Pif, paf

Tak se u nás zase střílelo a všichni pacifisté, komunisté, fašisté, libtardi a vůbec celá ta totalitně orientovaná sebranka z parlamentu a senátu se tetelí blahem, že teď konečně přišla dokonalá záminka na utažení šroubů. Už dlouho se ta verbež třásla na zpřísnění držení zbraní a teď se budou předhánět, kdo přijde s debilnějším a drastičtějším omezením. Je to krok k ještě větší kontrole a totalitě.

A i když mnoho lidí, včetně vlastníků zbrojního průkazu, veřejnosti a samozřejmě i zákonodárců je přesvědčeno, že máme zákon pokrokový, i když poněkud přísný, přesto spravedlivý. Já s tím v části tohoto článku hodlám dosti polemizovat. A hned si dovolím provokativní otázečku. Jakpak nám pomohl náš skvělý zákon, že tu má studentík na kontě hned čtrnáct mrtvol? Hm.

Náš zákon o zbraních je čistě totalitní, komunistický. Není se čemu divit, neb jsme ho přebrali z dob bolševického Československa a to ho přebralo z bolševického Ruska.

Zákon je stále založen na premise, že zbraň patří do rukou profesionálů a plebs se má spolehnout na státní ochranu s jeho represivními složkami. Po revoluci bylo od této koncepce v praxi sice trochu ustoupeno, zákon je však v tomto stylu stále koncipován.

Maličko byl přepracován i postoj trestní, kde je drobná osobní obrana přeci jen tolerována, oproti době komunismu. No tolerována! Hned vám provedou domovní prohlídku, zabaví zbraně a střelivo, pár let vás honí po soudech a psychiatrech až vám nakonec řeknou, že vás bohužel není za co zavřít. To je naše právo na obranu.

Ne všichni si to uvědomují, ale není to tak dávno, co v zemích Království českého za císaře Rakouského, což je drobátko přes sto let, byl ozbrojený muž naprostou samozřejmostí a pohledem do tehdejšího zákona zjistíme, že občan si nesměl pořídit jedině artilerii, kteréžto vlastnictví bylo vyhrazeno pouze císařské koruně. Což bylo asi tak jediné omezení.

No a pak také měly úřady za povinnost sledovat, zda si někdo nepořizuje tolik zbraní, aby měl vlastní zbrojnici a následně zjistit, co že k tomu daného jedince vlastně vede.

Zbraně a střelivo se prodávaly v každém železářství a vlastnictví zbraně bylo nezadatelné právo, stejně jako vlastnictví sekery, srpu nebo kladiva.

Abych zde polopatisticky vysvětlil ten rozdíl. Ve skutečně demokratických a svobodných zemích nepodléhá povolovacímu procesu vlastnictví zbraně, ale užití zbraně. Ještě jednou pro méně chápavé zákonodárce. POVOLOVACÍMU PROCESU PODLÉHÁ UŽITÍ ZBRANĚ, NIKOLI VLASTNICTVÍ ZBRANĚ!

Co to vlastně znamená? Pro pocit bezpečí, pro obranu svou, své rodiny či majetku, nebo jen proto že jste muž, je tu právo vlastnit zbraně. Zatímco pro potřeby lovu, přehlídek, veřejných střeleb, ochranu společnosti a tisíce dalších důvodů si císař, ale později i republika, osoboval právo povolovací.

Právo vlastnit zbraň měl nejen jednotlivec, ale v našem království působily i ozbrojené spolky.

Každý z nás asi viděl film Anton Špelec, ostrostřelec. Kromě uniformy střeleckého spolku, měl také bouchačku, jejíž vlastnictví mu nepovoloval žádný důležitý fízl, nebo úředník. Rozhodnutí pořídit si zbraň a vstoupit do spolku nepodléhalo úřední moci, ale jen vztahu jedince a onoho spolku. Takové spolky pak sloužily nejen pro zájmy členů, ale i veřejnosti při obecních veselicích, průvodech, veřejných střelbách a podobně. Zároveň byly i druhem zálohy pro obranné účely státu. Tyto aktivity členů spolků pak podléhaly povolovacímu procesu, na rozdíl od dnes povolovaného pořízení a držení zbraně. Jednalo se vlastně o struktury domobrany, dnes zákonem zakázané.

