Vize budoucího světa |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Na stránkách ruského webovském ekonomickém magazínu Expert interviewovali pomocníka ruského prezidenta v ekonomických záležitostech Maksima Oreškina, o kterém před časem napsal Bloomberg, že je to možný nástupce. Ovšem těžko si představit nástupce s telefonem permanentně u ucha a s boční funkcí prezidenta fotbalového klubu, asi nástupce podobného typu jako byl Topolánek, i když s lepším ekonomickým fundamentem. Problém nástupce naznačila před pár lety Těreškovová, když v Dumě navrhovala ústavní změnu umožňující Putinovi znovu kandidovat, řekla, že hledání nástupce zabere tolik času, že v dané chvíli bude lepší mu umožnit další kandidaturu. Oreškinovy náhledy na globální procesy se budou vyznačovat jistou konformností k prezidentovým náhledům a mohou naznačit pojímání věcí kremelským vedením. Oreškin kariérním průběhem i závěry, které z fakt vyvozuje, se dá považovat za pragmatika v pragmatické struktuře světa, na druhé straně prezident dokáže dedukovat a jednat silně pragmaticky, ale pragmatismus je pouze jeden, a to nikoliv nejsilnější, z nástrojů, které používá k realizaci vyšších cílů. Oreškin mluví o pěti okruzích megatrendů: obnovení suverenity zemí; změna struktury globální ekonomiky; demografické posuny; technologický pokrok.

Fragmentace světové ekonomiky je globálním trendem?

Spíš se dá mluvit o běhu k obnovení národních suverenit, nikdo nechce absolutizovat ideu čučche (korejská idea sebe-dostatečnosti) a uzavřít se před zbytkem světa. Suverenita neznamená izolaci, v zásadě se do tohoto běhu zapojily všechny země. I západní země – hlavní hlasatelé globalizace – začaly v jistých ohledech bojovat za svoji suverenitu.

Jak vůbec chápete suverenitu?

Pokud zůstaneme v prezidentově terminologii, můžeme identifikovat tři typy úrovně suverenity. První je státní suverenita, zahrnuje to bezpečnost v širším termínu slova a politický systém. Druhá úroveň suverenity je společenská: vzdělávání, kultura, historie, jazyk atd., indukuje to národní identitu. Třetí úroveň je ekonomická suverenita, což se váže s technologiemi, znalostmi, kádry, financemi, systémem řízení a infrastrukturou. Pokud analyzujeme proces globálního konfliktu se Západem kolem Ukrajiny, je jasné, že konflikt se odehrával právě v těchto třech rovinách. Útok na ruské hodnoty a identitu, na bezpečnost a pokus zadusit ekonomiku.

Bitva za suverenitu znamená novou studenou válku?

V jistém smyslu to lze tak pojmout, ovšem válka není termín, který by popisoval současnou situaci, protože se jí účastní spousta zemí s různými zájmy a možnostmi, především ty země, které nejsou a ani netouží se stát něčími satelity. O multipolaritě lze hovořit pouze tehdy, máte-li vlastní kompetence v klíčových prvcích suverenity. V poslední době i tak malá země jako jsou Emiráty velmi pokročila v upevnění vlastní suverenity, v rozvoji infrastruktury a pojímání své role v mezinárodní ekonomice, přitom země pečlivě uchovává hodnoty svého obyvatelstva a snaží se maximálně zabezpečit jeho identitu. Běh k vlastní suverenitě se týká i velkých zemí, např. USA aplikují speciální vládní program na vybudování průmyslu mikroprocesorů ve vlastní zemi.

Na moskevském finančním fóru jste prohlásil, že Rusko se přeorientovalo z nemocné části globální ekonomiky na zdravou, jak se opravdu mění struktura světové ekonomiky?

Ekonomiky Globálního Severu – USA, Japonsko, EU – pomalu ztrácí svůj význam. Vedoucí světovou ekonomikou se stala Čína, největší evropskou ekonomikou je Rusko, které šlape na záda čtvrtému Japonsku. Velmi rychle šly v ratingu nahoru asijské země, např. Indonésie brzo vytlačí z šestého místa Německo. Borell v listopadu na konferenci evropských diplomatů prohlásil, že evropský blahobyt spočíval na dvou předpokladech: dostupné a levné energetické zdroje v Rusku a levná produkce v Číně. Ztráta těchto dvou předpokladů povede k dlouhodobé evropské recesi. Čína je dnes největším exportérem aut, za deset let velké společnosti, jako je Mercedes, BMW atd., budou patřit historii, budou následovat osud Volva, které je dnes čínské. Evropským producentům dnes chybí odbytiště i technologická excelentnost, což měli ještě před deseti lety. Není to jen ekonomika, která destabilizuje Globální Sever, jsou to i sociální faktory, které se projevují ve společenské nerovnosti a v možnostech lidí. Pozorujeme politickou polarizaci a krizi kulturně-společenských hodnot, která mění společenskou strukturu, dochází k vylidňování původního obyvatelstva. Degradace Globálního Severu a vzestup Východu a Jihu bude formovat charakter globální ekonomiky v blízké budoucnosti.

Pokud se vrátíme k vaší tezi o běhu k suverenitě, pak velké africké a asijské země (mimo Čínu a Indii) se běhu účastní spíš jako odbytiště pro velké hráče nebo jako nezávislí aktéři?

Jakmile USA zakončí kanibalismus svých evropských partnerů, když ubily evropskou chemii, automobilový průmysl a další odvětví, tedy když se zavře tento jejich růstový potenciál, zkoncentrují se na asijské trhy. Kromě fragmentace existuje další objektivní megatrend, o kterém mluví všechna analytická centra – demografický posun. V tomto kontextu existují dva trendy. Prvním je stárnutí obyvatelstva a druhým je pokles porodnosti. V 2016-17 se rodilo v Číně 17 milionu dětí, v 2022 to bylo už 9,6 milionů. V Číně nastala depopulace, v horizontu 2060-70 bude mít Čína pouze 800 milionů obyvatel, dnes zde žije ve městech miliarda lidí, tzn. že za 50 let bude v Číně velký přebytek městské infrastruktury. V Indii se dnes rodí 23 milionů dětí, tj. 2,5krát víc než v Číně. Velmi brzo se změní rovnováha asijského regionu.

V EU též dochází k demografickému posunu…

Ve Francii v porodnosti vede Marseille, kde velká část populace má původ v severní Africe. V Německu se porodnost doplňuje imigranty. V nejbližší dekádě se v USA stane nejrozšířenějším jazykem španělština. V Uzbekistánu se ročně rodí milion dětí, v Rusku 1,3 milionu. Změní to rovnováho se všemi důsledky.
Klíčovou podmínkou suverenity je kapacita řízení země koncentrovat zdroje na řešení problémů technologického rozvoje. Vytvoření podmínek pro účast mladých talentovaných lidí v oblastech technologického rozvoje a přístup rostoucích technologických firem k financím. V horizontu příštích desetiletí se změní všechna tradiční průmyslová odvětví: energetika, produkce potravin, zdravotnictví, doprava atd.