Přes dva bývalé spolužáky z gymplu. Tehdy jsme dost řešili ekonomii, společnost, politiku a podobná témata. Ty dva pak hodně zaujal anarchokapitalismus; zato mně ta myšlenka připadala absurdní a snažil jsem se jim ji vyvracet. V rámci toho jsem začal ankap studovat (více méně s cílem ho rozporovat), ale argumenty anarchokapitalistů byly tak přesvědčivé, že jsem je nakonec uznal, ač jsem původně vůbec nechtěl. Stalo se to před více než deseti lety, když jsem několik měsíců vymýšlel a sepisoval článek, jehož cílem bylo ukázat, že polycentrické (tržní) právo funguje hůře než centrické státní; tak dlouho jsem přemýšlel, přepisoval a škrtal, až mi vyšel pravý opak. Přibližně od té doby bych se asi považoval za anarchokapitalistu (byť jsem si to tehdy možná takto neřekl).
Jak tvoje názory vnímali/vnímají tvoji blízcí?
Já si vždy dělal věci více či méně po svém. Věřím totiž, že každý člověk zodpovídá za své životní štěstí. A protože se mám rád, chci žít tak, jak sám považuji za správné, abych si za tím mohl stát; nikdy jsem tedy nebyl moc konformní. Udělal jsem v životě spoustu chyb, ale asi nikdy tu, že bych nekonal či mlčel (to je umění, kterému se teprve učím ;o)). Lidé mě pak typicky nesnášejí nebo mají hodně rádi, málokdy mě vnímají neutrálně. Mí blízcí jsou zvyklí, že často přicházím s věcmi, které jim připadají absurdní až ujeté; pak se o nich přeme, někdy přesvědčí oni mě, někdy já je, některé jsou ještě v procesu. Když jsem začal mluvit o anarchokapitalismu, ťukali si na čelo; po několika letech jsou vlastně všichni mí blízcí anarchokapitalisté (nebo alespoň libertariáni – minarchisté).
Myslíš si, že pandemie covidu-19 změní pohled lidí na stát a případně i na ankap?
Vím jistě, že u některých už změnila; ale kolik jich bude celkem, si netroufám hádat. Moc však nevěřím náhlým revolučním změnám; věřím v jednotlivé postupné kroky. Nemyslím, že naše životy tvoří „ta velká rozhodnutí“; domnívám se, že je utváří stovky a tisíce drobností; to, jak žijeme naše všední dny. Věřím v každodennost – a to jak v osobním životě, tak i v šíření myšlenek anarchokapitalismu. Nemyslím, že někdy přijde den, měsíc a nejspíš ani rok, kdy by lidé najednou otočili; pracuji na tom, aby se to dělo postupně, ale neustále.
Tvým oblíbeným tématem jsou kryptoměny a Bitcoin. Myslíš si, že se budou v blízké budoucnosti více využívat? Myslíš si, že cena Bitcoinu poroste?
Bitcoin jsou svobodné peníze, nad kterými nemá kontrolu žádný politik, úředník ani bankéř; jsou to peníze v rukou lidí. Bitcoin je z ekonomického i technického hlediska naprosto geniální nástroj. Jenže jak jsem odpovídal před chvilkou – nelze očekávat, že to všichni pochopí hned; je potřeba čas, který jim to ukáže. Za ty roky, co se kryptoměnami zabývám, mi v jednom kuse lidé, kteří je absolutně nechápou, vysvětlují, proč nemohou fungovat; a kdykoliv poklesne cena, vysmívají se mi, že jsou „mrtvé“ – v těch časech vždy spokojeně nakupuji. Ne snad proto, abych po pár měsících či letech panicky prodal za lepší kurz, ale proto, že Bitcoin mi nabízí daleko lepší způsob, jak si spořit na stáří, než celý slavný státní důchodový systém – to je totiž skutečné letadlo a pyramidová hra. Takže ano, jsem přesvědčen, že Bitcoin se bude využívat stále víc a víc (což se ostatně děje už přes deset let); nevím, kolik bude stát za týden, měsíc, rok – a je mi to vlastně celkem jedno. Vzhledem k tomu, co Bitcoin představuje, v dlouhodobém horizontu jeho hodnota vlastně ani nemůže nerůst.
Proč si myslíš, že mezi lidmi v Česku nejsou anarchokapitalistické myšlenky tolik rozšířené, zvlášť například oproti myšlenkám konzervativním nebo socialistickým?
Anarchokapitalismus je samozřejmě bohužel stále ještě vidět mnohem méně než třeba konzervativismus (či dokonce socialismus); a to platí na celém světě. Nicméně v České republice máme jednu z nejlepších a nejsilnějších libertariánských a anarchokapitalistikých komunit vůbec – ta navíc za poslední několik let vyrosla zcela nevídaně. Beru jako požehnání, že mezi tak skvělé lidi mohu patřit. Kdykoliv třeba s manželkou vymyslíme nějaký projekt, hned se nám nabídne spousta nadšených dobrovolníků. Jsou to lidé neuvěřitelně ochotní, kreativní, schopní a dobrosrdeční; je pro mě radost a velká čest s nimi pracovat. Spousta z nich mě inspiruje, motivuje, jdou mi příkladem a já se od nich neustále učím. V ČR funguje několik libertariánských iniciativ, každá dělá věci trochu jinak – po svém, ale zároveň spolupracujeme a pomáháme si. Libertariáni jsou z principu individualisté, kteří milují svobodu – nemůžete je postavit do šiků a řídit je jako socialistickou svazáckou mládež; když je však lidsky respektujete a uznáváte, můžete společně tvořit skvělé věci. Navíc těch lidí neustále přibývá; grassroots mají neuvěřitelnou sílu.
(3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment