Skandál všech skandálů |

Sdílet článek:

FRANTIŠEK SCHILDBERGER

Okresní soud ve Vsetíně vynesl 23. října letošního roku rozsudek, kterým měla být ukončena kauza otravy řeky Bečvy, jež nastala o tři roky dřív, 20. září 2020. Říkám „měla být ukončena“ – protože takový je snad smysl soudního rozsudku v demokratické společnosti: soud, jako orgán veřejné moci, vyslechne všechna pro a proti, seznámí se se všemi relevantními svědectvími včetně odborných posudků a zváží okolnosti; potom vynese výrok o vině a v případě, že shledá někoho vinným, stanoví trest. Každý soud, tak by to aspoň mělo být, vynáší rozsudek s tím, že přihlédl ke všemu, k čemu přihlédnout měl, a jeho verdikt je definitivní a není k němu co dodat. I když existuje možnost odvolání, každý soud, tak by to aspoň v demokratické zemi mělo být, vynáší rozsudek s tím, že případný výrok odvolacího soudu může jeho rozhodnutí jen potvrdit: jinak by práce soudu přece neměla smysl. Mýlit se je ovšem lidské, a právě možnost opravy omylů dává smysl odvolacímu řízení.

Jenže v případě rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ve věci otravy Bečvy nikdo nemůže ani pomyslet na to, že by soud zvážil všechny okolnosti a vzal do úvahy všechna fakta. Už jenom to, že obžalována byla společnost Energoaqua a její ředitel Oldřich Havelka, je podivné – a v zásadě nesmyslné: faktů, které vinu této společnosti zpochybňují či přímo vylučují, je příliš mnoho – a soud s nimi nevyrovnal. Jen kroutit hlavou můžeme nad tím, že soud si je jistý tím, společnost Energoaqua a její ředitel jsou vinni otravou desítek kilometrů toku řeky a úhynem ryb, soud tedy vynesl tedy výrok o vině, ale není možné je potrestat a nejde ani op přestupek, protože se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku stalo. No co se mohlo stát! Vypustily se do řeky jedy, to se stalo, pokud to tedy byla Enrgoaqua! Žalobce se prý odvolá.

Takový rozsudek, jaký vynesl Okresní soud ve Vsetíně, by byl nepochybně i ozdobou judikatury Okresního soudu v Kocourkově.

Co soud ignoroval: především není možné, že jedy vytekly z kanálu, kterým pouští své odpadní vody do řeky společnost Energoaqua. Uvedl to na základě různých pokusů geochemik Jakub Hruška v rozhovoru pro Český rozhlas; když si jeho slova shrnu, tak, pokud by viníkem měla být Energoaqua, musely by se její kyanid chovat velice odpovědně: vůbec se nerozptylovat a v délce 3,5 kilometru se zuby nehty držet u pravého břehu a neotrávit přitom ani rybičku; teprve až by dospěly k další výpusti (odkud pouští jedy chemička Deza) se rozvinout do celého toku a začít své strašné dílo. Normálně přitom , to je logické, hynou ryby nejvíc hned u výpusti, kde je nejvyšší koncentrace jedů.

Šokovalo mě, že deník Mladá Fronta Dnes, který chce být pokládán za nejlepší české noviny a který už prý nepatří do impéria Agrofertu, věnoval rozsudku v kauze, která před třemi lety plnila náměstí, jen malý článek na druhé straně, bez uvedení řady podstatných okolností – a nad tímto malým článkem celou plochu stránky vyplnila, i s řadou obrázků, kauza Ministerstva dopravy, které prý vydalo zbytečně peníze na úpravu svých kanceláří, prý snad celých 1, 8 milionu! Ryby už jsou mrtvé, občané zapomeňte!

Teď bude následovat moje – ale nejen moje – spekulace: všechno bylo podivné: ztrácely se vzorky odebrané vody a jiné zase byly označeny za neodborně odebrané, policie nebrala zřetel na svědectví, která ukazovala jinam, než ke společnosti Energoaqua, odborný posudek, který zazněl u soudu, byl naprosto absurdní. Všechno, v součinnosti nejrůznějších orgánů, směřovalo k tomu, aby nebyla obviněna chemička Deza, která patří do koncernu Agrofert, a právě společnost Enrgoaqua byla vybrána jako vhodný viník. Ale celé spolčení ve prospěch Dezy mělo aspoň tak velký kus svědomí, že neposlalo nevinného člověka do lochu.

A právě z toho plyne přece jen určitá naděje pro budoucnost České republiky.

František Schildberger