Pravdivá dezinformace je nejnebezpečnější, říkali před 300 lety

Soud proběhl před téměř 300 lety, v roce 1735 v New Yorku. John Zenger byl německý imigrant, který provozoval v New Yorku tiskárnu. Obžalován byl za to, že ve svých novinách The New York Weekly publikoval články kritické k tehdejšímu guvernérovi Williamu Cosbymu, koloniálnímu správci jmenovanému samotným anglickým králem.

Arogantní guvernér

Podle historiků byl William Cosby nejarogantnější ze všech královských guvernérů, kteří spravovali tehdejších 13 britských kolonií na území dnešních USA. Ihned po svém příjezdu do Ameriky se dožadoval, aby mu předchozí guvernér odevzdal půl svého platu. Když odmítl, dal ho k soudu. Předseda soudního tribunálu se Williamu Cosbymu postavil, ale ten ho za to odvolal a jmenoval soudce nové.

Noviny The New York Weekly Johna Zengera otiskly řadu článků, které kritizovaly Williama Cosbyho a naznačovaly, že guvernér je tyran. Guvernér se snažil pohnat Johna Zengera k odpovědnosti. Žádal tehdejší koloniální správu, aby ho obžalovala. Ta odmítla. Soudy nižší instance se od procesu také distancovaly.

Podjatý tribunál

Jediný soudní tribunál, který byl ochoten Johna Zengera obžalovat, byl ten, který jmenoval guvernér sám a v jehož čele stál guvernérovi věrný soudce DeLancey. Právní zástupci Johna Zengera tvrdili, že tribunál je nelegální a podjatý. Soudce DeLancey jim sebral licenci k výkonu právnické profese za pohrdání soudem. Obhajobou byl pověřen mladý nezkušený právník jmenovaný soudem.

John Zenger šel do vězení. Soudce DeLancey si byl tak jistý výsledkem procesu, že nezasahoval do výběru poroty, která byla vybrána zcela nestranně. Proces začal v srpnu roku 1735.

John Zenger byl za svoje články obviněn z šíření protistátních pomluv. Podle obžaloby měl tisknout falešné, zlomyslné, pobuřující a skandální pomluvy.

Pravda není polehčující okolnost

Tehdejší koloniální správa v Americe se řídila britskými právními zvyklostmi. Podle nich stačilo obžalobě před porotou prokázat, že John Zenger skutečně vytiskl pobuřující články. To bylo rozhodnutí v pravomoci poroty. Rozhodnutí, zda byly články pomlouvačné, bylo v kompetenci soudce.

Podle britských právních zvyklostí byl pomlouvačný jakýkoli článek, který haněl anglickou církev nebo kritizoval vládu a její zákony. Pravdivost pobuřujícího článku nebyla polehčující okolnost. Pravdivý článek byl dokonce hodnocen jako výrazně nebezpečnější než nepravdivé pomluvy, neboť pravdě mohli lidé snáze uvěřit.

Pravdivost informací otištěných v článcích v The New York Weekly nemusela být podle tehdejší praxe zkoumána.

Pravda horší než lež?

V procesu nastal nečekaný obrat, když se z auditoria vynořil Andrew Hamilton, nejznámější právník v amerických koloniích, a ujal se obhajoby Johna Zengera. Prohlásil, že pokud obžaloba prokáže, že články byly nepravdivé, uzná obhajoba, že došlo k pomluvě.

Soudce DeLancey prohlásil, že to je proti pravidlům, neboť o pravdivosti rozhoduje soud, ne porota. Andrew Hamilton se nenechal odradit. Obrátil se na porotu s tvrzením, že to je ona, která musí rozhodnout, zda jsou články pravdivé. „Máme věřit tomu, že pravda je větším hříchem než lež? Když bude o pravdě rozhodovat soudce sám, je porota k ničemu.”

Happy End

Soudce DeLancey dal porotě znovu pokyn, aby pouze posoudila, kdo ty články tiskl. Dvanáctičlenná porota po krátké diskuzi oznámila svůj verdikt. Ignorovala pokyn soudce a rozhodla, že je John Zenger nevinen. Podle historiků přivítali lidé v auditoriu výrok poroty s velkou radostí. John Zenger opustil vězení následující den.

Rozhodnutí poroty v procesu Johna Zengera označil jeden z autorů americké ústavy za „drahokam americké svobody a jitřenku na svobodném nebi, která změnila Ameriku”.

Pozn. autora: Poučení, které si z toho současná společnost bere, je, že pravdivou dezinformaci je nutné opravdu pečlivě cenzurovat.