Proto také v demokracii svobodní občané nepotřebují tolik fízlů, protože pokud šerif potřebuje více ozbrojených pomocníků, např. s likvidací ozbrojené bandy lupičů, rozdá vybraným spolupracovníkům šerifské hvězdy a tímto je v procesu ono povolení užití zbraně k veřejné ochraně a právo užití zbraně proti zločincům. U nás se k tomuto účelu nepředávala hvězda, ale bylo třeba úřední bumážky. Každý takto pověřený ozbrojenec pak také může jednat samostatně, dle vyhodnocené situace a nemusí čekat na rozkaz a popřípadě se i trestně zodpovídat za svá rozhodnutí, třeba v případě odvetné střelby.

Možná si řeknete, že je to systém a tradice divokého západu, ale v tom vás musím zklamat. Tento systém si osadníci do nového světa přinesli sebou ze svých domovin.

Je to systém, který totalitní režim a totalitně myslící občané obracející se stále na stát, pro jeho ochranitelskou roli, nikdy nepochopí. Je to zcela rozdílná, přímo protichůdná koncepce.

Mladí progresivní libtardi tomu nebudou věřit, ale ona pravidla na nákup, prodej, držení, užití i vlastnictví zbraní, si přinesli osadníci s sebou ze své evropské domoviny. Ano, právě z onoho Rakouska-Uherska, dokonce i carského Ruska, kde byl ozbrojený muž běžný, až do příjezdu jistého Uljanova, kterého vypravili do Ruska v zapečetěném vagonu.

Po té, co se takzvaný Lenin chopil se svými soukmenovci moci a nechal vyvraždit carskou rodinu, vyhlásil toto.

Jeden člověk s puškou je schopen kontrolovat sto neozbrojených. Provádějte plošné prohlídky a za nalezené zbraně popravujte.

V.I.Lenin

U nás přišel s odzbrojováním obyvatel až Rakušan Hitler. Za první republiky byl vztah státu k ozbrojeným občanům takřka totožný jako za Rakouska-Uherska.

Než došel odzbrojovací proces do Československa, uplatnil ho Hitler po vzoru východních soudruhů v Německu a prohlásil k tomu toto.

Tento rok se zapíše do historie. Vůbec poprvé zavedl civilizovaný národ úplnou registraci zbraní. Naše ulice budou bezpečnější, naše policie efektivnější a celý svět nás bude následovat vstříc budoucnosti!

Adolf Hitler, 1935

Ale zpátky na východ. Komisaři po celém Rusku se jaksepatří snažili. Kam přišli, tam vraždili a rabovali a přání soudruha Uljanova plnili do puntíku. Po čase se ale ukázalo, že vraždění ozbrojených mužů a ponechání žen a zbytku nerozkradeného majetku bez ochrany je drobátko kontraproduktivní, protože v tak veliké zemi se zbraně užívají i k jiným účelům, než jen k odstranění samozvanců.

Přišel na to i sám Uljanov se svým aparátem. Ukázalo se, že co v carském režimu celkem obstojně fungovalo, to za socialismu začíná pokulhávat a to zásobování potravinami.

Tam, kde se dřív prodávalo hovězí, skopové, vepřové, byly jen prázdné háky. Docházelo už i jačí a sobí a za jarního a podzimního tahu ptactva, nebyla husička ani kachnička.

I podivil se soudruh Uljanov, i když nebylo moc čemu. Když povraždíte v rodinách ozbrojené muže, kteří mají bouchačku na ochranu svých stád nejen před vlky, levharty, tygry, medvědy, ale i loupeživými bandami, tak to zkrátka má své následky.

Ukázalo se, že ani v sovětském Rusku nemůže být státní aparátčík všude kde se něco děje a komisaři nejsou schopni zajistit všechno. Takhle rabovat a zabíjet, to je bavilo, ale práce jim moc nevoněla. Soudruzi tak došli k závěru, že někdo ty bouchačky mít musí, pokud soudruzi chtějí něco žrát, ale jak to udělat aby je měli jen ti správní, loajální, popřípadě ještě tak maximálně neutrálně smýšlející lidé.

Tak dali soudruzi s Uljanovem hlavy dohromady a vymyslely princip povolovacího procesu vlastnictví zbraně. Od teď budou všichni ti co zbraň chtějí, chodit za komisařem (u nás za fízlem) a žádat ho, zda si mohou zbraň koupit. Náš zákon o zbraních a střelivu je přesně tím samým zákonem, v tom samém duchu, jen s drobnou tolerancí k osobní ochraně a lidové myslivosti.

