Selektivní ztráta kritického myšlení

A navíc, není to politik, který zpravidla neumí nic jiného, a pokud v politice (najmě té vrcholné) působí dlouho, již dávno zapomněl i svoji původní praxi.

Téměř všechno takovému člověku hltáte ze rtů, býval pro vás ještě nedávno autoritou, s níž jste souhlasil skoro ve všem. A najednou v určitém tématu místo přemýšlení a vlastního názoru, vládní narativ. Jistě, člověk může mít názor souhlasný s vládním narativem, ale prosazuje-li ho jen v jedné oblasti (a to ještě dost fanaticky) jinak střízlivě uvažující a přemýšlivý člověk, je to na pováženou.

Jeden můj kamarád tomu říká selektivní ztráta kritického myšlení. Můžeme tomu říkat i ztráta soudnosti, fanatická ideologická zaslepenost či aktivismus. Proč to je? Přesvědčení? Může být. Konformita? Pravděpodobně: v této oblasti se mi vyplatí souznít (nebo aspoň předstírat souznění) s vládním narativem, a hlavně se k tomu hrdě hlásit, být viděn a nenechat se předběhnout. Když se to vyplatí, jde o zištné chování, o narativu nemusím být stoprocentně přesvědčen, mohu mít své pochyby, ale nesmím je dávat najevo. Ostatní nesmí mít o mém „správném“ postoji nejmenší pochybnost.

Může tam být i strach ze ztráty místa, či vlivu, komplikace při splácení hypotéky, neschopnost se uživit něčím jiným, zejména ne rukama, a navíc tak dobře (bez větší námahy a s nadprůměrným platem).

Pokud takový člověk se živí tím, že parazituje na druhých a bez opory v zákoně, by jeho pozice či dokonce instituce, vůbec neexistovala a nedostával by žádné rozpočty, dotace, granty či úlevy, je takové chování i pochopitelné.

Co už je ale méně pochopitelné (navíc naprosto nelogické) je, že parazit ničí svého hostitele. Parazit je zdánlivě mocný, protože obsadil (a naprogramoval) vrcholné řízení systému, a hlavně má pod kontrolou i většinu potřebných zdrojů (energii, prodej a distribuci potravin, informace, finance, vzdělávání, zdravotnictví). Hostitel, tedy lidé jsou zdánlivě bezmocní. Nejsou ale všichni ovladatelní a je jich mnohem víc. Problém je, že nejsou schopni se domluvit a ve své většině přistupují na hru „rozděl a panuj“, protože žijí v roli oběti a stačí jim předhodit viníka, který může za jejich těžkosti. Je vůbec možné takto nastavený systém změnit? Bylo by to možné, ale mnohem pravděpodobnější je, že se systém sám vyčerpá a zkolabuje.

Systém se zhroutí právě díky tomu, že hostitel už bude tak vysosaný, že už nebude mít sílu své parazity živit. A to je nejen selektivní ztráta kritického myšlení, ale i ztráta zdravého selského rozumu a pudu sebezáchovy v případě parazita, pokud se přemnožil a stále více vysává hostitele.

Pro hostitele to platí naopak. Pokud si zachoval zdravý rozum a pud sebezáchovy, přestane parazita ve vlastním zájmu podporovat. To je požadavek vlastního přežití. Když si toto člověk uvědomí a začne hledat cesty, jak se parazita zbavit, nebo ho aspoň tolik nekrmit a zároveň, jak na něm přestat být tak závislý, stává se silnějším, neboť neodevzdává svou sílu parazitovi, a navíc pracuje na tom, aby se parazitický systém sám zhroutil, protože nebude, kdo by ho živil.

Takže prostor pro parazity se zužuje tím, jak ubývají síly jeho hostitelů a tím, že část původních hostitelů je přestane hostit.