ŠAMAN
A ještě se nám její vedení směje do ksichtu
(Zaujatý a neobjektivní pohled uživatele)
Včera* psal Aston (opět) nevlídná slova o České poště. Už jsou pryč časy pohádkového listonoše pana Kolbaby, který pro jeden dopis putoval rok a den po světě, aby spojil dva trpící milence. Minula i doba koňských povozů, kdy se po Praze rozvážela pošta dvakrát denně a došla vždy včas. (Ještě po válce, 2. světové.) Mezitím existovala pošta komunistická, která např. prohlížela všechny zahraniční zásilky a některé i státně bezpečnostně vykrádala.
Sametová opona Listopadu zahalila minulost a vystavila nás poště tržně monopolistické. Ti, co byli trochu schopní, od pošty utekli. Tak to alespoň někdy vyzerá. Na doklad svých slov vybírám z nových poštovských příběhů:
Začátkem devadesátek jsem posílával větší množství zásilek hromadně. Na poště v Praze 3 byli z toho pošťáci značně nevrlí. Ten den, co byli přímo nevrrrlí, jsem zaznamenal stát ve vedlejší frontě na odeslání inkasa svého bývalého kolegu a tehdejšího generálního ředitele pošt a telekomunikací. Pravil jsem mu, že by jeho podřízení měli mít spíš radost, když jim nechávám vydělat, než na mne vrrrčet. Odvětil, že možná jsou nevrlí z toho, že vědí, že na každé mé zásilce prodělávají pětikorunu. Jak asi začala pošta bohatnout, když jsem přestal užívat její služby!
Prodělečné pošty se pak od ziskových telekomunikací trhly a musely nasadit vyšší poštovné, aby udržely ztrátu v rozumných mezích. Aby něco vydělaly navíc, začaly si účtovat za služby, které neprovádí. Například za dodání doporučených dopisů a dopisů do vlastní ruky. U nás je to podobné, jak u Astona: Žena Ivana pracuje doma, jak na smilování čeká na avizované dopisy, a pořád nic. Když o polednách sejde pro poštu, zatřepoce se v kastlíku oznámení, že nebyla zastižena doma, že se má druhý den dostavit na poštovský úřad a dopis si vyzvednout. Ale jestli chce, bude na vyžádání a za příplatek proveden další pokus o dodání.
Omyl je, když si někdo myslí, že ty dopisy nosí pošťačka/ák sebou. Nosí totiž rovnou oznámení o nezastižení, které si předem připraví na poště! To je výhodnější, protože je na nich už včerejší datum a doporučený dopis si můžete vyzvednout hnedle dnes. A dokazujte někde, že jste DNES byli doma, když jdete se VČEREJŠÍM lístečkem… To je ta lepší varianta. Horší je, kdy vám nepřinesou nejen dopis, ale ani avízo. Víte kulový. Po čtrnácti dnech vrátí dopis odesilateli s tím, že si ho adresát ODMÍTL vyzvednout. Když jsem kupovával knížky na prodej na faktury, měl jsem z toho důvodu u vydavatelů (pouze dvakrát, pak jsem si to přece jen hlídal) různé nepříjemnosti. Vypadáte totiž potom jako zloděj VY a ne POŠTA. Dají vás na černou listinu. Už vám neprodají na fakturu. Dokonce jeden vydavatel nás, ctěné knihkupce, žádal, abychom si sami chodili na poštu a prosili úředníky poštovní, jestli snad náhodou něco ten den nám nepřišlo, jináč že se s NÁMA bude soudit…
A pak je ještě jeden způsob (ne)dodání, který se ale týká normálních dopisů. Když pošťačka zjistí, že na dané adrese nikdo nebydlí, anebo že je na jiné adrese, než je na dopise uvedeno, zanechá kliďánko dopis nahoře na přihrádce. Nejspíš aby sousedé sami doručili pohřešovanému… Dřívávejc se posílalo zpět, na náklady pošty, že na dané adrese jmenovaný nebydlí. Kolik hořkých slz zhrzených milenců, trestních oznámení vojenských správ, onemocnění neinjektovaných dětiček, propáslých funusů a zbytečných výpadů politiků už má tato praxe na svědomí!
Ale zpět k (ne)doručeným dopisům. Vezmete oznámení o nedoručení, čtivo a odvahu a jdete stát frontu na poštu. Někdy se už někdo opravdu rozčílí. Typický řev zní asi takto: “Vod rána čekám, že mi přinesete ten dopis, mám tam materiály k uzavření smlouvy, která mi jinak dneska vyprší, a vy mi řeknete, že jsem nebyl doma! Chci mluvit s vedoucí!!!” U nás na Lužinách je to tak zařízeno, že sice můžete vedoucí pošty seřvat, jenže ta je v tom prej nevinně. Doručené dopisy totiž virtuálně roznáší pošta ze Stodůlek (Praha 515), na Lužinách (Praha 54) se JENOM ukládají! Vyřvaný občan většinou už nemá tolik energie (ani času) aby jel o dvě stanice metra dál a tam vynadal příslušné vedoucí té správně zodpovědné pošty. No a ve Stodůlkách si libují, neboť nemusí řešit žádné stížnosti…
Ještě jedna pikantnost: Když si přijde pro (ne)doručenou poštu rodinný příslušník, třebas manžel, nevydají mu ji, pokud má novou legitimaci. Pán až plakal: vystál frontu, lístek má, legitimaci svou taky, má tam napsaný stejný bydlisko, jako jeho choť, avšak nemá tam napsanou choť! To se do nové občanky nepíše. Není kam. Nemohou mu zásilku vydat, kdyby tisíckrát chtěli (ale nechtějí): Existuje poštovský předpis z doby komunistického mocnářství, který přikazuje ověřit manželství či rodičovství v občance. Mezitím vznikly nové občanky, což pošta není povinna registrovat. Takže, ať si přijde manželka (z nemocnice)… Že by změnili předpis, na to žádnej pošťák dosud nepřišel. Mě může vyzvednout dopisy synek, má stejné jméno, chudák.
