(Pseudo)chovatelé vlků




Stále častěji se stává, že v oblastech, kde se vyskytují vlci, dojde k napadení hospodářských zvířat, která jsou dílem zabita na místě, dílem tak těžce poraněna, že je nutné jejich utracení. Chovatelé dostávají za tyto škody odškodné a jede se dál … Co s tím?

Problematika vlků

Návrat vlků, jako “cosi úžasného” prosazují ekologičtí aktivisté, včetně různých aktivistických organizací, většinou známých v souvislosti s tím, že prosazují špatné věci a naopak se snaží co nejvíce překážet těm pozitivním i v jiných oblastech, souvisejících s “ekologií”. Už jen to, kdo ty vlky na našem území prosazuje, jednoznačně definuje tuto činnost jako cosi špatného.

Vlci naprosto znemožňují normální chov hospodářských zvířat. Chovatelé vlků básní o rozdělení pozemků dva metry vysokými ploty, zakopanými ještě alespoň půl metru do země. Naprosto je nezajímá, že takovéto oplocení krajiny by vedlo k jejímu totálnímu zneprůchodnění a turistika by zůstala jen vzpomínkou na minulost, asi jako za vlády bolševika cestování do západních zemí.
Přitom, aby bylo jasno, sami navrhovatelé tohoto oplocení tvrdí, že nejsou s to garantovat, že by je vlci nepřekonali.
Někteří ekologové blábolí ještě o pasteveckých psech.

V souvislosti s pasteveckými psy je problém v tom, že by jich muselo být víc, aby si poradili se smečkou vlků. Takže každý vesničan, který má pár ovcí nebo koz, by měl mít spíš tři než dva takové psy, musel platit za ně příslušné nemalé daně a nemalé částky za jejich krmení a ošetřování. Celé se to komplikuje ještě tím, že z principu věci to musejí být psi “ostří”, urputně a nemilosrdně hájící své teritorium. Pokud vyhodnotí, že kolem procházející osoba je “narušitel”, tak ji strhnou a zakousnou. Pokud to neudělají, jsou zase jako obránci zvířat na pastvě nepoužitelní. Ovšem, trestní odpovědnost, na rozdíl od chovatelů tech vlků, nese chovatel psů.

Posledním problémem, který je nutno zmínit, že vlk je velice inteligentní predátor (nedejme se zmást některými pohádkami, v nichž byl ošizen, či seriálem “Jen počkej, zajíci!”). Je schopen trpělivě testovat jakoukoli překážku, která je položena mezi něho a chutné jídlo. Jakmile ji zvládne, stane se překážka prakticky bezcennou, protože příště ji zvládne už napoprvé. Navíc je to celé akcentováno přísným zákazem střelby na vlky, dokonce je teoreticky trestné i to, pokud by nějaký chovatel odstřelil vlka zakouslého se do jeho zvířete. Není proto divu, že už se objevily i otrávené návnady, jakými se proti vlkům bojovalo dříve, než se podařilo naši krajinu od této škodné vyčistit.

Jen zeleným bezmozkům není jasné (zeleným škůdcům to naopak jasné je, a velmi dobře), že veškeré náklady na ohrady, ostrahu apod. hospodářských zvířat musí jejich chovatel “rozpustit” do cen masa, mléka a dalších produktů. Takže to finálně zaplatí všichni občané, kteří něco takového kupují. Další zdražení nastane “odpadnutím” některých chovatelů, které umožní těm zbývajícím zvýšit ceny. Případně se ukáže, že ty ceny půjdou tak nahoru, že uvedené potraviny a další produkty natolik podraží, že jednak přestanou být pro řadu obyvatel cenově dostupné, jednak nebudou moci konkurovat obdobným výrobkům ze států, v nichž vlci chováni nejsou.

