Z kuchyně islámského bankovnictví a ekonomie




Sdílet článek:

V této krátké stati se podíváme na pár ekonomických zajímavostí z pera společnosti islámu. Zejména tedy na banky a úvěry a i trochu na islámskou ekonomii.

Banky a úvěry

Jak je to s úrokem z půjček v islámu? Každá islámská banka má výbor složený ze zástupců bankovních úředníků a duchovních, kteří posuzují, zda jednotlivé obchody odpovídají liteře práva šaría (1). Úrok je podle islámských zvyklostí zakázán, protože je chápán jako garantovaný příjem. Všechny bankovní operace musí tedy proto býti zahrnuty pod pojmem obchodní činnost. Institut úroku je nahrazen jinými instituty, které odpovídají islámskému právu. Prvním institutem je idžára, která je formou leasingu. Banka nakoupí a pak pronajme určité zboží svému klientovi. Doba pronájmu a poplatek za pronájem jsou dohodnuty dopředu. Zařízení zůstává majetkem banky čili pronajímatele, čímž je banka, která usiluje o navrácení vloženého kapitálu a dosažení zisku z plateb za pronájem tohoto zařízení (2). Z pohledu nájemce (půjčovatele) jde tedy o něco, co má poměrně dost odlišností od klasického úvěru, tak jak ho známe u nás. Nájemce je více omezován při nakládání s předmětem leasingu, než v případě běžného úvěru. Protože musí dodržovat různé smluvní podmínky a omezení ohledně nakládání s majetkem anebo náčiním. Například nájemce, jenž splácí na leasing vozidlo, musí souhlasit, že bude vozidlo používat pouze k osobnímu užití apod. Takovéto věci v případě úvěru dost často odpadají anebo jich je požadováno méně. V podstatě tento institut uvaluje na nájemce dodatečné náklady, což by mělo vést k omezení poptávky po úvěrování jako takovém. Druhým institutem je mudaraba, což je vlastně dohoda o podílu na zisku. „Vztahuje se k investici, kterou provádí ve prospěch klienta nějaká zkušenější osoba. Bere na sebe podobu smlouvy mezi dvěma stranami, z nichž jedna zajišťuje prostředky a druhá zajišťuje odborné expertizy a  souhlasí s rozdělením předpokládaných budoucích zisků a v případě ztráty si za svoje služby neúčtuje žádné poplatky… Vytvořený zisk je rozdělen podle předem připraveného klíče. Případné ztráty jdou na vrub poskytovatele kapitálu, který ale nad ním nemá v podstatě žádnou kontrolu… Platnost mudaraby je ohraničena vrácením poskytnutého kapitálu a výnosu z jeho využití investorovi.“ (3).

Je-li předchozí institut nevýhodnější pro půjčujícího než úvěr s úrokem, tak v tomto případě je to přesně naopak – nevýhodný je pro půjčovatele. Typicky u nás banka dostává splátky úvěru i s úrokem bez ohledu na to, zda daný projekt vydělává anebo ne. Ztráty ji moc nezajímají, ty jsou v podstatě věcí toho, kdo si půjčuje. Půjčující musí případně použít ke splátkám jiné své příjmy anebo prodat část svého majetku (případně jen do výše majetku, kterým ručí). Teprve až jsou vyčerpány tyto možnosti, má banka, která peníze půjčuje, problém. V případě mudaraby, ale platí, že případné ztráty jdou na vrub poskytovatele kapitálu, který ale nad ním nemá v podstatě žádnou kontrolu. Větší riziko a menší jistota návratnosti v případě mudaraby musí vést k nárůstu “úroku” požadovaného z půjčky, tedy k požadování většího podílu na zisku. Ovšem vyšší de facto “úroky” znamenají i celkový menší objem poskytnutých půjček, protože úvěry jsou nyní dražší. Rezervy bank by tak de facto mohly být v islámském světě větší, než třeba na Západě, což by mohlo vést k názoru, že stabilita těchto bank je větší než u bank na Západě, což by byla určitá výhoda. To si však zde nedovoluji rozhodnout, a to proto, že půjčené peníze jsou méně jisté, jak bylo právě uvedeno, než u západních bank. Za druhé autoritativní režimy islámských zemí si dosti pravděpodobně jistě zajistí speciální zacházení s úvěry, které dostávají od bank. A konečně hospodářská úroveň většiny islámských zemí je relativně nízká. Další institutem je murábaha, která se podobá leasingu a musharaka (partnerské financování), která se podobá mudarabě. Jak vidno, v islámu existuje snaha vyhnout se náboženskému zákazu úroku, ale je to snaha, která má svoje náklady a žádné ze zde uvedených opatření plně úvěr s úrokem nenahrazuje. Rovněž je na tomto příkladu patrné to, že oblast, do které islám a jeho duchovní zasahují je opravdu velmi velká. Dovedeme si představit, že v bance by seděl kněz? V naší současné společnosti je poskytování půjček s úrokem povoleno s jistými omezeními (licence, výše úroků a zákaz klamání). V klasicko-liberální společnosti je tato činnost taktéž povolena, a to bez výjimek (vyjma tedy klamání).

