Obnovit suverenitu lidu |

Sdílet článek:

Nad Evropskou unií a nad celým západním světem jako balvan visí jeden problém, jaká je vůbec vůle lidu? Lid je úplná fikce nebo stádo ovcí, navíc v automatizovaném světě zbytečně velké stádo. Balvan se asi rychle nezřítí, ale nebezpečným stále je. Loni v lednu ve Washingtonu lid vtrhl do budovy světových satanistů, do Kongresu, aby to tam provětral, a dodneška o tom americký establishment plká, vyšetřuje, soudí a bůhvíco ještě. Posledních dvacet let se ideologie bruselských byrokratů významně posunula, na ekonomiku se už zapomnělo, což je omluvitelné, proč taky fachčit ve světě neomezených možností konzumních regálů. Propagační fasáda CO2 humanismu, feminin-lesbo rovnoprávnosti apod., stále stojí, ale hlavním terčem jejich skrytých i otevřených kampaní je lid samotný.

Dvacet let všech možných politických manipulací a podvodů, aby se vůle lidu zardousila, před lety svrhli Berlusconiho, očerňují Maďary, protože si vybrali Orbána. Špinění Salviniho, le Penové, Zemmoura, Voxu, v Čechách Okamury, soudní a televizní pronásledování Babiše. Švédská demokratická strana po mainstreamových masážích vyvolá u Evropana fašistické slinění, další fašista Wilders v Holandsku se musí skrývat, a aby jeho likvidace byla totální, nestoudně ho všechny xpedie vydávají za největšího vyvrhela. V Německu strana AfD je podle ušlechtilé EU potřeby jednou populistická, jindy nacistická nebo Putinem zaplacená a tato nikde nekončící řada příkladů manipulací, které mají zabránit projevení lidové vůle v EU. Pokud si v Itálii lid vybere Meloni, je pravděpodobnost, že evropskounijní kolaborant prezident Matarella ji nepověří mandátem vládnutí. V suverénní Itálii by k tomu nemohlo dojít, ale v okamžiku, kdy má Matarella bezvýhradnou podporu EU politických struktur, jeho odmítnutí bude italský mainstream vydávat za legitimní a prezentovat jako vyšší vůli v “demokratickém” systému. Před třemi lety Matarella odmítl nominovat ministra ekonomiky, který nekonvenoval politice EU centra. Lid je dnes v této politické hře národům nadřazených evropskounijních struktur zcela pasívním elementem. V tomto málo košér typu demokracie se už volby nechápou jako vrcholný politický akt projevení lidové vůle, pokud se lid splete, nadřazený komisař to vrátí do EU normálu. Volby se považují za krok celkem zbytečného administrativního procesu, který koriguje jiný administrativní krok. Např. zvoleného podvodníka od Starostů suverénní lid nemůže zbavit mandátu zastupování, protože administrativní proces samotný je nadřazený aktu projevení lidové vůle.

Evropskounijní establishment eliminuje předem všechny možnosti, které by nepřály jeho udržení, ovšem k české smůle, establishment ve Francii, Holandsku a jinde na západě, je z důvodu svého historického trvání podstatně příznivější životnímu prostoru občana a dynamice změny než český. Zakonzervovaný český establishment je mizerný, blokuje možnosti kulturního a materiálního rozvoje, režimní unifikace všeho v Česku předčí padesátá léta. Režim, víc než kde jinde, sugeruje nedostatečnost lidu, občan není autonomní a kompetentní, dnes už ve všeobecném povědomí převažuje vědomí o neadekvátnosti občana v čase jakýchsi nových technologií. Režim musí chránit nevinné nekompetentní občany před nimi samotnými, a vidíme, kam údajně ti kompetentní stát dovedli, na pokraj války a energetického hladu.

Dnešní EU doba úplně zrušila vazbu volič a volené elity, zradit voliče je téměř normou. Občan, když už se politicky neangažuje, k čemuž ani vlastně nemá v stávajícím režimu už možnosti, musí vstoupit do iracionálního prostoru volby, jen tak se znovu nastolí smysl volebního aktu. Občan by neměl volit podle gest a televizních mimikrů mainstreamem vnucovaných osob, prostor dnešních demokratických řešení je iracionální a tato iracionalita je očistná. Na jedné straně establishment ve svých variantách a na druhé straně antisystém. V dnešním čase přeje demokracii hlas odevzdaný antisystému, jen tak se obnoví suverenita lidu, která jedině může garantovat přirozený pokrok, vždycky tomu tak bylo. Buďme proti, volme bezvýhradně anti strany, jedině tato řešení nabídnou šanci vyvést stát ze systémového bahna. Volme populistické, národní, komunistické, antiimperialistické, antitelevizní atd. strany, naslouchejme jenom těm, kteří jsou proti, nemá smysl ztrácet čas nasloucháním argumentů těch, které jsme už slyšeli.