Falešné jaro

Slunce se opřelo do sněhových závějí, a kde tu už vykukuje tráva. První se vždy zjara zbaví zimy jižní svahy, ten náš, severní, bývá pod sněhem nejdéle. Nakonec se ale také dočkáme. Toto pomalu již tradiční prosincové jaro samozřejmě nevítá každý. Někdo by raději zimní romantiku, bílé vánoce. Místo falešného jara raději až to pravé, po kterém nepřichází zima, nýbrž léto. Vláda ovšem aktuálně díky oblevě méně trpí spalováním ruského plynu, jehož dovoz láme rekordy, a chudý lid asi také nebude proti falešnému jaru v očekávání likvidačních složenek za energie. Zima je dnes prostě luxus, který si užívají bohatí prominenti, zatímco u neprivilegovaného občana je sníh za okny kratochvílí na dluh.

Jak už jsem řekl, náš svah je severní. Když už je všude jaro, ať už pravé anebo falešné, my si ještě můžeme postavit sněhuláka. Smím-li z toho udělat politickou metaforu, Československo, Česko je historicky takovým severním svahem, kde se s jarem otálí, a kde zakopáváme o sněhuláky, když už jinde mají slunko a svobodu. Každá zima a každý režim ovšem zákonitě slábne, aby uvolnil cestu jaru či demokracii. A jak říká sociolog Petr Haml, jaro v historii vždy provází výměna elit. Staré elity, zkorumpované slabé a neschopné na slunci rychle tají. Může z toho být povodeň, ale za tu spíše mohou jižní svahy, kde jaro spěchá. My obvykle sametově přijdeme na hotové.

Falešné jaro nám letos přichází vhod. Vlídný podzim jsem strávil po nemocnicích, práce doma se zastavila, nebylo na ni pomyšlení ani sil. Díky falešnému jaru se teď ale otevřelo okno pro zasazení česneku, přesněji ruského paličáku. Psal jsem o něm už v srpnu, v glose určené původně pro Český rozhlas plus, kde ovšem neprošla cenzurou. (Což je mimochodem také případ této glosy: Testováním svobody slova ve veřejnoprávním rádiu jsem dospěl k závěru, že média hlavního proudu se nacházejí v hluboké krizi identity. Řekl bych, že se bojí myslet.) Pokud jde o jaro, beru i to falešné, ale samozřejmě netrpělivě vyhlížím to pravé.