A zde je také problém s ozbrojenými pošahanci z fakult. Jak zajistit, aby se jim nedostaly střelné zbraně do ruky? Zákonná možnost tu samozřejmě už je, jenže. Víte co by s tím bylo papírování. Navíc by postižený jedinec mohl proti rozhodnutí podat odpor a odvolání. A to už by se musel zákaz řádně odůvodnit. Takže, sorry.

Jakmile si onen budoucí filozof přinesl lejstro od lékaře, že rozezná barvy na semaforu a není až takový magor, jak se nakonec ukázalo. K tomu přinese potvrzení od střeleckého komisaře, že je schopen trefit terč a nikoho u toho nezabít, tak fízl už nemusí nic zkoumat. Nákup zbraně povolí, protože má krytí přinesenými lejstry. Pokud ovšem nemá na zamítnutí třeba zájem osobní, nebo není-li na tom zájem politický. Dnes se ovšem politický důvod prosazuje obtížně, ale nebojte, pracuje se na tom. Za bolševika mnozí myslivci nedostali povolení k nákupu lovecké kulovnice a měli pro politickou nespolehlivost jen brokovnici. Mnoho dnešních politiků po tom teskní.

Na tomto postupu je zřejmé, že ani další zpřísnění zákona nepomůže, protože je zde prvek osobní odpovědnosti ze strany povolovatele. Důvod k zamítnutí nákupu bude vždy individuální a tak by se musel změnit především přístup konkrétního fízla.

To se ovšem nestane, protože osobní odpovědnost je v naší společnosti smrtelně nebezpečná a v tak zkostnatělém, neobolševickém policejním sboru, kde nikdo nesmí jednat bez příkazu z vrchu, se změny nedočkáme.

Jisté zpřísnění zákona tedy můžeme očekávat. I když dle mého názoru se až takové drama dít nebude. Jsou zde dosti podstatné důvody, zachovat současný stav, i když s jednou naprosto zásadní rakouskou fintičkou, o které se rozepíšu nížeji.

Hlavní důvody jsou tři.

Prvním je střílení zvířátek. Už za komančů to patřilo k bontonu. A tak i přes střílení pošahaných filozofů a nasraných strejců jsou zde důvody, proč bude část soudruhů ve sněmovně proti zpřísňování legislativy.

Lidová myslivost byla jedna z posvátných zábav socialismu. I malí človíčkové si rádi hrají na šlechtu a ukázat se s okresním tajemníkem na honu byla touha kdejakého příslušníka LM nebo PSVB.

Lov u nás patří k mocenské pozici. Už za bolševika musel mít každý řadový komanč na zdi aspoň vycpanou veverku, tak což teprve okresní tajemník. Ten musel mít na zdi nejmíň desateráka, jinak nemohl být řazen ke smetánce. A tak to tu máme do dnes. Papalášství je důvod, proč může plebs ještě vlastnit bouchačku a bude tomu tak dál, alespoň u lovecké a sportovní střelby.

Druhý je, že i příznivci psychotestů jsou si vědomi, že plošné zavedení není kapacitně možné, protože už dnes jsou u odborných lékařů čekací lhůty mnoho měsíců.

No a třetí, že papaláši, jak ti velcí, tak ti malí, by byli neradi odzbrojeni, protože se bojí svého lidu, až serou. A koncipovat zákon tak, že papalášům bouchačky zůstanou a plebsu se seberou, by mohlo vyvolat drobnou kontroverzi.

Tolik k našemu zákonu a aktivitě zástupců lidu.

A teď k onomu střílení. Velmi zhruba.

Policisté obdrží informaci o sebevrahovi. Jedou na jeho adresu a najdou podminovaný barák. Po zpřístupnění najdou chlapa s ustřelenou palicí, kterého postupně identifikují jako sebevrahova fotra a nacházejí dopis, ve kterém jsou popsány další dvě vraždy. Pokud je to pravda, tak v tom případě mají policisté od této chvíle jasnou představu, s kým mají tu čest. Jedná se o trojnásobného vraha, se snahou zabít nebo zranit další lidi nástražným systémem.

Lustrováním policie zjistí, že je student obstojně ozbrojen a štráduje si to do Prahy. To všechno vědí v jednu hodinu odpoledne.

K jednomu baráku fakulty posílá policie zbrojnoše, aby se poptali zda už trojnásobný vrah dorazil. Zbrojnoši získávají negativní informace a tak se jdou poflakovat o kus dál.

