Co nám tu prosazuje Evropská komise? |

Sdílet článek:

APR

Ještě před Vánoci zveřejnila Evropská komise návrh nařízení o přeshraničním uznávání rodičovství. Návrh sjednocuje proces uznávání rodičovství napříč Unií v přeshraničních situacích. Jedná se o nepřímý útok na jednu třetinu členských států Unie, které odmítají popírat biologickou realitu a ví, že dva muži spolu nikdy nezplodí dítě, stejně tak dvě ženy.

Záminkou pro potřebnou regulaci jsou “komplikované přeshraniční situace”, které je možné řešit pouze a jen na evropské úrovni. To je ukázkový příklad využívání práva EU k rozšiřování pravomocí unijní byrokracie až za hranu suverenity členských států. Je to zásah do výlučné pravomoci členských států v oblasti rodinné politiky. V případě přeshraničního prvku (například dítěte narozeného ve Španělsku), je ČR a s ní celá třetina členských států, nucena respektovat zahraniční právní úpravu, kde je stejnopohlavní rodičovství umožněno. Je to vývoz pokrokářské agendy do států na východ od jádra Unie. Bez ohledu na práva dětí.

Priority komise

Pokrokové agendě a právům LGBTIQ+ osob věnuje Evropská komise maximální pozornost. Jen pro představu. Do plánu evropské pětiletky byla v roce 2020 poprvé zařazena LGBTIQ+ strategie pro rovnost. Návrh nařízení o přeshraničním uznávání rodičovství je její součástí a obsahuje ještě mnoho dalších alarmujících prvků. Například rozšíření palety tzv. eurozločinů o hate speech a potírání nenávistných projevů, které má výslovně pomoci i LGBTIQ+ komunitě. Zároveň jsou LGBTIQ+ osoby zmiňovány v Evropské strategii práv oběti, ve financování iniciativ zaměřených na boj proti trestným činům z nenávisti, nenávistným projevům, násilí a škodlivým praktikám vůči LGBTIQ+ osobám (v rámci programu Právo, rovnost, občanství a hodnoty, to je mimo jiné program, který velkoryse sponzoroval kampaň za redefinici manželství v ČR, Komise věnovala uskupení Jsme fér 4,4 mil. Kč). V rámci programu Spravedlnost je pak podpora práva obětí trestných činů, včetně LGBTIQ+ osob.

Proto není až tak překvapivé, že Zastoupení Evropské komise v ČR zastává od půlky minulého roku Monika Landmanová. Ta pracovala od roku 2008 pro IBM, poté působila od roku 2014 v kabinetu eurokomisařky Jourové, ale zároveň je velmi úzce spojena s Nadací Open Society Fund Praha, pro niž 9 let pracovala. Mnoho let vedla i organizaci Otevřená společnost (projekt Open Society Fund, který v ČR prosadil například genderové audity).

Na léta v Open Society Fund Praha vzpomíná při příležitosti 30 let výročí vedoucí Zastoupení Evropské komise Landmanová takto:

„Za posledních 30 let prošlo Nadací OSF kolem ní a přes ní spousta zajímavých inspirativních lidí. A je důležité, že tihle lidi stále jsou s Nadací v kontaktu včetně mě, že si uvědomujeme důležitost Nadace v dnešním kontextu a že tu Nadace vůbec je, že s ní vůbec můžeme spolupracovat, že můžeme okruh příznivců Nadace OSF rozšiřovat. Protože právě přes ty individuální jednotlivce se šíří hodnoty, které Nadace prosazuje.”

Zdroj: youtube.com Profil OSF

Jak je vidět, svou aktivistickou minulost pro současné působení nepovažuje za přítěž. Naopak. Považuje za vhodné, aby dílo Open Society Fund rostlo, čemuž se dle vlastních slov snaží pomoci. Jen si představte, že bych například já, Jana Jochová, byla jmenována vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR. A představte si, že bych v oficiálním videu uvedla, že je třeba rozšiřovat okruh příznivců Aliance pro rodinu. “Tolerantní reakce” by přišla okamžitě. Taková situace se ale nemůže ani hypoteticky stát, protože náš legitimní názorový okruh je vyhnán na okraj společnosti. V novém světě současného establishmentu Evropské komise není pro lidi jako jsme my a vy místo. Pro příznivce politické agendy Open Society Fund samozřejmě ano.

Kde končí aktivismus a kde začíná diplomacie?

Open Society Fund v ČR finančně podporuje iniciativu Jsme fér, tedy lobbisty za stejnopohlavní manželství. I proto není překvapivé, že dle příspěvku Ondřeje Kašky na blogu portálu Centrum pro lidská práva, hovořila vedoucí Stálého zastoupení Landmanová o poslanecké iniciativě za ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy, jako o kroku zpět. A to i přes skutečnost, že Evropská komise skutečně nemá co hodnotit národní legislativní iniciativy, které jsou ve výlučné pravomoci členských států. Rodinná politika i definice manželství k nim bezesporu patří.

Člověk si oprávněně klade otázku kde končí politický aktivismus a kde začíná práce zástupce Evropské komise v ČR. V současné době to již splývá.

Stále více vnímám, že zájmy LGBTIQ+ osob poškozuje především propojení aktivistů a Evropské komise, které by se dalo chápat až jako střet zájmů. Výše uvedené neuvážené kroky totiž výrazně oslabují evropskou myšlenku Unie.

Pokud to cítíte stejně jako já, napište to prosím (a klidně česky) von der Leyenové se mnou: ec-president-vdl@ec.europa.eu