Vlk a člověk

Vlk má svou ekologickou úlohu v liduprázdných oblastech, jaké najdeme na Sibiři nebo v Severní Americe. Jakmile se dostane do blízkosti člověka, jde za potravou cestou nejmenšího odporu, a tím je predace hospodářských zvířat. V Pyrenejích, kde se ještě vlci smějí střílet, bylo rozborem trusu vlků a obsahu trávící soustavy zastřelených kusů prokázáno, že hospodářská zvířata jsou naprosto převažující složkou jejich potravy. Blekotání ekologů o tom, jak u nás budou vlci likvidovat přemnoženou černou zvěř (nebo srnčí), jsou naprosté nesmysly. Napadnout stádo divočáků, které se, na rozdíl od lidmi chovaných stád, může aktivně bránit, je pro vlka vysoce riziková činnost, ke které se uchýlí jen v pusté, hospodářsky nijak nevyužívané, krajině.

Právě z tohoto důvodu byli u nás vlci postupně vyhubeni, což vedlo k hospodářské prosperitě, související s poklesem cen potravin, zejména živočišného původu.

To, co nás obklopuje, není divočina, ale staletí vytvářená kulturní krajina. O tom konečně svědčí i katastrofa s kůrovcem, protože skutečná divočina, ekvivalentní třeba sibiřské tajze, by se skutečně s kůrovcem vyrovnala, ale přerostlé, přestárlé a (v důsledku zásahů ekologů do legislativy) špatně obhospodařované hospodářské lesy musely zákonitě kůrovci podlehnout, zejména v nesmyslném režimu nucené “bezzásahovosti”. Do této kulturní krajiny vlk prostě nepatří, protože není reálně možné ho přinutit žít na pár nepravidelně roztroušených “kapesnících” těch rezervací, které by jeho přítomnost ustály.

Dostanou odškodné, no, a co?

Přesně tohle blábolí ekologové. Problém je, že odškodné je problematicky nízké. I kvalitní chovný kus je oceněn v podstatě jako maso z jatek. Pomíjím také, že v řadě států by si chovatelé vyúčtovali (a dostali zaplaceno) také psychické a emoční strádání z toho, že zvířata, o která se pečlivě starali, byla krutě usmrcena, nebo musela dlouho trpět, než se dostavil veterinář k jejich euthanasii. Zohlednění těchto faktorů by zvedlo odškodné (v USA zcela jistě) na několikanásobek současného stavu.

Další věcí je, že stát vlastně žádné peníze nemá. Buď je získá na daních od občanů, nebo natiskne inflační peníze, kterými znehodnotí veškeré úspory v korunách, bez ohledu zda jsou realizovány jako bankovní konto, nebo bankovkami nacpanými do štrózoku. Existuje sice pár státních podniků, ale jejich přínos do ekonomiky státu je oproti daním zanedbatelný. Tím jsem chtěl naznačit, že vlastně tuto zvrácenost platíme my všichni. Jednak tím, že by stát mohl snížit daně, ale nemůže, nebo tím, že nějakou cestou daně zvýší, případně že jsou nějak omezeny benefity, poskytované z jeho strany občanům. Z toho ovšem plyne jedna docela podstatná věc, a totiž fakt, že bychom měli, když se to dělá za naše peníze, právo do toho mluvit:

Opravdu si všichni přejeme, aby se tu za naše peníze financoval chov vlků, z nichž není naprosto žádný přínos, ale jimi způsobené škody jsou obrovské a mají tendenci exponenciálně narůstat?

Poslední argumenty proti

První je, že vlci nejsou nijak zvlášť ohrožený druh. V oblastech, kam skutečně patří, jich žije obrovský počet, minimálně o tři řády převyšující stav, při poklesu na jaký je druh ohrožen vyhynutím. Zásah proti vlkům na našem území, i v případě, že by byl tento druh na našem území kompletně vyhuben, se světové populace vlků prakticky nijak nedotkne a nijak ji ani neohrozí. Ani kompletní vybití vlků a vlčích kříženců na západ od ukrajinských a běloruských hranic by nijak světovou populaci vlků neohrozilo (naopak, jak zmiňuji dále, vybití populace kříženců by byl spíše pro vlky jako takové benefit).

