Ostravaci tež přejmenovavaju ulice, ale ne tak blbě jak Pražaci

Po pětaštyrycatem zme přepsali cedulky vyznamnych nacistu, o tři roky pozdějc zas jine cedulky a po devadesatem zas. Člověk aby pohledal puvodni cedulky, kere za sto roku nebyly aspoň raz vyměněne.

No a v Praze si jakesik chytre mozky vzpomněly, že už se dluho nic nepřepisovalo, a tak zahajili novu vlnu. Stare, hystorycke cedulky se hažu do šrota a davaju nove. Přitem to je velice nebezpečne. Třeba taka ulica Ukrajinskych hrdinu. Nemusi dluho trvat, přide nova generace a budu se ptat – a jake hrdiny oni měli vlastně na mysli? Mysleli tym ty bojovniky, keři povraždili stovky volyňskych Čechu? Nebo ty druhe, keři povraždili desetitisice Polaku? Nebo ty hrdinne chlapce, keři v mundurach Rude armady v osumašedesatem osvobozovali Prahu? Nebo ty hrdiny, keři se zabarikadovali v Azovstalu a pro jistotu s sebu zebrali civilisty, aby se jim nic nestalo?

Tuž vidite, že přejmenovat ulicu neni enem tak. To je třeba řadně promyslet a pokud možno k temu napsat vysvětlivky. Idealni by bylo, kdyby na te nove ceduli vyjmenovali všecky hrdiny, kere maju na mysli. Pak by taka cedula mohla aji par desitek roku vydržet, bo takto se bojim, že po převratu ju kdosik zas sunda a vrati se ke staremu dobremu nazvu Korunovačni, bo taky nazev tam vždycky patřil.

Ale neda se nic robit, je nova doba, měli byzme aji my v Ostravě cosik přejmenovat, ať se nemusime stydět před Pražakama, keži se tak hrdinně pustili do bulani soch a přepisovani ceduli. Zašel sem tedy na zastupitelstvo městske časti Vitkovice, kde se nejdelši ulica jmenuje Ruská a vystupil sem s navrhem, že znamenim doby by bylo přejmenovat tuto invazni ulicu.

Chvilu bylo ticho, pak se z jedne strany zastupitelu ozvalo: “Tak už je to tady,” z druhe strany sem slyšel cosik o debilach a idyjotach. Předsedajici byl v obraze a povida: “A jaky nazev byste tedy navrhoval?”

“Myslim, že idealni by bylo vratit se k prvnimu nazvu teto ulice, tedy Alberta Šalamouna Anselma von Rotschild strasse,” přednesl sem svuj navrh. V zastupitelstvu to zašumělo a vyroky o debilach a idyjotach se ozyvaly už ze všech stran. Považoval sem to za sebekrytyku zastupitelu, že na něco tak logickeho nepřišli sami.

“Nejsem si uplně jisty, že ma tento navrh šanci projit zastupitelstvem,” odpověděl opatrně předsedajici. “Vite, že ti Ročildi financovali všechny valky už od dob Napoleona, že jo? A my tady v zastupitelstvu mame třetinu levicovych zastupitelu, zkuste navrhnut cosik jineho.”

“V tym připadku bych navrhoval předchozi nazev, platny do roka 1945. Tedy Germann Höring strasse… To by v dnešni době mělo byt politycky pruchodne, každy přece vi, že Vitkovicke železarny Klementa Gottwalda se předtim jmenovaly Reichswerke Hermann Göring a jejich vyrobky pomahaly bojovat proti bolševizmu.”

Předsedajici musel asi stisknut jakesik tajne tlačitko, bo pět sekund pote vstupili do mistnosti unyformovani chlapci z Městapa a vynesli mě ven na ulicu Rusku. S odporem sem na ňu pluvnul a zalitoval, že nežiju v multykulturni Praze, tam by se to stat nemohlo.

Ladislav Větvička