Žádná dohoda s Íránem je lepší než špatná dohoda

Zdá se, že Bidenova administrativa, která viditelně selhala ve svém úsilí odradit Rusko od invaze na Ukrajinu, potvrdí svoji slabost tím, že odsouhlasí další pochybnou jadernou dohodu s Íránem.

Jednání ve Vídni o oživení Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) – dohody z roku 2015 o omezení íránských snah získat jaderné zbraně – se údajně blíží k závěru, a rýsuje se možnost, že by v příštích týdnech mohla být oznámena nová dohoda.

Vzhledem k tomu, že jak íránští, tak západní představitelé naznačují, že dohoda bude brzy uzavřena, se zdá, že jediným zbývajícím kamenem úrazu jsou na poslední chvíli vznesené požadavky Ruska, aby byla Moskvě udělena výjimka ze sankcí na její budoucí obchodní styky s Teheránem.

Jako jeden ze signatářů původní dohody vyjednané Obamovou administrativou se Rusko jako prostředník plně zapojilo do posledních rozhovorů o oživení této dohody. Západní vyjednavači potvrdili, že Moskva účinně podporuje Írán, aby odolal tlaku USA a neučinil jim žádné ústupky.

Ruská invaze na Ukrajinu však věci zkomplikovala. Západ reagoval uvalením tvrdých sankcí vůči Moskvě – sankcí, které by zůstaly v platnosti i v případě, že by s Íránem byla uzavřena nová jaderná dohoda a že by sankce proti Íránu byly zrušeny.

Washington původně uvedl, že neměl v úmyslu nabídnout Rusku zmírnění sankcí. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov však během návštěvy Teheránu v polovině března tvrdil, že Moskva obdržela od Washingtonu písemné záruky, že Rusko může pokračovat v obchodování s Íránem navzdory americkým sankcím uvaleným kvůli invazi na Ukrajinu.

“Dostali jsme písemné záruky,” řekl Lavrov. “Jsou zahrnuty v textu samotné dohody o obnovení dohody o íránském jaderném programu (JCPOA).”

Pokud je to pravda, tak skutečnost, že Rusko má od Washingtonu ujištění, že sankce neovlivní jeho obchodní styky s Íránem, je dalším důkazem zoufalé snahy Bidenovy administrativy dosáhnout nové dohody s Teheránem, i když to znamená nepříjemné ústupky vůči íránským jaderným aktivitám.

Nejnovější zprávy týkající se pokroku, kterého Írán dosáhl ve svém programu obohacování uranu – zásadního procesu ve vývoji jaderných zbraní – jsou rozhodně ponurým čtením. Poté, co Írán koncem roku 2020 přestal plnit své závazky ze smlouvy JCPOA ve věci omezení obohacování uranu, se nyní odhaduje, že íránský režim má dostatek obohaceného uranu na čtyři jaderné hlavice.

Začátkem března navíc Íránské revoluční gardy prokázaly rostoucí sofistikovanost svých balistických raket vypuštěním svého druhého satelitu do vesmíru. USA trvají na tom, že vypouštění satelitů do vesmíru je v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN a odborníci ze zpravodajských služeb se domnívají, že íránský vesmírný program je využíván k vývoji mezikontinentálních balistických raket schopných nést jaderné hlavice.

Rostoucí íránské zásoby obohaceného uranu spolu se zvyšující se sofistikovaností íránských raket se stávají příčinou hlubokého znepokojení západních představitelů účastnících se vídeňských rozhovorů; jen se zdá, že západní představitelé nevědí, jak s tím naložit.

Jak Corinne Kitsell, stálá zástupkyně Spojeného království při Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, začátkem března poznamenala:

“Írán pokračoval v rozvoji svého jaderného programu zvětšováním zásob obohaceného uranu a prováděním činností, které mu poskytují natrvalo potřebné znalosti. Íránský jaderný program nikdy nebyl tak pokročilý a představuje pro mezinárodní společenství bezprecedentní úroveň rizika.”

Přesto všechny indicie naznačují, že Bidenova administrativa pravděpodobně nebude volat Teherán k odpovědnosti za jeho flagrantní ignorování smlouvy JCPOA, a bez ohledu na to se bude snažit o uzavření nové dohody s Íránem.

Vzhledem k raketovému růstu světových cen energií způsobenému válkou na Ukrajině je totiž nyní hlavní prioritou Washingtonu zrušení sankcí proti Íránu, aby mohl Írán začít těžit ropu, čímž dojde ke zvýšení globální produkce a sníží se tak cena benzínu a topného oleje v USA před nadcházejícími volbami 8. listopadu.

Problémem pro Bidena je to, že neřešení velmi reálné hrozby, kterou představují íránské jaderné ambice, povede k dalšímu narušení postavení Ameriky jako globální mocnosti.

Neochota prezidenta Bidena čelit realitě íránských jaderných ambicí již vytvořila napětí se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty – dvěma státy Perského zálivu produkujícími ropu, které měly dříve s Washingtonem úzké vztahy. Jejich nespokojenost s chováním Bidenovy administrativy se odrazila v nedávném odmítnutí vůdců obou zemí diskutovat s Joem Bidenem po telefonu o globální energetické krizi.

Bílý dům by měl pochopit, že odmítnutí těchto dvou bývalých amerických spojenců dokonce jen hovořit s prezidentem Bidenem o tak zásadní otázce, jako jsou globální dodávky energií, je přímým důsledkem jeho chybného přístupu k dohodě s Íránem. Pokud bude tato smlouva podepsána ve své současné podobě, tak se stane dalším hřebíčkem do rakve Bidenova prezidentství.