Raději pánem na své tvrzi, než dělat císařského arcičíšníka |

Sdílet článek:

PZ/VIDLÁK

Drzost ministra Mariana Jurečky nezná mezí. Chce, ať dluhy vlády zaplatí firmy. Jurečka má prostě hroší kůži. Neuplynuly ani dva měsíce, co vypukla kauza “držhubné”, ve které ministr práce a sociálních věcí sehrál jednu z hlavních rolí, a už si opět vyskakuje. Po českých firmách chce, aby zaplatily dluhy nasekané vládou. Je nutno říci, že Jurečka prozatím nebyl z ničeho obviněn, ale soudě podle nahrávky rozhovoru, ve kterém de facto vyhrožoval a vydíral svého podřízeného, ho to staví podle klasika Járy Cimrmana minimálně do světla “sprostého podezřelého”.

Jak byste ohodnotil ministra Jurečku vy?

Víte, ještě před měsícem bych asi řekl, že vidím především neschopnost. Něco jiného je mluvit před voliči, něco jiného je dělat ministra. Rétorické schopnosti nejsou zárukou manažerských schopností, ale bohužel se ukazuje, že rétorické schopnosti jsou to, co vás do ministerského křesla dostane. Jurečka je prostě jen případ úspěšného politického žvanila a neúspěšného ministra.

Dnes jsme o měsíc dál a já na Jurečkovi vidím spíš zoufalost. Neschopnost se nedá předstírat trvale. Neuplyne den, aby nepřišla nějaká jobovka a když si naše ministry poslechnete, tak úplně zřetelně slyšíte, jak nevědí, co dělat. Oni už ten budoucí průšvih také cítí. Také ho mají už před očima. I oni vidí, jak je začínají opouštět i jejich věrní. A tak se snaží svůj konec ještě trochu oddálit. Máme nejneschopnější vládu v moderních dějinách, ale schopnost udržet se u koryta, ta bývá ve všech časech dotčena nejméně.

Po pěti měsících máme ve státním rozpočtu „sekeru“ ve výši 200 miliard korun. A premiér Fiala k tomu před pár dny řekl, že naší zemi reálně hrozí krach, přestože se dokáže v tu samou chvíli pochválit za to, že jeho vláda všechno zvládla a nikoho nenechala a nenechá padnout. Jak tomu mají občané rozumět? Je naše ekonomika opravdu vážně ohrožena?

Nevím, jak moc je ohrožena ekonomika, ale když Eurostat řekne, že máme nejdražší plyn, když český statistický úřad vydává zprávy, jak klesají objemy zakázek a klesají tržby v maloprodeji, když kolem nás tu a tam krachne nějaká ta banka, když se plní ubytovny a lidi po desítkách tisíc chodí demonstrovat, tak bych řekl, že to nebude úplně v pohodě, ne?

O ratingových agenturách bych si iluze moc nedělal, už jednou “selhaly,” což v praxi znamená, že sledovaly zájmy nějaké jiné mocenské kliky. Obyčejný člověk si dneska už nemůže být jistý ničím. Když jde vše do útlumu v celé Evropě, tak my z toho nevyvázneme. Na druhou stranu můžeme na dnešní situaci názorně demonstrovat rozdíl mezi Petrem Fialou, který jde radostně v čele pokroku a výsledek se v našich peněženkách brzy dostavil… a třeba Andrejem Babišem, který přání Brusele plnil neochotně a za úplatu…

Zůstaňme ještě u pana premiéra. Minule jsme rozebírali to, jak má šéf vládního kabinetu v oblibě zpochybňovat analytická data, která mu nevyhovují. Po Eurostatu přidal na svůj vládní „dezinfo seznam“ i Českou národní banku, kterou obvinil z rostoucí inflace. Když už má pan premiér tak rád „signály“, není na čase, aby mu lid vyslal signál dostatečně silný na to, aby se konečně probral z té své „elitářské“ bubliny?

Já bych ho nerušil… pro celou vlasteneckou scénu je teď Fiala tím nejlepším argumentem. Nikdo z nás nedokázal to, co on. Na Fialovi teď mohu demonstrovat další svojí tezi – on prostě celý život toužil být “dvorským radou ve Vídni.” A teď jím je. Chtěl sloužit těm nejmocnějším, chtěl drobečky z jejich stolu, chtěl na ně přátelsky vrtět ocáskem a to se mu splnilo. Věděl, že pro tuto kariéru je třeba se k mocným lísat, je třeba dobře a poslušně sloužit, je třeba být loajálním vrchnosti a nikoliv lidu, který mu dal mandát.

Je to krásný modelový příklad, proč si musíme volit politiky, kteří raději chtějí být pánem na své tvrzi, než dělat císařského arcičíšníka.

