Světu mír a pokrok |

Sdílet článek:

Nobelovu cenu za mír jen taktak nedostal Zelinský, v australských novinách navrhoval metodou “preemptive strike” bombardovat atomovými hlavicemi Rusko. Levicová feministka a autorka nudných literárních seriálů nobelovka za literaturu. Páral, Prilepin nebo Houellebecq jsou určitě nesrovnatelně lepší. V Boulevard Voltaire glosují nobelovku za literaturu: “Houellebeck literárně uchopil zoufalství současného člověka, Annie Ernaux a její pokrokoví kamarádi svět do zoufalství uvrhli. Houellebeckovi hrdinové žijí ve světě realistického románu, na ruinách neuvěřitelné civilizační katastrofy trvající řady desetiletí, ztělesňují potácení a neštěstí literárních dětí Annie Ernauxové. On velká literatura, ona Nobelova cena…” Ve vědě se toto nic snadno zamaskuje, protože diferenciální rovnice se špatně čtou. Celá nobelovská komedie je perverzním nehorázným spektáklem degenerovaného Západu, navíc tímto show svůj pokleslý vkus nutí zdravějšímu světu. Ať vybírají laureáty akademici z Konga, nejsou tak degenerovaní konzumem jako Švédi a Norové a líp jim to myslí.

Jeden z honorovaných fyziků měl revolučně čímsi pohnout už před padesáti lety, všimly si toho až sekretářky švédského komitétu akademie věd. Senior writer v Scientific American a mj. autor slavné “Konec vědy” John Horgan, napsal před dvaceti lety, že z důvodů přirozených limit nelze očekávat, že budoucnost přinese nové Einsteiny. Horgan cituje velkého fyzika Leo Kadanoffa: “Svět se řídí pár zákony: teorie relativity, teorie mikročástic popisující kvantový svět, standardní fyzikální model a vše v dosahu našich možností je vyřešeno.” Podle Horgana fyzika skončila, fyzikové pracují v průmyslu a aplikují staré objevy, kongresy o kvantovce se podobají literárním večírkům. Dnešní lidstvo, stejně jako kdysi staří Řekové, nechápe podstatu hmoty, ale Řekové se tím vášnivě zabývali, dnes to vyvolává nudu. Pokud má věda nějaké možnosti, pak je objeví nějaká jiná civilizace oplývající energií a étosem pro vědu. Ve francouzské revue Élements, filozof a zakladatel lidové univerzity v Evreux profesor Denis Collin rozšifrovává možnosti vědy.

Cílem vědy bylo co nejširší poznání a bezesporu tento cíl dovedl lidstvo k velkému pokroku. Máme obrovské znalosti o charakteru universa, ale jsme z toho ještě víc zmatenější. Dík paleontologii jsme pochopili mnohé o minulosti, ale vědecký pokrok není lineární. Ale o tom, co je nejpodstatnější, jako povaha přírody, stále diskutujeme: je hmota spojitá (Aristoteles) nebo nespojitá (Demokritos), je svět konečný nebo nekonečný? Pokrok znamená pokrok ve vědění, tj. vyšší stupeň porozumění realitě, často zaměňujeme pokrok ve vědění a technický pokrok. Pokrok ve vědění a v pochopení reality je vždy dobrý, ale problémy nastávají v aplikovaných vědách: jsme připraveni něco udělat pro pozvednutí našeho chápání, jaký je vztah mezi technikou a vědou? První aspekt obsáhne i limity experimentování a je dobře zmapovaný. Dnes víme, že věci nejsou jednoznačně dány, jak ukázal např. Covid. Dnes vede vědu technika, její hodnotou je užitečnost a ne poznání dobra a zla. K čemu a proč být užitečný? Technika ani věda na tuto otázku nedokáží odpovědět. Je nutné dodat, že vždycky najdeme perfektní důvod proč udělat ještě něco horšího. Nechybí nám dobré důvody, abychom vyvíjeli techniky genetických manipulací v lidském genomu. V extrémně komplexním systému, jako je ten náš, je absolutní dohled nad člověkem nejen možný, ale navíc pro udržení tohoto systému je vysoce žádaný.