Policie lokalizuje telefon trojnásobného vraha v Praze. Vrah dokráčel do školy a jde se připravit na střílečku. Akce začíná a vrah pálí na každého koho potká, střílí i přes zabarikádované dveře, někam se i vrací, času je dost. Studenti prchají. Někteří na římsu, kde sedí další dvě hodiny. Policisté nechávají studenty sedět v zimě na římse v domnění, že jsou to holubi. Z poza rohů vykukují policisté v uniformách i v civilu, ale do budovy se nikomu nechce, to by nebylo profesionální. Vždyť mají jenom pistole. Čas plyne. Z budovy se ozývá střelba, údajně s tlumičem. Kde se vzalo, tu se vzalo policejní komando a vstupuje do budovy. Z videa se dovídáme jak specielní policisté poskytují raněným první pomoc.

A tak zatímco po zuby ozbrojené zdravotní sestry ošetřují v učebnách, střelec se přemístil na ochoz, odkud se mu podaří zranit několik dalších lidí. Naštěstí už nikoho nezabil, však také střílí od boku. Policisté, kteří jsou venku, se střelbou zatím vyčkávají. Hlavou se jim honí obavy, zda by nezasáhli někoho za oknem na ochozu. Tam byla zřejmě placená VIP místa. Popřípadě zda nepřestřelí budovu za střelcem a shodou nešťastných náhod nezasáhnou padající kulkou štrúdl dětí, které právě vzala vyvenčit učitelka mateřinky. No, hlavně ale přemýšlí co by to bylo zase za papírování, vyšetřování a buzeraci, kdyby zmáčkli spoušť byť jednou, bez jasného rozkazu nadřízeného. Který zase čeká až dostane rozkaz od svého nadřízeného. Střelec zatím dál pálí po lidech, které mu policie koordinovaně a spořádaně posílá před lauf při evakuaci budovy.

Řečeno krátce. Jistě máme dost profesionálních policistů, ochotných dělat svou práci poctivě, ale ten mrdník v řízení, koordinaci a struktuře je otřesný.

K tomu drobná podotázka. Ještě nám rotují krajští policejní řiditelé, nebo už dorotovali? Měl to být zázračný lék na ten policejní bordel a korupci. A přijde s podobnou kokotinou také Rakušan? Jó, on už má KRIT.

Studentík nám zatím běhá po ochozu a na pažbu dělá další zářezy, když se konečně jeden jediný policista, z těch asi dvou set kteří jsou přímo u školy, rozhodne opětovat palbu i když jen pistolí. V té chvíli se začíná chování studenta měnit a kryje se za balustrádou. Po chvíli se vzdává a umírá na střelné zranění.

Co je nám platná odvaha a odbornost některých policistů, když to řídí banda debilů, kteří si ani nejsou schopni předat včas dostatečné informace a koordinovat postup. Připomínám, v jednu hodinu policie zjišťuje, že má co dočinění s ozbrojeným, extrémně nebezpečným zabijákem.

V tento čas se začíná vynořovat směrem k policii mnoho otázek. Převzala si od pořádkové po zjištěných skutečnostech věc kriminálka? V kolik hodin? Jak věc vyhodnotila? Kolik kriminalistů, detektivů se do akce zapojuje a jaké jsou jejich úkoly? Kdo a jak zjišťuje pohyb studenta? Jak dopadla lokalizace jeho telefonu, jež se dá v dnešní době sledovat i vypnutý? Kdo byl informován a varován, že se do školy blíží ozbrojený trojnásobný vrah? Kdy byla aktivována, nebo alespoň informována zásahová jednotka? Jaká jsou jména těch, kteří tomu celému velí?

Měl bych za naše hlídací psy demokracie ještě mnoho otázek, ovšem ministr Rakušan je s prací policie a jejich profesionálně odvedenou prací spokojen. Takže čtrnáct mrtvol mladých lidí a skoro třicet zraněných je dobrý výsledek. „Děláš si z nás ty kriple prdel. Dvě hodiny jste věděli, že trojnásobný vrah, plně ozbrojen, vyrazil cosi dělat do Prahy.“ ???

Těch čtrnáct mrtvých jde jednoznačně na konto policie, která za dvě hodiny nebyla schopna vyhodnotit závažnost situace a zorganizovat a koordinovat vlastní činnost tak, aby nebezpečí vůči občanům eliminovala, nebo alespoň minimalizovala. Měla na to dvě hodiny. To je dost času oproti situacím, kdy šílení střelci začnou svou akci bez jakýchkoli předběžných indicií. To je ten rozdíl. Pokud by policie před střelbou neměla o střelci a jeho jednání žádné informace, pak bychom mohli brát zásah policie jako uspokojivý.

