Vrchol ČT? Socialistické řachandy …




Na globální dekadenci, kterou zažíváme, je zvláštní, že ji nevnímáme. Příkladem vrcholné dekadence, která vylučuje potenciální schopné tvůrce, je česká televize. Pokleslá forma informování – zámek ve východních Čechách nechali komunisté zchátrat, sděluje se publiku ve videu ČT, a pomocí fondů EU se zvelebil, co desítky jiných, které před třiceti lety byly v obstojném stavu a devastovalo je evropskounijní demokratické vládnutí, např. v Toužimi. Většina programů ČT má svůj původ v období komunistického vládnutí, českotelevizní raritou, která se nikde na světě v takovém rozsahu nevidí, je zpovídání „umělců“ jinými „umělci“ nebo soutěže „umělců“ moderované „umělci“, rarita, která dovádí diváka k šílenství. Jeden talk show „umělce“ s „umělcem“ a na jiném kanálu se strany vymění. Fikce, která je materií dramatického umění, přestala existovat. Byli jsme schopni uvěřit, že Hrušínský v detektivkách je kpt. státní bezpečnosti nebo Vinklář Svidrigajlovem v Dostojevskéhu dramatu, dnešní umělec není schopen evokovat fikci, sám o sobě je fikcí svého plochého dramatu, které stále opakuje, televizní režie dnes nedokáže přesvědčivě sejmout ani detektivního vraha. Pořádná televizní inscenace nebo film jsou v evropskounijní ideologii promítnuté na kulturní havlismus evolučně nerealizovatelné. Dnes stačí, když se „umělec“ navalí před kameru a televizní pořad je tu.

ČT většinu času opakuje pořady z období socialismu, na které se tenkrát málokdo díval, protože byly považovány za podprůměrné, dneska je to českotelevizní vrchol. ČT normální člověk nebude sledovat, ale část populace je na ně odkázána, např. fyzicky a mentálně handicapovaní, domovy důchodců atd. nemají jiné spojení s vnějším světem než ČT. V televizi je úpadek velmi čitelný a nedá se ničím maskovat, v jiných oblastech kultury to nemusí být tak zřejmé. Podstatným dnes není být lepším a překonávat se, tvořit ve velkém vypětí nové artefakty, ale oslavovat sebe a dobu. Co jiného jsou všechny ty ČT talk show než oslava sebenominovaných umělců.

.
Evropskounijní ideologie nepřeje umění a když přece, pak musí být pokrokové. Pokrokový italský umělec Salvatore Garau vychází z toho, že prázdno je prostor nabitý energií, odvolává se na Heisenberga a tvrdí, že prázdno má váhu. Prodává obrazy, které zachycují prázdno, nic není vidět, ale pokrokové publikum na výši doby to cítí. Francouzský spisovatel Pierre Mari s ironií: „Současný svět oplývá jistou genialitou, co řekne dnešní době prázdno, neřeknou tlusté knižní svazky. Dnešní svět je inventivnější než Swift nebo Ionesco“. Je znakem doby, kdy každý může, co chce, včetně toho být velkým tvůrcem a umělcem. Ideál krásy vampirizoval. Velký mezinárodní úspěch má současná výstava Jeff Koonse v Mucem (Muzeum civilizace Evropy a Středomoří) v Marseille, podle kritičky je to vrcholná ilustrace desublimovaného umění, dotyčná je též autorkou knihy „Umění politickokorektního. Na výstavě potkáme jenom velké umění, píše se v pravicovém Valeurs Actuelles – slavná díla z nafukovacího bestiáře: humr, hliníkový delfín zavěšený na ocelovém řetězu nebo pes vyřezaný jako balón, zkrátka samé velké umění. Filozof Finkelkraut: „Důležitost, kterou trh a kulturní stát kladou na tohoto ne-umělce, znamená, že byl vepsán do proudu pokroku“. „Koons je autoritou, protože máme strach být reakcionáři. Máme obavy, abychom se nedopustili stejného hříchu jako naši předkové v případě Picassových „Slečny z Avignonu. Nicméně současné umění není než reálným podvodem“. Ve francouzském magazínu se píše, že podvodem o to horším, že vyřazuje skutečně talentované umělce. Podle kunsthistorika Benjamina Olivennese je opravdový umělec v dnešní době prokletým. Žádné kulturní odvětví není ušetřeno tímto špiněním krásy a velikosti. Podle Finkelkrauta výbuch tuctovosti a nevýznamnosti souvisí s rozpadem demokratického ideálu: „Krásná myšlenka rovnosti, která nesnese nic jiného než sebe, se propadá do nihilismu. Nihilismus, kdy v technologii „všechno je možné“ a nihilismus „všechno je si rovno“ v kultuře, jenomže kultura má kapacitu rozlišovat, hierarchizovat a diskriminovat“.

Libor Číhal

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (10 hodnocení, průměr: 4,90 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

1 Comment

  1. Nemylte se. Jsou i tací, kteří to prostě mají zažité z minula a snaží se bojovat po svém. Snaží se tvořit svá díla a režim a jeho pravidla jsou jim u někde.Nevím jak dlouho odoláme tlaku, kdy budeme mít všude nějaký průkaz o zdraví. Potom zvolíme samotu. I v té se dá tvořit. Pěkný den.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*