V polovině loňského roku jsem si ještě nebyla jista “svobodomyslným” přístupem švédského epidemiologa A. Tegnella k řízení pandemie, proti jeho “volnosti občanů” tehdy vystoupilo veřejně kolem 20 jiných odborníků. Avšak A. Tegnell vytrval ve svém konceptu: trpělivě vysvětlovat občanům, jakými cestami se virus šíří a že v zásadě stačí mýt si ruce, držet trochu odstup od cizích a nechodit mezi lidi s příznaky nemoci. Mrzelo ho, že loni na jaře covid-19 kosil ty nejbezbrannější, v sociálních ústavech, a myslím, že zlepšil kontrolu nad nimi. Ovšem na rozdíl od mnoha jiných zemí pochopil, že většina občanů nemá po nakažení takřka žádné zdravotní potíže.
Museli bychom toho vědět víc o celém zákulisí švédské politiky kolem covid-19: kdo co navrhoval, kdo se s kým o co hádal apod. Zčásti sehrálo podle mě dobrou roli to, že švédská vláda neměla právní nástroje k většímu omezování života společnosti a A. Tegnell to zjevně vykompenzoval některými jemnými praktickými nástroji v mezích zákona o infekčních nemocech: např. si u různých pracovišť ověřil jejich podmínky (v jaké míře lze pracovat doma, zda lze držet odstupy, jak lze upravit provozní dobu atd.). Zároveň – troufám si tvrdit, protože web zdravotního úřadu (Public Health Agency) sleduju pravidelně – p. Tegnell pilně sledoval vývoj vědeckých poznatků. Přiklonil se např. ke studiím, podle nichž školní prostředí nemá hlavní roli v pandemii a zvláště menší děti nebývají moc infekční.
Takže nakonec, když jsme viděli výsledky jednotlivých zemí po roce, jsem se přiklonila ke koncepci švédského epidemiologa: až do letošního listopadu provedl docela úspěšně společnost pandemií, později i malými lokálními dozvuky viru (resp. delty), aniž by se nějak zvlášť zasahovalo do ústavních práv občanů. Jen malá omezení – limitovaně regulovat využívání různých prostor. Až na krátké období, kdy se nosily roušky ve veřejné dopravě (někdy jen ve špičkách v určitých hodinách), se ve Švédsku mohlo docela normálně žít. Méně ukáznění či viru více vystavení lidé se rychle promořili (např. jedinci s migrantským původem, taxikáři, prodavači pizzy), opatrnější se začali od letoška očkovat. Naše rodina tam průběžně jezdila, takže jsme na vlastní kůži poznali celkem normální život – převážně bez roušky, jen se zdvořilými odstupy od druhých – volné nakupování, galerie, koncerty atd.
Můžeme samozřejmě uvažovat o tom, zda by Švédsko mělo nižší covid-úmrtnost, kdyby např. testovalo bezpříznakové (já si to nemyslím, celkovou úmrtnost má vyšší než Dánsko a Norsko, ale to souvisí i s dalšími faktory – např. větší podíl méně ukázněných, oproti ČR má poloviční úmrtnost). Kdyby Švédsko mělo lockdown – těžko by to pomohlo obyvatelům ústavů, jen by to omezovalo život zdravějších a odolnějších lidí.
Jenže letos na podzim se změnila osoba premiéra země: sotva nastoupila do funkce premiérka M. Anderssonová, už avizovala, že možná po vánocích přijdou další restrikce. A před ní nastoupila i nová ředitelka švédského zdravotního úřadu – a rovnou navrhla použít od prosince covid-pas u některých větších akcí, ač Švédsko mělo (a stále ještě má v porovnání s jinými evropskými zeměmi) nízký výskyt infekce a ani nemocnice nebyly zatíženy covid-19.
