Rozpadá se to |

Sdílet článek:

Po afghánském kolapsu USA a NATO se stmívání nad západním impériem stalo celoplanetárním tématem, téma se vyhnulo pouze Česku, nebo dokonce naopak, servilní rádioví operátoři nás zahlušují 24 hodin denně americkými infantilními častuškami, jako by nás právě včera Američané od někoho osvobodili. Třicet let nepolevující mediální oslava triviálního amerického kýče v TV a rádiu je nejspíš světovým rekordem. V Česku panuje originální národní tradice, až se to v USA definitivně rozsype, česká kulturní a mediální fronta přebarví oficínu a dalších třicet let bude národu tvrdit, že za velkého utrpení vedla boj s americkým imperialismem. Téma se diskutuje ve všech možných aspektech, pořád nenudí. V Jerusalem Post zajímavě komentuje odchod USA na světové šrotiště izraelský esejista a spisovatel Amotz Asa-el.

Nejambicióznější a velmi drahá perioda americké historie se končí. Začalo to dobytím Havaje a Filipín před 120 lety, vzniklo historicky nejmocnější impérium, dnes svým rozsahem dospělo do absurdní polohy, bezedná nákladová propast irelevantní v termínech cílů. V časech, kdy americkou společnost tíží miriády problémů – omezení osobních zbraní, zdravotní systém, sociální systém a interrupce – pomalý ústup od imperiálních ambicí byl Trumpovým záměrem, rovněž Obama to zamýšlel a dnes velmi neobratně a kostrbatě Biden. Zvažujeme-li historii impérií a americký genetický kód, je jasné, že ústup z imperiální polohy je pro USA víc než žádoucí. Impéria od dob, kdy Akkad dobyl území mezi Irákem, Íránem a Ománem, jsou součástí světové historie.

Americké impérium vládne sítí 800 základen po celé planetě, v 150 zemích světa ze 195 se nachází 200 000 amerických vojáků. Americký vojenský rozpočet činí 770 miliard dolarů, 11 amerických letadlových lodí křižují oceány, je to víc než všichni ostatní dohromady. Jaký je vůbec záměr těchto imperiálních investic? Atéňané chtěli moře, Římané kontinenty, Mongolové horizont. Španělé zlato, Britové obchod. Nacistické Německo chtělo otroky. Byzantinci víc křesťanů. Arabové víc muslimů. Sověti chtěli víc komunistů. Co Američané? Chtěli různé věci v různých dobách. Na počátku to byla sláva. Teddy Roosewelt: „Zbraně našich válečných lodí v tropických mořích a daleko na východě nás probudily k novým povinnostem“. Povinnosti v těchto případech neznamenaly potřeby, ale vzmach supervelmoci. Prezidenta to přimělo kázat o unikátní americké poloze mezi oceány, aby se vytvořila námořní supervelmoc, což se stalo. Imperiální „povinnost“ přiměla Roosewelta, aby prostředkoval mezi Ruskem a Japonskem. Tento „imperialismus povinností“ dozrál když Američané v Evropě rychle rozhodli o první světové válce. Po další světové válce americká imperiální poloha transformovala: už to nebyl mladý prosazující se národ, nyní to byly starosti o samotné přežití světa. Americké impérium vedlo světový boj proti sovětské totalitární hrozbě. Imperiální cíl byl dosažen.

Po vyhrané studené válce napochodovalo americké impérium do třetí fáze, kterou nemůže vyhrát – proselytismus. V této fázi jde americkému impériu o americké evangelium. Náhle posíleno o padlé členy varšavské smlouvy, americké impérium se přeprogramovalo na demokratizační impérium meče a kopí. Imperiální vnucování idejí selhalo už dávno před afghánským dobrodružstvím a nemá šanci ani po něm. Šance strýčka Sama přimět svět, aby přijal jeho přesvědčení, nebyla o nic lepší než šance sv. Pavla, Mohameda nebo Lenina pohltit svou vírou veškerý svět. Z tohoto důvodu by americká imperiální válka v Afghánistánu měla být tou poslední imperiální válkou. Aby se ochránila a rozšířila idea, na to jsou úplně jiné prostředky. To je druhý důvod proč je americké impérium úplně irelevantní. Dnes nikdo jiný na světě nešíří své víry, nedělají to ani Rusko, ani Čína. Nikdo ani propagandou, ani diplomacií nezpochybňuje způsob jakým se na západě vládne. Proč vydávat na armádu 770 miliard když v každé americké metropoli se závratnou rychlostí šíří ghetta s miliony nevzdělaných přitroublých Američanů, topících se v bídě, nedůstojnosti a beznaději? Americké impérium se stalo absurditou, které zanedbává vlastní Ameriku a požírá její finance kvůli nemožné zámince boje s nepřítelem, který dávno neexistuje. Americké impérium mělo své světlé periody, nicméně nebylo nikdy součástí amerického způsobu života. Američané zůstali izolovanými, jakoby souhlasili s pozdravem na rozloučenou od George Washingtona: „Velkým pravidlem chování vůči cizím národům je …. mít s nimi co nejmenší politické spojení!“ Amerika může vést západní svět, ale ostatní nechat na pokoji. Impéria nemohou změnit svět, tak jako to dokáží jen rebelové ve vlastních zemích“.