Druhý argument je zmíněná skutečnost, že naši, a také němečtí a polští, vlci jsou ve vysoké míře kříženci se psy. Dokonce mají tolik typických psích genů, že v Německu byla řada útoků vlků podle analýzy DNA přehodnocena na útok zdivočelými psy, takže odškodnění bylo odmítnuto. Faktem je, že určitá populační propustnost ohrožuje vlčí populace na východ od našeho území tím, že do nich budou vneseny ve větším množství psí geny a mohlo by se stát, že by časem v Evropě už žádní čistokrevní vlci nezbyli.

V této souvislosti je vhodné vědět, že “vlčí chování” je patrně naučené a předávané z generace na generaci. Etologové se zabývali chováním smeček toulavých psů (čistokrevných a bez kontaktů s vlky, např. v zemích, kde vlci nežijí) a zjistili, že se psí smečka chová zcela odlišně než vlčí. Ovšem pes, který se stane součástí vlčí smečky, převezme od jejích členů typické vlčí chování. Patrně z tohoto důvodu si vlkopsí bastardi udržují chování typické pro vlky, byť někteří jedinci těchto smeček už jsou geneticky spíše psi.

Co s tím?

Jistěže ideální by bylo, aby škody platili výlučně ti, kdo vlky na našem území prosazují pod heslem (vzhledem k hospodářským chovům) “z cizího krev neteče”. A aby tedy krev tekla, alespoň formou peněz z kapes konkrétních chovatelů vlků. A neměl bych problém ani s vymáháním umístěním dlužníků v nějakých donucovacích pracovnách a podobných zařízeních, kde by si na to museli vydělat (jak se to tu a tam povede např. s neplatiči výživného).

Bohužel, je jasné, že uvedený ideální stav se nepodaří vytvořit. Jsem přesvědčen, že v momentě, kdy by šlo o podíl na zaplacení pár desítek tisíc odškodnění (s perspektivou zopakování vícekrát do roka “pro velký úspěch”), by i zasloužilí pracovníci grýnpiss nebo AOPK začali tvrdit, že oni jsou proti vlkům od samého počátku. O Duze a Dětech Země ani nemluvě.

Pak je tedy jediná demokratická možnost: Uspořádat na toto téma referendum a jeho výsledek respektovat, ať dopadne jakkoli. Pro případ, že by se něco podobného opravdu podařilo zorganizovat, si dovoluji apelovat na chovatele, aby nejrůznějšími cestami – řetězové e-maily, sociální sítě, organizace, schopné zaplatit bilboardy apod. – dali k dispozici veškerou dokumentaci výsledků napadení jejich stád vlky. Budu ošklivý, ale čím drastičtější, tím lepší. Na rozdíl od bojovníků proti potratům, jejichž výtvarné agitační materiály jsou vesměs fotomontáže a lživé manipulace*, by na tomto poli nic takového nebylo potřebné. Reálná dokumentace skutečného výsledku útoku vlků třeba na stádo ovcí je IMHO plně postačující.

Faktem je, že tyhle případy jasně ukazují antihumánní a zločineckou podstatu přinejmenším těch ekologických organizací a institucí, které jejich přítomnost u nás aktivně podporují.

Pochopitelně, je nutno volit takové strany, které tuto agendu nepodporují, případně podpoří referendum na uvedené téma. Naprosto vyloučené je pro ty z nás, co na tomto poli chtějí prosadit nějaké rozumné řešení, volit piráty a STAN. Nevěřím moc ani “ruské trojce”, protože ODS je zásadně proti referendům o čemkoli a TOP by ráda zrušila volby, protože v nich volí normální lidé, a KDU – ČSL se proti uvedenému stavu nijak nevyjádřila, ačkoli je zemědělství, včetně chovatelství, její tradiční parketa.

Jak to může skončit?

Obrovským problémem je právě stále narůstající drzost vlků, proti nimž není nijak zasahováno. Ona i hrubá sůl z brokovnice, která nezabije, by udělala svoje. “Bomba” s pepřovým sprejem, pokud ne rovnou dělbuch plněný mletým pepřem či chilli papričkami by byly vlkům také silně nepříjemné. Vlky by taková obrana nezabila, ale dostali by lekci, že do sféry zájmu lidí se neleze.

