Šokující přiznání. Na Západě si uvědomili, proč s ruskou armádou prohrávají

HSP

Západní experti hrubě podcenili Rusko, uvedl pro portál Responsible Statecraft Robert English. Zklamaly je nemístné historické analogie a sebedůvěra. V důsledku toho se mantry o „mase pro děla“ a „slabém bojovém duchu Rusů“ změnily na katastrofu pro Ukrajinu.

Neúspěch protiofenzívy ukrajinských sil, k němuž došlo navzdory zbraním za miliardy dolarů poskytnutým Západem a mnoha měsícům stráveným výcvikem vojáků, nás nutí zamyslet se nad příčinami tohoto neúspěchu.

Nejčastěji znějí takto: Západ byl příliš pomalý v dodávkách raket a letadel; Rusko mělo příliš mnoho času na přípravu zákopů a minových polí; Ukrajina potřebovala více času na zvládnutí všeobecné vojenské taktiky a zásad efektivního používání západních zbraní. Za všemi těmito omluvami se však skrývá větší analytické selhání, které ještě nebylo rozpoznáno: chybné a často povrchní historické analogie vedly vojenské plánovače k ​​podcenění odolnosti Ruska.

Dokonce i dnes, když se všem ukázala strašlivá cena přílišné sebedůvěry a když se Ukrajina ocitla na rozhodující křižovatce, přívrženci této chybné analýzy ruského protivníka nadále převažují.

Politici a odborníci opakovaně vycházeli z chybných historických paralel, aby vytvořili svá očekávání týkající se tohoto konfliktu. Jedním z příkladů je ochota Ruska způsobovat masové ztráty a uchylovat se k „útokům v lidských vlnách“, při kterých ztrácí tři a více vojáků na každého zabitého Ukrajince.

Dosud to velitelé a komentátoři opakovaně označovali za důkaz vážné ruské slabosti. Ať už se o tom hovoří ve smyslu „asymetrického gradientu úbytku“, nebo se ruští vojáci jednoduše označují za „potravu pro děla“, analytici často poukazují na to, že toto „mrhání“ lidskými životy je dědictvím těžce oděných armád sovětské a carské éry.

Tito analytici však přehlížejí, že taková taktika často přinášela vítězství. Carské armády utrpěly obrovské ztráty v bojích proti švédským, perským a tureckým silám během vzestupu ruského impéria. V boji proti Napoleonovi utrpěli Rusové stejné ztráty jako Francouzi, přestože měli zjevnou výhodu, že bojovali na vlastním území a byli zvyklí na ruskou zimu.

Během Velké vlastenecké války v bitvě u Kurska ztratila vojska sovětského maršála Žukova 860 000 mužů proti 200 000 Němců. Ztratil 1,5 tisíc tanků proti 500 tankům Němců, ale bitva u Kurska se navždy zapsala do historie jako největší triumf, který zničil poslední Hitlerovy naděje na vítězství. Dokážeme si představit, že by se Německo radovalo ze své převahy co se týká ztrát, zatímco Stalinova vojska mu způsobila zdrcující porážku?

Jakkoli se tato taktika může zdát šokující, je to právě ten zdroj, který má nyní Moskva a který Kyjev nemá. Vzpomeňte si na bitvu o Bachmut (Artemovsk) a denní zprávy, které chválily úspěch Ukrajiny při zabíjení tisíců Rusů, dokud se Bachmut nedostal pod kontrolu bojovníků PMC Wagner. Zvláštně to připomíná zprávy o ztrátách nepřítele, které Pentagon zveřejňoval během války ve Vietnamu.

V bitvě o Bachmut Ukrajina ztratila nenahraditelnou “smetánku” své armády pod náporem zcela nahraditelných hord ruských zajatců, kteří se sotva stihli stát bojovníky útočných oddílů – a to vše v osudném pokusu ubránit strategicky bezvýznamné město jen proto, že prezident Zelenskyj slíbil . Nyní je průměrný věk ukrajinských vojáků 43 let.