V intelektuální rovině by bylo žádoucí ustavit hierarchii poznání, tedy jistý návrat k platonismu. Dělat dobré zákony a dobře administrovat obec, k tomu je nutné vědět, co je pravda a dobro, jak říkal mistr. Abychom věděli, jak pokračovat ve vědě a v technice, musíme stanovit koncepci dobra. Filozofie je “architektonickou vědou”, říkal Aristoteles. Měl pravdu, obzvlášť se to potvrzuje dnes, kdy jedinými administrátory pravdy jsou vědci, každý ve své oblasti. Jsou sekundováni skupinou lidí, jejichž činnost spočívá v tom, aby vydávali za pravdivé to, co je užitečné pro moc a finanční kapitál.

Motorem západního ekonomického a sociálního systému je růst a opět růst, obohatit se a znovu se obohatit, dobře to formuloval už Benjamin Franklin. Techno-věda je v kapitalistickém světě dobrým nástrojem této ideje. Informační technologie a telekomunikace umožnily destrukci všech zprostředkujících vrstev, propojily všechna individua a transformovaly je v námezdní sílu. Zatímco běžná medicína, která umožňuje léčit člověka, upadá, privilegovaným oborem akumulace se stávají špičkové zdravotní technologie, zobrazovací metody, genetika atd. Zdravotní ukazatele vyspělých zemí objektivně upadají.

Západní pokrok je akcelerovaným pochodem do propasti. Dospíváme k vyčerpání surovinových zdrojů, politická a vojenská krize na Ukrajině není příčinou, ale katalyzátorem energetické krize. Až komické epizody, administrátoři elektrické sítě navrhují, aby se dobíjející stanice v pravidelných intervalech odpojovaly. V tomto světě je nutné zajistit absolutní homogenitu, zaměnitelnost a podřízenost lidí zbavených všech vazeb a kořenů.

Věda jako taková neexistuje, je vždy vnořena do sociálních vazeb a nelze ji separovat od využití a vizí světa, v kterém se vyvíjí. Myšlenkové kategorie se rodí v kontextu sociálně-historické determinace. Moderní věda je úzce spojena s představami 16. a 17. století, kdy Evropané začali dobývat moře a objevovat neznámá teritoria. Žádná čistá věda. Věda Galilea a Newtona byla obdobím heroického úsilí lidského ducha, pokusem zahrnout všechno myslitelné do jednoho rámce. Einstein je důstojným pokračovatelem.

Druhým aspektem vědy musí být užitečnost pro člověka, ulehčit mu život a garantovat zdraví. Ovšem v tomto okamžiku se začne všechno měnit. Stroje ulehčí člověku život, nevadí, masívně zapojíme ženy a děti do pecí vzkvétajícího kapitalismu. Platí to i dnes, stačí si udělat výlet do asijských zadních místností všech západních počítačových vychytávek. Ve společnosti kapitálové akumulace to jinak není možné, tato věda potřebuje stále víc financí, ale výstupy ji nepatří.

Italský filozof Emanuel Severino řekl, že fundamentální hodnotou této techno-vědy není pravda, ale moc. Descartes sliboval, že nová praktická filozofie nás učiní pány přírody. Jsme mnohem silnější než on a jeho doba a jsme skutečnými pány přírody?

Můžeme se genetickými technikami a prokreativními metodami osvobodit od pudů, které máme z přírody? Náš vztah k přirozenému byl zproblematizován, byli jsme odstaveni od přírody. Věda svými konstrukcemi eliminuje život (život není laboratorní objekt, řekl François Jacob). Musíme najít hluboký smysl života. Přestaňme považovat užitečné abstrakce vědců za pravdivější než to, co cítíme a prožíváme jako lidské bytosti. Nejsme shlukem molekul nebo jak říká Markus Gabriel “nejsem svůj mozek”. Velké vědce zajímali momenty konfrontace vědy limitami, jako je nekonečno, počátek času, atd. Číst Einsteina nám mnohé odhalí, podobně paleontologie je zdrojem hlubinné meditace. Filozofie, věda by měly pracovat nad tím, co nejsou, ale co kdysi bylo jejich součástí. Vědecké myšlení však většinou produkuje matematické, algoritmické a nakonec mechanické pojetí světa. Myšlení je však v podstatě kritické, dialektické a vyžaduje reflexi nad sebou. Náš technologicko-vědecký svět nás odvádí od reality věcí. Německý filozof Byung-Chul Han mluví o mazání věcí. To jsou naléhavé otázky k zamyšlení.