Já prostě nějak nesdílím ten Rakušanův pohled na dobře odvedenou práci, ani na závěry vnitřní kontroly policie.

A opět se vynořují otázky. Kdo pracuje v oné vnitřní kontrole? Jakou má kromě toho funkci? Je to jednotlivec, skupina, nebo samostatné oddělení? Co bylo předmětem šetření? A tak dále, a tak dále.

O oné vnitřní kontrole, která je také využívána jako smeták na zametání nepohodlného, jsem zde již psal. Tak pro připomenutí.

Stížnost na drzého fízla je postoupena jeho přímému nadřízenému. To je ten, který ho poslal vykonávat právě to, na co si vnitřní kontrole stěžujete. Tak jak to asi může dopadnout. No a když se nedáte odbýt, tak to jde na kraj a tam to doputuje na stůl někomu, kdo má současně za úkol školení mužstva po kraji. Proč by měl tenhle polda stěžovateli přiznat stížnost jako důvodnou, když by tím přiznal, že to mužstvo vyškolil blbě.

No a takhle vypadá koncepce vnitřní kontroly u policie komplet. Opravdu důvěryhodné. A to zde nebudu rozebírat, kolikrát byla kontrolní složka policie včetně inspekce rozpuštěna, překopána a transformována, aby odpovídala současnému stavu.

No a teď k té Rakušanově fintičce. Soudruh liberál se nechal slyšet, že by rád do zákona takovou lahůdku, kterou bychom mohli označit jako bianko šek. Asi na to nepřišel sám, protože má na to své poradce jako na „pytel“, „ viď Hany“?

Už na to přišla dříve řeč ale u Moravce, při fízlí debatě o zbraních s Pecinou a Šlachtou (to se to diskutuje, když si nepozveme žádného oponenta), se vyjádřil přímo.

Do zákona chce prosadit pravomoc přímo pro ministra vnitra, popřípadě pro vládu, aby mohl sám rozhodovat který jedinec, popřípadě skupina, by musela podstoupit pro držení zbraně psychologické vyšetření.

Tak a máte to ozbrojení dezoláti, antivaxeři, dezinformátoři, kritici. Máte se nač těšit. Soudruh Rakušan si umetá cestičku k odzbrojení jemu nepohodlných jedinců prostřednictvím odborných lékařů.

Pokud zavzpomínáme na bolševismus, psychiatři šli režimu na ruku často a ochotně. Třeba se jim tak jako nedávno zase o patnáct tisíc navýší výplata a to by bylo aby to nešlo.

Tahle aspen levičácká krysa mi připomíná jiného Rakušana, Bacha. Ten jako ministr vnitra také uměl dobře úřadovat a byl to právě on, kdo našeho vlastence Borovského uklidil protiprávně do Brixenu, aby si Češi proti vládě ve Vídni moc nevyskakovali.

Ne že bych se považoval za nějak důležitého, ale mám takové svrbění, že bych mohl po této novele také nastoupit cestu do transportu k odbornému psychickému vyšetření, pokud tohle svinstvo Rakušanovi projde.

Jinak řečeno. Odpovědnost se přenese od obvoďáků, střeleckých komisařů a fízlů, k psychologům a psychiatrům a to je přece správné, protože čím delší je řetěz odpovědných struktur, tím méně se dá odpovědná organizace, či osoba najít. To plně zapadá do filosofie liberální demokracie a levičáckého myšlení. „Zkrátka a dobře soudruzi, my dnes nemáme kapacity nahnat vás všechny k psychiatrovi, ale zadní vrata si připravíme veliká a dokořán otevřená.“

Co závěrem? Že by se zákazem zbraní dali ze společnosti eliminovat pošahaní jedinci toužící vraždit nepředpokládejme. Může jebnout nádražákovi a poslat proti sobě dva vlaky. Může přeskočit kapitánovi v kokpitu. Nebo na prvního máje může jeblý kamioňák projet prvomájovým průvodem tam a zpět, což jak praxe ukazuje způsobí také pěkný masakr.

Je ovšem otázka, jak moc relevantní jsou to důvody pro dobrosery v parlamentu a jejich touhu, odzbrojit občany úplně.