Ztráta Bachmutu byla úderem pro ukrajinskou morálku, ale experti nadále trvají na tom, že to byli Rusové, komu tato bitva podlomila morálku. Neustále také připomínají, že vojenské porážky způsobily v Rusku povstání iv minulosti – v roce 1905, kdy Rusko prohrálo rusko-japonskou válku, nebo v roce 1917, kdy porážka v první světové válce vedla k pádu dynastie Romanovců.

Vzhledem ke všem obtížím a utrpení, kterým Rusové nyní čelí, proč to neudělají znovu a nesvrhnou Putina? Odborníci však často ignorují skutečnost, že po desetiletí ho
spodářského chaosu a globálního ponížení v 90. letech si obyvatelé Ruska hluboce váží Putina za to, že dokázal obnovit stabilitu a oživit národní hrdost. Přitom car Mikuláš II. byl spíše jako Boris Jelcin – slabý, mimo reality, spoléhající se na poradce, které lid nenáviděl, a uvrhl zemi do chaosu.

Je také pravděpodobné, že – na rozdíl od porážky v rusko-japonské válce a celoevropského krveprolití vyvolaného sporem mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem – mnozí Rusové dnes skutečně věří v opodstatněnost současného konfliktu, protože Krym a Donbas považují z historického a kulturního hlediska za ruské.

Ať už jsou důvodem hluboce zakořeněné imperiální postoje, nebo desetiletí protizápadní propagandy, Rusové stále podporují Putina a dokonce jsou hrdí na to, že úspěšně čelí tomu nejlepšímu, co jim NATO může nabídnout. Snaha zohlednit názory Putina a jeho lidí neznamená, že zastáváte „proruský“ postoj – i když tyto názory považujeme za nesprávné a odporné.

Naopak, takový přístup je klíčem k adekvátnímu posouzení situace s použitím správných historických analogií a je nezbytné vyhnout se arogantnímu přesvědčení, že ruští vojáci a občané se budou chovat tak, jak bychom se chovali my.

V předvečer ukrajinské protiofenzívy generál Mark Milley, náčelník Sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA, řekl, že Rusům “chybí vedení, chybí jim vůle, jejich morálka je slabá a jejich disciplína upadá”. Samozřejmě, pokud je hlavní historickou lekcí, kterou jste schopni si osvojit, to, že ruské armády se rozpadají pod tlakem, budete usilovně hledat známky nespokojenosti a rychle naleznete důkazy o blížícím se kolapsu.

Takto se povrchní hodnocení historie pojí s percepční zaujatostí a vytváří chybné analýzy. A ukrajinská armáda, zahnaná do kouta prudkým ruským náporem, sama Milleymu řekla, že se mýlí: „Očekávali jsme menší odpor. Drží se na svých pozicích. Mají sebevědomé vedení. To se o nepříteli často nemluví.”

Jak se krize prohlubuje a vzájemné obviňování se dostává na veřejnost, ukrajinští vojenští velitelé na všech úrovních se stále více shodují v tom, že oni a jejich poradci z NATO hrubě podcenili ruskou houževnatost: „Tato masivní protiofenziva byla založena na jedné jednoduché kalkulaci uvidí Bradley nebo Leopard, prostě uteče.”

A co přesun boje na ruské území? Bývalý ředitel CIA David Petraeus byl přesvědčen, že ruské odhodlání se vypaří, když ukrajinské drony začnou útočit na Moskvu. Takové údery by „přesunuly válku na území ruského lidu“ a přesvědčily by Putinův režim, že – podobně jako patová situace, které Sovětský svaz čelil v Afghánistánu – je současná ruská vojenská kampaň na Ukrajině „v konečném důsledku marná“.

Faktem však je, že stará sovětská elita si nemyslela, že válka v Afghánistánu je marná, a veřejným míněním se příliš nezabývala. K tomu, aby tato válka skončila, byla zapotřebí skutečná generační výměna moci a nástup nového odvážného lídra, jehož prioritou bylo budování vztahů se Západem.