Dříve nebo později, otázka naprosto jednoznačně nezní “zda?”, ale “kdy a kde?”, vlci napadnou  nějaké lidi, přičemž vysoce rizikové (a současně, bohužel, pravděpodobnější) je napadení dětí. Lze si představit, že napadnou např. “výběh” v jeslích nebo mateřské školce, děti, jdoucí ze školy, nebo provozující nějaké rekreační aktivity. Mohlo by k tomu dojít klidně i v intravilánu větší obce nebo města, protože vlci již byli opakovaně v těchto lokalitách zdokumentováni.

Na rozdíl např. od Izraele, kde je pedagogický personál ozbrojen a vycvičen (byť na teroristy, ale ty vlky by nejspíš taky zvládl) by to nutně muselo dopadnout katastrofálně, tj. mrtvými a větším počtem zraněných, včetně doživotně invalidizovaných.

Pak, pochopitelně, nastane problém, co dál. Uvítal bych generální stávku a masové manifestace proti chovům vlků na našem území, ve stylu reakce na masakr studentů 17. listopadu 1989. Horší možností by bylo nějaké lynčování zelených. Nicméně tím nejhorším, co by se mohlo stát je možnost, že by společnost na něco takového nijak nezareagovala, ať už v důsledku tuhé cenzury na sociálních sítích a dalších komunikačních kanálech, vyhrožování represemi apod., případně apatií a beznadějí většiny občanů.

Chov vlků na naše náklady a proti naší vůli i objektivním potřebám je skutečně závažný problém, byť o něm spousta občanů ani neví, nebo si neuvědomuje jeho důsledky. Těm však ignorováním tohoto problému neutečeme.

______
* Fotomontáž je jasná.
Manipulace spočívá v tom, že jsou často presentovány fotografie plodů, tedy nenarozeného dítěte, ve stádiu těhotenství, ve kterém se u nás už potraty ze sociálních důvodů neprovádějí, ale provádějí se prakticky jen při pozdě (ale přece) detekovaných vrozených vadách neslučitelných se životem, v situacích, kdy pokračování těhotenství ohrožuje život matky (takových diagnóz je vícero), případně se jedná o plody mrtvé, vyjmuté proto, aby se nestaly zdrojem infekce pro matčin organismus (a snad ještě z pár dalších příčin, od mé státnice z gynekologie a porodnictví uplynulo již víc než 40 let a ne vše si pamatuji). Pochopitelně, i tyto obrázky mohou být protažené Photoshopem, aby skutečná příčina potratu neřvala s hlasitostí postřehnutelnou i laikem (třeba dobastlené druhé očičko plodu s kyklopskou vadou**, úpravy zabraňující poznat, že plod byl již mrtvý, apod.).

* Při ní chybí středové partie mozku a oči splynou v jedno. Tato vada není slučitelná se životem delším než pár hodin.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 hodnocení, průměr: 3,56 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

5 Comments

  1. Demagógia, podľa štúdií zo Slovenska sa na jedálničku vlka hospodárske zvieratá podieľajú z max 5%. A navyše vlk je dôležitý pri regulácií raticovej zveri, ktorá zasa svojím premnožením, ničí/požiera kôru stromov a tie sú oslabené voči lykožrútovi.
    Tí majitelia stád, ktorí najviac kričia !preč s vlkom”, zanedbávajú ich ochranu respektíve nemajú záujem investovať do stáda.

    • Je mi líto. Na ekolistu kolem toho byly dost velké diskuse a jednoznačně dopadly tak, že žádná ochrana stád v podstatě není možná. Problém je, že pokud má vlk nabídku hospodářských zvířat, tak si zvěře v lese prakticky nevšimne. Ukázaly to i rozbory trusu vlků v Parenejích a jinde.

  2. Pan Pergill bude patrně členem mysliveckého sdružení a ti vnímají vlky jako nekalou konkurenci.

    • Ne, v žádném mysliveckém sdružení nejsem. Naopak podporuji oslabení vlivu těchto organizací v porovnání s vlivem vlastníků příslušných nemovitostí.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*