Akkadská komunita: Úspěšný anarchokapitalistický příběh |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Zatímco anarchokapitalismu je ideologií, byla zde hrst historických precedentů, které potvrzují, že může být tato ideologie v reálním světě dosažitelná. Některými z nejvíce běžnými příkladů jsou starý Západ, středověký Island a Cospaia (Ve skutečnosti je proto-anarchokapitalistických příkladů mnohem více. Pro příklad Neutrální Moresnet, Schirgiswalde, středověké a raně novověké Irsko, středověk v některých evropských zemích, včetně Čech a Moravy atd.). Je zde ještě další nádherný experiment bezstátnosti, který většinou zůstal nepovšimnut až do nedávna: Akádie v Novém Skotsku.

V roce 2020 ekonomové Rosolino Candela a Vincent Geloso publikovali článek, který prozkoumává francouzskou koloniální historii od roku 1650 do roku 1755 ve velkém detailu. Článek čerpají z mnoha let výzkumů nám dává velmi jasný pohled na správu a ekonomiku Akádie. Výzkum doufejme přinese více světla do uskutečnitelnosti bezstátní společnosti.

Historici odhadují, že populace francouzských osídlenců dosáhla okolo 16 tisíc obyvatel. Akáďané byli většinou nábožensky založení (katolíci) a udržovali velmi libertriánské natavení mysli, pokud jde o soukromé vlastnictví a osobní svobody. Mnoho Akáďanů pocházelo z feudálních oblastí, ve kterých nebylo dovoleno vlastnit nemovitost, tak jejich nový život v Severní Americe byl spojen s příležitostmi.

Anarchismus

Geloso a Candela popisují Akádii jako jsoucí v “relativní bezstátnosti” od 50. letech 17. století. Zatímco technicky byli pod vládou Francie, většinou ignorovali Francouzský stát a neplatili přímo anebo nepřímo daně. Francie prováděla sčítání lidu od roku 1671 do roku 1707, který umožňuje stopovat akáďaňský blahobyt, ale jejich zdaňování bylo spojeno s příliš mnoho těžkostmi, než aby proběhlo.

I přes jejich nechuť ke státu, Akáďané udržovali velmi hierarchickou společnost. Rovnostářské přerozdělování a kolektivní vlastnictví nebylo nikde nalezeno. Jisté rodiny vytvořily více bohatství, ale to bylo stěží špatnou věcí. Společenské dělba práce prospívala celé společnosti s velkým množstvím bohatství a hierarchie byla dobře členěná a poctivá.

Akáďané poctivě navštěvovali kostelní bohoslužby a účastnili se svátků. Tyto aktivity byly vitální ve spojování komunity dohromady.
Farní shromáždění byly hlavním substitutem pro stát. Byly prosty donucení a byly dobrovolnou politickou strukturou ustavenou k řešení důležitých záležitostí pomocí kolektivního rozhodování. Hlavy rodin a delegáti jmenovaní lidmi tvořili shromáždění. Tvoření rozhodování bylo obvykle nerozdělující a dosti jednomyslné a typicky mělo poměrně vysokou míru účasti. Řešení konfliktu bylo rychlé a spravedlivé a takové, že by ho mohl jakýkoliv fanoušek Rothbarda nebo Hoppeho shledat jako dosti přitažlivým.

Vedle Akáďanů zde žili domorodí Mikmakové v počtu okolo 3 250. Mikmakové byli polonomády a prosluli velmi volnou politickou strukturou, která by mohla býti klasifikována jako bezstátní. Jednou z nejdůležitějších věcí v kultuře Mikmaků byl důraz na rodinu a příbuzentví. Pomocí těchto rodinných struktur byli Mikmakové schopni vybudovat silné komunity bez potřeby státu, podobně jako Akáďané. Akáďané a Mikmakové vytvořili velmi úzké vztahy, které byly posíleny jejich odporem k utlačovatelskému státu. Historik David Jones napsal, že Akáďané: “žili většinou osvobozeni od trvalé hrozby bezprostředně hrozícího útoku domorodců nebo povstání, což byl luxus, který si užívalo málo jiných osadníků hraničářů na kontinentě.”

Vztahy mezi těmito dvěma skupinami byly prokazatelně jedny z nejmírovějších v Severní Americe, daleko více mírovější, než vztahy mezi bledými tvářemi a Indiány v sousedním Québecu. Tyto skupiny se často zaobírali vzájemným obchodem a navzájem vstupovaly do manželství. Akáďané sdíleli svoji katolickou víru, která byla nahlížena jako kompatibilní s tradiční vírou Mikmaků.

V roce 1713 převzala kontrolu nad oblastí Britská koruna; pokračovala ve francouzském přístupu relativně dát ruce pryč. Britové požadovali, aby Akáďané složili přísahu věrnosti, ale ti odmítli přísahat bez úlev v podobě toho, že by nemuseli pozdvihnout zbraně proti Francouzům a Mikmakům, podpory práv na soukromé vlastnictví a podpory náboženské svobody. Britský armádní důstojník Paul Mascarene řekl o Akáďanech v roce 1720: “Všechny příkazy jim poslané, pokud neodpovídají jejich nátuře, jsou vysmívány a znevažovány a sami se staví na odpor, že by měli poslouchat nějakou vládu.”

Kapitalismus

Jednou z nejpůsobivějších věcí o Akádii bylo její neuvěřitelné bohatství. Systém volného trhu a otevřený obchod s Mikmaky učinil Akádii bohatší než i Francii (na osobu) a kvalita života zde byla mnohem lepší. Zatímco zde byla nějaká nerovnost, mnoho sedláků vlastnilo svoji půdu a bylo schopno vést sami pro sebe pohodlný život. Historik Gregory Kennedy popisoval Akáďany jako: “velmi tržně orientované, organizující svoje farmaření tak, aby nejlépe odpovídalo dostupným obchodním příležitostem.”

Akáďanští farmáři a lovci produkovali velký přebytek zásob, a tyto byly směňovány za suroviny, které nebyly lokálně dostupné, jako kovy, zboží z manufaktur a spotřební statky. Kožešiny a ryby byly vrcholnými vývozními položkami a byly ve Francii velmi vyhledávány.

Vyhnání

Naneštěstí, v srpnu 1755 mír a prosperita Akáďanů skončila, když byly etnicky vyčištěni Britským státem na rozkaz brigádního generála Charlese Lawrence, což vyústilo ve smrt 55 % populace. Britové to udělali z mnoha důvodů, jako bylo pohrdání akáďanskými nekonvenčními metodami a životním stylem, žárlivostí na jejich úspěch a bohatství a zášť na jejich vztahy k domorodcům. Nicméně, ne všichni Britové cítili, že tato akce byla nutná. Murray N. Rothbard naspal v druhém svazku svého díly “Conceived in Liberty: “Krátce poté, co vyhnání začalo, obdržel Lawrence králův příkaz k tomu, aby Akáďany neobtěžoval. Uvažujíce jako typický byrokrat, Lawrence odůvodnil svoje neuposlechnutí králova příkazu: pokud započat, i kdyby šlo o omyl, proces vyhnání nemůže být zvrácen!”

Pokud by vyhnání nebylo provedeno, je velmi pravděpodobné, že Akádie by pokračovala ve svém rozkvětu a její model správy a ekonomiky by se stal známým v Severní Americe široko daleko.