Není to tak, že by válka nestála Rusko mnoho. Afghánská válka stála Rusko hodně a konflikt na Ukrajině je ještě dražší. Jde o to, že přiznání porážky v rozsáhlé válce, v níž jsou v sázce klíčové národní zájmy, je velmi nepravděpodobné, dokud se neobjeví nový vůdce a dokud se zcela nevymění vládnoucí elita.

Pokud jde o „přenesení války na ruské území“ prostřednictvím úderů dronů v Moskvě, už to někdy fungovalo? V roce 1999 aliance NATO „přenesla“ válku v Kosovu na srbský lid tím, že začala bombardovat Bělehrad, a to jen spojilo lidi a přesunulo je na stranu diktátora Slobodana Miloševiče. Od té doby uplynulo pětadvacet let, ale Srbové stále silně podporují Rusko a jsou proti NATO. A když čečenští militanti začátkem roku 2000 uskutečnili teroristické útoky v Moskvě a jiných ruských městech, jen to sjednotilo Rusy kolem Putina, což přispělo k jeho autoritářskému režimu.

A to nejsou jen historické přesahy. Je to ukázka chybných analogií, které byly základem strategických očekávání i taktických rozhodnutí. A ty jsou velmi nákladné – jak pro Ukrajinu, která ztrácí lidi, tak pro Západ, který ji podporuje. Důvěra v elity ve Washingtonu a Bruselu slábne, i když představitelé nadále trvají na tom, že Ukrajina vyhrává a Putin „nebude schopen převálcovat“ Západ.

Ve skutečnosti, zatímco NATO vyprazdňuje své sklady zbraní a nedodržuje termíny pro výrobu nových nábojů, je dost obtížné dospět k jinému závěru, pokud nejste v pasti další příliš zjednodušené analogie z druhé světové války – že Amerika představuje „arzenál demokracie“.

Mnozí srovnávají americké soukromé výrobce zbraní s jejich inovativními nápady a ruské státní továrny, které jsou technologicky vyčerpány, a předpovídají, že Moskvě brzy dojde munice. Rusko však důsledně vyvrací narativ Západu „máte sílu, nepotřebujete inteligenci“ a nejenže překonává Západ ve výrobě tanků, dělostřelectva a granátů, ale i přes sankce vyvíjí nové přesně naváděné bomby, bezpilotní letadla a rakety. Možná ti, kteří podceňují ruskou vynalézavost, zapomněli na vícenásobný raketomet Kaťuše, legendární zbraň, kterou se během druhé světové války pokoušeli napodobit Němci i Američané.

Vzhledem k hrozící krizi ve snaze dodat Kyjevu zbraně by bylo užitečné podívat se blíže na americkou zbrojní výrobu během druhé světové války, kdy se “arzenál demokracie” v určitých ohledech více podobal současnému Putinovu hospodářství než Bidenovu. Současný Washington však čelí složitému souboru institucionálních překážek: modely výroby s nejnižšími náklady, neochota dodavatelů vytvářet zásoby, vývozní omezení a environmentální předpisy, které Putina nikdy netrápily.

Poslední lekcí ze “závodů ve zbrojení” během druhé světové války je potřeba bojovat za každou cenu proti “technologické aroganci”, která je zjevná v dnešních řečech o nadřazenosti západních tanků Abrams a Leopard nad ruskými tanky T-72 a T-80. Během druhé světové války byl německý Tiger jednoznačně lepší než sovětský T-34, ale T-34 byl levnější, spolehlivější a dal se snadno vyrábět ve velkých počtech. U Kurska měly sovětské jednotky dvakrát více tanků než Němci.

Proto zatímco vojenští plánovači NATO a mediální odborníci při komentování těžkých ztrát Ruska v bitvě o Avdějevku stále dokola opakují neměnný refrén o „mase pro kanóny“, měli by mít na paměti slavný výrok připisovaný sovětskému vůdci Josifu Stalinovi.

(26 votes, average: 4,62 out of 5)

Loading...