Vládne Evropská unie z vůle lidu, nebo z boží moci?

Před sedmi sty lety napsali skotští šlechtici, že panovník vládne z vůle lidu a pokud nečiní, co si lid žádá, pryč s ním. Skotská Deklarace z Arbroath je dodnes jedním z nejelegantnějších textů, který obhajuje svobodu člověka. Byla napsána v roce 1320 ve skotském městečku Arbroath a adresována tehdejšímu papeži.

Důvodem, proč se 40 skotských šlechticů rozhodlo napsat dopis papeži, byl jeho požadavek, aby se král Robert I. Skotský usmířil s Angličany během první války za skotskou nezávislost. Robert I. Skotský odmítl a papež jej za trest exkomunikoval.

To se skotským šlechticům nelíbilo, neboť král podle nich musí respektovat vůli svých poddaných, kteří si smír s nenáviděnými Angličany nepřáli. Jejich deklarace papeži je prvním historickým textem, ve kterém skupina lidí obhajuje názor, že král musí vládnout se souhlasem poddaných.

Svobody se žádný ctnostný člověk nevzdá

Napsali to takto:

„Kdyby však král Robert upustil od toho, co začal, a chtěl by nás nebo naše království podřídit anglickému králi nebo Angličanům, snažili bychom se ho ihned vyhnat jako našeho nepřítele a podvraceče jeho vlastního i našeho práva a učinili bychom naším králem jiného muže, který by byl schopen nás bránit.”

„Dokud sto z nás bude žít, nikdy a za žádných okolností se nepoddáme anglickému panství, protože nebojujeme pro slávu, bohatství ani pocty, ale pouze za svobodu, které se žádný ctnostný člověk nevzdá jinak než za cenu svého života.”

Vláda z boží moci

Nicméně po dlouhou dobu bylo v Evropě dominantním filozofickým názorem, že král vládne z boží moci. Panovníci byli zvoleni samotným Bohem, který jim udělil výsostné právo vlády na zemi. Protože Bůh dal králům právo vlády, rozhodoval on sám o tom, kdy jejich panování skončí tím, že si je povolal k sobě.

Vláda z boží moci dávala monarchům v té době silný mandát, neboť odpor vůči králi znamenal vzepření se samotnému Bohu. Nevzdělaný poddaný klečící v majestátním chrámu Notre-Dame tomu pravděpodobně uvěřil velice snadno.

Ideologickou oporu našla vláda z boží moci v knize Patriarcha, kterou napsal Robert Filmer a která vyšla po jeho smrti na konci 17. století. Svoji teorii o boží moci postavil na biblické knize Genesis, podle které svěřil Bůh Adamovi vládu nad celým světem, jež se dědila z krále na potomky. Napsal to velice přímočaře: „Snažil jsem ukázat přirozenou instituci panovnické moci a zbavit ji podřízenosti svévolné volbě lidu.

Parlamentu netřeba

Ani parlament neměl podle Roberta Filmera žádné právo do něčeho mluvit: „Je třeba se také ptát, zda jsou lidské zákony nadřazeny panovníkům, protože ti, kdo tvrdí, že královská moc pochází od lidu, podřizují její výkon lidským zákonům. I v tom se však mýlí. Neboť jako je královská moc dána zákonem božím, tak nemá žádný nižší zákon právo ji omezovat.”

Z hlediska argumentů si Robert Filmer vystačil s jednoduchým tvrzením, že králové zde byli před zákony, a proto je logické, že jsou jim nadřazeni.

Ne, ne, jedině souhlas lidu

Teorii o boží moci poslal na smetiště dějin John Locke. Ve své knize Dvě pojednání o vládě, v její méně známé první části, úspěšně argumentoval, že biblická teorii o dědičné moci je nesprávná, a odvážil se tvrdit, že jediným zdrojem královské moci je souhlas lidu. Moc může být ospravedlněna jedině souhlasem lidu, který vede ke společenské dohodě, jež dává moci legitimitu, ale zároveň omezuje její rozsah.

Jeho teorie se u panovnického dvora ze zřejmých důvodů nesetkala s pochopením, a proto musel John Locke z Anglie uprchnout. Jeho myšlenky byly nicméně inspirací pro anglickou „Glorious Revolution”, která jako první v Evropě dramaticky omezila moc krále ve prospěch lidem voleného parlamentu.

Pozn. autora: Vládne Evropská unie z vůle lidu, nebo z vůle Evropské komise?