Ovšem od chvíle, kdy se začali víc testovat ti bezpříznakoví, se Švédsku z původních asi 1000 až 3000 pozitivně otestovaných za den začíná nyní ukazovat přes 4000 nových infekcí. Ať omikron či delta – ukazuje se, že nákaza zasahuje i ty očkované (nyní od 12 či 16 let je 81 % populace plně očkováno (24 % má i doplňující dávku). Ale nemá to dopad na nemocnice: ze 64 514 infikovaných je ve vážném stavu 0,1 % (Worldometers.info); podle švédského registru intenzivní péče (Icuregswe.org) bylo k 20. prosinci hlášeno 89 pacientů. Za celou dobu pandemie se ukázalo, že do zdravotních problémů se po nákaze dostávají lidé s vysokým stupněm obezity, vysokým krevním tlakem, diabetem, chronickou nemocí plic, srdce aj. Většina občanů ale nákazou prochází bez potíží, jen by měli vnímat rady zdravotního úřadu – chovat se opatrně vůči zranitelným (před návštěvou takového jedince se otestovat nebo se setkat venku apod.).
Dnes Švédsko z opatrnosti – s ohledem na vysoké šíření infekce v zahraničí – zavedlo pravidlo otestovat se i po vstupu do země (nejen před cestou), a to platí i pro očkované. Zatím se netestovali bezpříznakoví – ani ve škole, ani na pracovišti. Pokud to však někdo chce, např. lokální zdravotní úřad, škola či zaměstnavatel, mohou to zkusit, ovšem na dobrovolné bázi, jestliže nejde o důvodné podezření na nákazu (zaměstnavatel k tomu nemůže zaměstnance nutit, ani škola žáky, musel by k tomu být vážný důvod podepřený hygieniky a předpisy).
“Bezinfekčnost” se nyní má prokazovat u některých akcí od více než 100 osob; premiérka se zmínila (Aftonbladet.se), že pokud by narůstal počet infikovaných a hrozilo by přetížení JIPek, pak by se ev. toto opatření zavedlo i na některých místech s méně než 100 osobami. Zatím jsou některé podniky či provozovatelé (akce, restaurace) vyzývány, aby bránili shlukování (méně návštěvníků a hostů, stoly trochu dál od sebe apod.). Také zaměstnavatel má, pokud je to možné, umožnit práci doma, bránit shlukování lidí v práci, což se týká i škol (bez roušek, bez testování, jen držet mírný odstup, omezit větší akce). Rouška tehdy, když není možné držet odstup, např. ve více plné veřejné dopravě.
Osobně se domnívám, že většina Švédů si už natolik zvykla na základní zdvořilé chování (všude vám dají přednost, necpou se na vás, jsou čistotní), že by se tu ani kvůli omikronu nemuselo nic moc měnit, a ta neukázněná část populace, ta už bude úspěšně promořena a imunní (zčásti se očkovali i ti, od nichž to p. Tegnell moc neočekával).
Zdravotní úřad tedy stále radí: odstupy, zvláště uvnitř, zdržet se shlukování, rouška, když nelze držet odstup, správné větrání, hygiena… Co lze řešit online, nechť se tomu dá přednost. Je ev. připravena částečná distanční výuka na univerzitách, kdyby to bylo třeba.
Nevím, kdo to navrhl (zda politik či odborník – že by tu také někdo chtěl dohnat občany ke 100% proočkování ve chvíli, kdy stále narůstá počet infikovaných i po vakcinaci?), ale švédský ombudsman – podle Aftonbladet – kritizuje to, že by se “bezinfekčnost” prokazovala jen potvrzením o očkování. Návrhy a jejich alternativy – pokud by se po vánocích něco mělo zpřísnit – se ještě konzultují s různými institucemi a organizacemi, ale ombudsman rovnou poukázal na to, že vláda se má starat o vyváženost práv všech (nikoli zvýhodňovat očkované).
Úplně se mi z toho svírá žaludek – že by nakonec utrpěl i švédský demokratický právní stát na své kráse? Zatím se ale kochám dosavadní dobrou odbornou prací zdravotního úřadu (Folkhalsomyndigheten.se). Ten totiž průběžně opakovaně ověřuje protilátky proti SARSu v populaci (tzn. až dosud tento stát zbytečně netestoval bezpříznakové lidi na covid, ale naopak nabízel účast ve výzkumu protilátek – bez ohledu na to, zda člověk byl očkován či se uzdravil z nákazy, důležité je mít protilátky).
www.folkhalsomyndigheten.se/nyheter-och-press/nyhetsarkiv/2021/december/hog-andel-med-antikroppar-mot-sars-cov-2-bland-personer-fodda-1944: zdravotní úřad oslovil občany staršího ročníku (senioři nar. v r. 1944), tentokrát v oblasti Gothenburgu. Z rozboru 553 vzorků se ukázalo, že 96,4 % má protilátky proti infekci, ovšem tentokrát šlo z 96,3 % o očkované (nejméně dvěma dávkami, museli bychom ale vědět, kdy byli očkováni a u kolika z nich bude fungovat buněčná imunitní paměť).