Když už jsme u té „vládní bubliny“, tak stojí za zmínku nedávné výroky dalších ministrů současné pětikoalice. Naprosto šílený vzkaz lidem vyslal např. ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, když prohlásil, že antibiotika sice budou chybět nejspíše do poloviny května, ale s nemocností nám pomůže lepší počasí. A k pomateným výrokům a nápadům ministrů Jurečky a Válka se pak přidá ještě ministr zemědělství Nekula, který ohledně dovozu obilí z Ukrajiny prohlásil, že “on je v klidu”. Na veřejnost přitom prosakují informace, že oproti vládou deklarovanému množství, které se z Ukrajiny dováží, je Česká republika doslova zavalena mnohonásobně větším množstvím této komodity od neoficiálních překupníků, zvláště pak z Polska. A přestože na to naši zemědělci upozorňují a obavy rostou, nikdo je neposlouchá a jak bylo řečeno, pan ministr Nekula je „v klidu“. Jaká je podle Vás skutečná situace ohledně dovozu obilí z Ukrajiny?

Cena pšenice neustále klesá. To znamená, že se sem pořád vozí nějaká levnější. Pokud mohu sledovat trendy, tak zatím nevidím, že by se sklady v naší republice plnily. Spíš se postupně vyprazdňují. To znamená, že ukrajinská pšenice tu je, ale není jí zase tak nebetyčně moc. Navíc se veřejnost naučila koukat na etikety, vyžaduje českou mouku z českého obilí a je ochotna si za ni připlatit. Na maloobchodní poptávku je krátký je ten nejsilnější hytlermarket.

Navíc, ukrajinské obilí není starost českých zemědělců. Ti svojí úrodu už dávno prodali a Černý Petr zůstal v rukou obchodníkům a skladovatelům. Ti jsou nuceni prodávat pod cenou.

Jestli bude Nekula v klidu, to rozhodnou žně a cena pšenice na začátku srpna. Já osobně prorokuji velmi nízkou cenu. Tak nízkou, že kdo má kotel na peletky, ten ušetří, pokud bude topit třeba ječmenem. Obilí bude levnější než uhlí i palivové dříví. Pochybuji, že z toho budou mít zemědělci radost.

Když už jsme u té Ukrajiny, je dobré si připomenout nedávnou zahraniční cestu prezidenta Petra Pavla. V polobotkách a v kostkované košili napsal na vlakovou soupravu vzkaz ve stylu „Běž domu, Ivane“, a vzápětí pozval na naše území armádu americkou. Jak hodnotíte Pavlovu cestu na Ukrajinu?

Když jsem viděl Zuzanu Čaputovou, jak se na našeho generála zamilovaně dívá, tak bych řekl, že minimálně u ní zabodoval. Zbytek je klasika dnešní doby… gesta. Napíšeme na raketu vzkaz. Sice ten vzkaz nikoho z Ukrajiny nevyžene a ta raketa je možná jedna z posledních, které na Rusy vyletí, protože všude v Evropě dochází munice, ale to nevadí, hlavně že máme pěknou fotku na Instagram.

Upřímně, kdybych generála viděl, jak přestříhává pásku u třetí nové muniční továrny na našem území, jak otevírá nový lom, ťuká na základní kámen nové přehrady, fárá do nově otevřeného dolu na uhlí, slavnostně řeční u pátého reaktoru v Dukovanech, tak bych z toho měl o dost lepší pocit. Výhra nad Ruskem se hezkými fotkami neudělá. Možná proto se tady všichni spíše připravujeme na prohru…

Zmínili jsme polobotky a košili pana prezidenta, což je ale doslova miniaturní šálek kávy oproti tomu, co předvedl během zahraniční cesty ministr vnitra Vít Rakušan. Ten se před pár dny objevil v Ghaně, kde ho přivítal náměstek ministryně zahraničních věcí Kwaku Ampratwum-Sarpong v pevnosti Cape Coast, aby uctil památku transatlantického obchodu s otroky. A na oficiální diplomatickou návštěvu dorazil v upnutých kraťasech a tričku, za což si vysloužil obrovskou porci kritiky. Vedro může lézt některým lidem na mozek. V tom případě jsme ale zatím měli velkou kliku, že teploty u nás byly dosud velmi příznivé. Každopádně v tomto kontextu na závěr ještě jedna otázka. Neměli bychom se vážně obávat okamžiku, až k nám léto natvrdo zavítá a pořádně rozpálí mozkové závity našich ministrů?

Tak v tomto ohledu bych byl v klidu, zvláště u Víta Rakušana. On a jeho mozek je přímo ztělesněním přísloví: Kde nic není, ani čert nebere.