V knize „Dvojí tvář islámské charity“ od našich předních orientalistů O. Beránka a P. Ťupka se píše k finančnictví v islámském světě: “Islámský svět byl od konce 40. let a zejména poloviny 60. let 20. století svědkem přívalu celé řady knih, článků a pamfletů, které položily základ nové disciplíně – islámské ekonomii. Jen v období od začátku 50. let do konce 70. let jich vzniklo na sedm set. Islámské finančnictví přesto není výmyslem teoretiků 20. století, ale jeho zásady jdou pevně ukotveny v Koránu a sunně.” (4). Dále autoři uvádí, že v roce 1979 Pákistán jako vůbec první země oznámil plnou islamizaci bankovního sektoru, následován v roce 1983 Súdánem a Iránem. Dále uvádí, že: “Většina spisů, jejichž autoři se označovali za ‘islámské ekonomy’, byla kompilacemi a komentáři ke Koránu a sunně. Podle svých tvůrců totiž tyto dva zdroje představují zcela dostačující základ nejen pro obnovení morálních hodnot, ale i pro ustavení komplexního rámce islámské ekonomie, jenž bude mnohem kvalitnější než ostatní ekonomické systémy. Jeho znovuzavedení v moderní době ve zcela islámském duchu mělo také zasadit smrtící ránu kapitalismu a poskytnout účinnou islámskou alternativu, která se měla stát základem morální revoluce.” Základními prvky islámské ekonomie jsou pak: morální hodnoty, zakát a zákaz úroku (5). Paradoxně by tak více jak 1000 let staré náboženské a právní texty zodpovídaly ekonomické problémy a zákonitosti lépe než třeba díla Adama Smithe, Davida Ricarda, C. F. Bastiata, a to nemluvě o jejich moderních následovnících. Jinde autoři dodávají, že: „Na každodenní finanční praktiky muslimů mají nezanedbatelný vliv i islámští učenci. Přítomnost náboženského práva v oblasti finančního života, ve kterém ve zbytku světa vládne téměř bezvýhradně sekularismus, je jedním z význačných rysů islámu. Zpravidla každá islámské instituce má k dispozici šaríatskou dozorčí radu, složenou z náboženských expertů, kteří dohlíží na řádnost jejích transakcí.“ (6). Nejde tedy jen o nějaké teoretické cvičení, ale jde o docela živou praxi.

Poznámky:
(1) Kalabis, Zb. Základy bankovnictví: bankovní obchody, služby, operace a rizika. Brno: BizBooks 2012, str. 155.
(2) Ibid, str. 156.
(3) Ibid, str. 156.
(4) Beránek, On. a Ťupek, P. Dvojí tvář islámské charity. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, str. 65.
(5) Tamtéž, str. 66 a 67.
(6) Tamtéž, str. 73.

Bawerk.eu

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (1 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 000 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*