Zde dám jedno doporučení pro ty, kteří posílají dopisy do zahraničí, hlavně do zámoří, tam je to již velmi mastné. Dnes už stovkové. Zjistěte si přesně, jak máte zásilku frankovat, nakupte známky, sami nalepte a vhoďte do poštovní schránky na rohu ulice. V žádném případě nepodávat u vokýnka!!! Před asi pěti lety jsme dcerce Terce posílali do americké Californie, kde dlela rok na střední high škole, poměrně často dopisy. Zhruba každý třetí nedošel.
Jeden bývalý pošťák mi vysvětlil důvod: Když podáváte dopis u vokýnka, tak ho neoblepí známkami. Nastaví na strojku částku a tu pak na zásilku natisknou. Dopis hodí do koše a už nemáte nikdy možnost zjistit, že vám nafrankovali třeba 3,60 a vyinkasovali 120. Rozdíl jim jde do kapsy. Taková zásilka nedojde. Pravil ten jistý. Nikdy jsem žádného pošťáka při podobném podvodu nepřistihl. Ale dopisy se ztrácely. Že by ještě bolševická cenzura?
Loni do Ameriky poslali známí zase své dítko. Ale poště či pošťákům už nedávají vydělat. Jsou totiž on line.
*Psáno dne 13. července 1998, poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © – Týden od 13. do 20. července 1998. (Na internetu dnes nedohledatelno.)
Ano, prosím. Napsáno před čtvrt stoletím!!!!!
No, dnes se problémy s obchodními dopisy řeší povinně přes datovou stránku, která má ale zase své mouchy. Ale o tom zas někdy příště.
Pozn. 2012: Problém mezi poštami 515 a 54 trvá stále. Za 14 let tržního hospodářství se v přístupu České pošty, státního podniku, k zákazníkům nic nezměnilo. (Ani za dalších 11 let – pozn. 2023.) Vlastně změnilo: Teď platíme mnohem vyšší poštovné, abychom si mohli pro doporučené dopisy a balíky chodit na poštu. A tam pak čekáme díky rezervačnímu systému mnohem více času. Na vině však není jenom rezervační systém. Problém je hlavně v tom, že u 7 okének jsou dvě obsluhující osoby. No tak ve špičce tři. A přes poledne čtvrt hodinu třeba taky žádná!
Fotka je z prosince 2011 a ukazuje, jak pošťáci od balíkové pošty roznášeli lidem nikoli balíky, ale oznámení, že nejsou doma. Jeden balíkový pošťák šel vpravo, druhej vlevo. S papírkama. Ten pošťák vlevo měl smůlu – pán byl doma. To si ale stejně, milej pane, musíte pro balík na počtu!
Nu, dnes nám přišel balík až domů. Ale jen proto, že se zasilatelská firma rozhodla použít služeb nějaké nečeské pošty. Že by Česká státní pošta zkrachovala?
Pozn. 2023: Zkrachovala. Finančně i morálně. Teď se to „řeší“ propouštěním pošťáků, kteří už teď nestíhali – avšak nikoli skvěle placeného menežmentu, který je za ten průšvih odpovědný; ten setrvává na svých postech. A směje se nám do ksichtu. Například Hospodářská komora České republiky dostala k připomínkování dotyčnou novelu vyhlášky č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních (poštovních) služeb až 3. března. Dedlajna vypršela šestnáctého. Stihly se připomínky do prvního apríle „vypořádat“? Nebo se vypořádaly hozením do koše, aniž by je někdo četl? U obcí se připomínky vyřešily jednodušeji – nikdo je o ně nepožádal.
Jedna moje opožděná připomínka: Docházková vzdálenost se zvyšuje ze dvou na tři km vzdušnou čarou. Prý. To ale znamená, že jedna pošta má obhospodařovat území o 125 % větší než doposud! (Pí krát tři na druhou lomeno pí krát dvě na druhou je 9/4 = 2,25.)
Jsme prý v Evropě unikát, kolik máme pošt. Ve frontě čekáme průměrně jen dvě minuty. (Prej – slyšíte, jak se nám smějí?) To jaksi neodpovídá mým zkušenostem.
Problém mezi poštami 515 a 54 je vyřešen – ta naše 515 na Lužinách se zruší. Nu, když se rekonstruovalo obchodní centrum a naše pobočka byla zavřena, jezdil jsem na tu hlavní poštu 54 ve Stodůlkách. Fronta se táhla až ven a dvě minuty jsme vskutku nečekali, ani dvacet. A to jsme na Praze 13 měli pošty tři. Teď mají být jen dvě. Na 65 tisíc obyvatel. Přičemž se zde staví další obytná čtvrť.
Nu což, Praha 3 bude mít jedinou poštu pro 80 tisíc obyvatel.
No fakt. To si z nás snad opravdu dělají – praseckou srandu!
(10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading... 
Šaman je první komu to přeji za to vládní vlezdoprdelnictví, ale na druhé straně, by ho mělo těšit, že pošta finančně v Kolíně podporuje tolik společnostilibých aktivit, jako je např. výroba hovínek či střelba z praků do rodičů (1 i 2)
Já nevím,jsem asi vyjímka,ale já si na českou poštu opravdu nemohu stěžovat!!!