Letos v září / říjnu se u pacientů v ambulantní péči (zachované zbytky krevních vzorků) prokázal výskyt protilátek u 76 % z nich; dokonce i věk 65 – 95 let měl protilátky z 89 % (takže asi má smysl před ev. doplňující dávkou si protilátky radši ověřit – moje úvaha), věk 20-64 let měl protilátky z 86 %, u dětí byly protilátky zjištěny ze 42 % (většinou asi půjde o uzdravené z nákazy). Dárci krve měli protilátky z 97 %.
Pokud tedy politici vyzývají k doplňující dávce, měli by se nejprve seznámit s těmito skutečnostmi. Zhruba 20 % Švédů ještě očkováno není, ale část z nich ty protilátky bude mít po uzdravení z infekce. Příští rok nám zřejmě ukáže v praxi, nakolik vůči omikronu obstáli očkovaní a ti již uzdravení z infekce.
Zatím zdravotní úřad dbal na ústavní a zákonná práva občanů: např. upozorňuje zaměstnavatele, že preventivní pravidelné testování lidí bez příznaků nemoci či bez důvodného podezření na nemoc nelze vymáhat, musí to zůstat na dobrovolné dohodě se zaměstnanci. Nelze vymáhat ani samotest, není to řešeno v zákoně o zdravotní péči. Ve Švédsku by nešlo o testování se zdravotní indikací, ale o screening, k němuž je nezbytný dobrovolný souhlas občana.
Zdravotní úřad upozorňuje i na rizika testování bezpříznakových (na něž na jaře upozornil i německý Institut R. Kocha, dokud nebyl převálcován přáním politiků testovat i lidi bez symptomů nemoci): při antigenním testování bude vždy více falešně negativních výsledků, PCR testování by bez vážného důvodu přetížilo laboratoře a více by vytížilo i lékaře (k PCR testu a konkrétnímu případu pacienta by se měl vyjádřit i lékař – alespoň ve Švédsku to na rozdíl od ČR platí). A když je v lokalitě nižší šíření infekce, pak prý hrozí i více falešně pozitivních výsledků testu. Pokud jde o testování bezpříznakových dětí, pak se úřad přimlouvá za to, že by mohla převážit rizika a další nepříjemnosti nad ev. prospěchem z tohoto testování – radši zbytečně netestovat (některým dětem je to nepříjemné, určitě ne děti pod 6 let).
Úřad také zdůrazňuje, že i kdyby se v budoucnu v některé lokalitě kvůli vyššímu šíření infekce zvolilo přechodně i toto preventivní testování, rozhodně to nenahrazuje jiná opatření, protože vždy budou existovat falešné výsledky. Takže je na prvém místě třeba držet hygienu, odstupy, eliminovat zbytečný shluk lidí.
Loni jsem si na podzim užila pobyt ve Stockholmu: všude pohoda, nikdo nebyl stresován, klid v obchodech, v hotelu, všude volný přístup, jen se zdvořilými ohledy vůči druhým; mladší chodili víc pěšky či jezdili na kole, starší se svezli nepřeplněnou dopravou. Kdo chtěl, nosil roušku, někdy si ji vzali starší, jindy mladší (asi měli doma někoho, k němuž chtěli být opatrnější), ale až na výjimku s příznaky nikdo nešel mezi lidi, nikdo se nikam necpal, městská doprava fungovala plynule v kratších intervalech.
V přepočtu máme v ČR příliš vysoký počet úmrtí s covid-19 za den, odpovědní by se měli podívat na příčiny. Pokud jde o počet pozitivně otestovaných, pak v ČR ze zhruba 190 000 aktivních případů máme v nemocnicích jen kolem 2 % pacientů a na JIP asi půlku procenta. Osobně nevidím důvod ke zvláštním opatřením, ministerstvo by mělo místo “brutálních” postupů radši umět líp vysvětlovat lidem, že v zásadě stačí pár jednoduchých návyků: např. si opláchnout ruce, než si sáhnu na obličej, nechodit zbytečně do přeplněných obchodů apod.
(2 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář