Za Českou televizi v mobilu opravdu platit nebudu

Připadá mi to jako zpráva z jiného světa a také že je. Ze světa nadlidí, kteří vědí, co je pro mne dobré.

Televize i rozhlas byly možná kromě svých porodních let (zase tak starý nejsem) vždycky ideologickými nástroji par excellence, celá shora uvedená definice veřejnoprávnosti je oxymoron. Aktuálně se hlavně v covidových letech k permanentní ideologii znovu (po delší době) přidaly zásahy s cílem prosazení jediného správného názoru. Namátkou třeba privatizace vysílání Českého rozhlasu biochemikem Konvalinkou, nekončící cenzura zakladatele Zdravého fóra Jana Tománka, eliminace Jindřicha Rajchla z debaty s covidobijcem Petrem Šebem apod.

Člověk si samozřejmě může o dotyčných myslet, co chce, ale že by se jim dostalo rovného přístupu ze strany „veřejnoprávních“ médií, to si snad nemyslí nikdo.

A i člověk, který se snaží si zachovat odstup a kriticky posuzovat situace nastalé, vidí velice dobře, že veřejnoprávní média jsou prostě v dlouhodobé těžké krizi objektivity. A trvá to roky. Rajchl nebo Tománek mají asi tak stejnou šanci, že se objeví na ČT1 nebo v rozhlase, jako Havel v roce 88. Pochopitelně budou také stejně objektivně vykresleni. Veřejnoprávní média jsou tedy využívána výhradně k zneužívání. A ne nutně jenom politickými stranami. Jedná se svým způsobem o stát ve státě a opravdu si nemyslím, že mám povinnost tohle platit. To by na mne také za chvíli mohla vláda uvalit povinnost předplatit si Respekt.

Jediné korektní řešení celého televizního nebo rozhlasového vysílání jsou kanály pro diváka zdarma, což jsou v zásadě reklamy prokládané nějakým filmem, nebo pochopitelně kanály placené. Moc by mne zajímalo, kolik poplatníků by bylo ochotno platit za debaty pana Moravce nebo Stardance řada 135. To by byla zpětná vazba, kterou Česká televize opravdu potřebuje!

Takže děkuji nechci. Téhle pitomosti se vyhnu, i kdybych měl všechna telefonní čísla, která platím, převést třeba na …