobce a odbytiště, ale i jako investor.
Neopomíjejme, že setkání Bidena se Si se odehrálo na summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství APEC. Tam došlo i k dalším dvoustranným jednáním Číny, například s Japonskem. Japonsko zůstává velmi ostře protičínské, ale nejednalo by se, kdyby to k ničemu nevedlo. Vedle mírného zklidnění vztahů se dohodla jednání na vysoké úrovni o ekonomických otázkách a změna kontroly exportu.
Samotný APEC nakonec přijal deklaraci, která se hlásí k dosavadním projektům přeměnit společenství do roku 2040 v zónu volného obchodu a „otevřenou, dynamickou, silnou a mírovou asijsko-pacifickou komunitu“. Letošní rok za předsednictví USA je založen na cílech „bio-cirkulární zelené ekonomiky“. To udělá některým našim velikánům radost. Obchodní politika má být také udržitelná a inkluzívní. Obchodní a investiční prostředí má být předvídatelné. Deklarován je zájem provést reformy Světové obchodní organizace, bez čehož se tyto cíle neobejdou. Zazněl závazek sjednocení v boji proti přeshraniční korupci. Příští výroční summit bude v Peru.
(5 votes, average: 4,20 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář