Rok 2024 přinese ještě více vojenských krizí. Hrozí i velká válka?




Sdílet článek:

HSP

Rok 2023 byl v mnoha regionech planety obdobím prudkých konfliktů. Rok 2024 bude v tomto smyslu ještě výbušnější, tvrdí odborníci a uvádějí několik důvodů. V určitém okamžiku se však další eskalace zastaví, tvrdí političtí analytici.

Očekává se, že rok 2024 bude náročný. Bude se odehrávat na pozadí vyostření více regionálních konfliktů. Jak nové, tak rozmražené nebo znovu oživené staré, píše docent Finanční univerzity Gevorg Mirzajan.

Hovoříme zejména o severokavkazských obranných silách, kde řada ruských a západních expertů předpovídá velké útočné operace ruské armády. Možná je i nová iterace války mezi Arménií a Ázerbájdžánem – Baku stále nestáhlo své nároky na arménská území a arménský premiér Nikol Pašinjan dělá vše pro to, aby se pohádal s jedinými dvěma garanty bezpečnosti své země (Írán a Rusko).

Kromě toho bude hořet i Gaza, kde Izrael ještě neukončil svou vojenskou operaci. Hoří – a zapaluje všechno kolem. „Vyostření situace v pásmu Gazy okamžitě vedlo k vyostření dalších konfliktů souvisejících se židovským státem Izrael. Situace v Gaze je tedy v úzkém propojení se situací na libanonsko-izraelské hranici. Jemenští Husíové, přestože jsou daleko od Izraele, jsou také zapojeni do tohoto boje a zhoršují situaci v jiných zónách. Například v Rudém moři,” vysvětluje pro noviny VZGLJAD politoložka a mezinárodní expertka Jelena Suponina.

Moře, kde Spojené státy již oznámily zahájení operace “Strážce prosperity”, jejímž cílem je chránit civilní lodě před útoky Husíů. A je možné, že jedním ze způsobů obrany budou raketové a pumové útoky na Jemen, odkud Husíové odpalují své rakety.

Kumulace konfliktů na Blízkém východě může vyústit ve velkou regionální válku mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé. Velká regionální válka je možná i ve východní Asii, pokud Čína nebude mít na výběr a bude nucena vrátit Tchaj-wan do svých řad silou.

Systém se zvrtl

Všechno toto zhoršení je výsledkem několika faktorů. Některé z nich byly zahájeny v roce 2023 a některé mnohem dříve.

Prvním faktorem je rozpad zavedené rovnováhy sil ve světové politice. „V řadě případů se změnila regionální hospodářská rovnováha. Tentýž Ázerbájdžán se stal ekonomicky mnohem silnějším než Arménie,“ připomíná pro noviny VZGLJAD Ivan Lisan, vedoucí analytické kanceláře SONAR-2050. Proto Baku může ukazovat své svaly.

Na Blízkém východě dokázali zesíťovaní hráči (Hamas, Hizballáh a Husíové) díky novým zbraňovým systémům způsobit Izraeli kritické škody. I v arabském světě se rovnováha změnila – ani ne tak z ekonomického hlediska, ale ve snaze o suverenitu. Saúdská Arábie a několik dalších arabských zemí chtěly vést nezávislejší zahraniční politiku, což se projevilo v začátku procesu normalizace vztahů s Íránem a přilákáním Číny na Blízký východ. Její sousedé v podobě Japonska také nastoupili kurz militarizace zahraniční politiky a upustili od pacifismu.

Někdy změna v rovnováze sil není problémem, ale spíše naopak – přirozeným důsledkem vývoje světového systému. Její negativní důsledky měla vyrovnat pružnost globálních institucí a spolehlivost bezpečnostních systémů.

Problémem však je, že globální instituce již nejsou flexibilní a spolehlivé.

Západ odmítá pustit rozvojové země do struktur světového řízení, které má pod kontrolou, a nutí tak Čínu, Rusko a další země vytvářet alternativní instituce. Například BRICS. To přirozeně vyvolává konflikty a rivalitu.

Třetím faktorem byla nespolehlivost globálních bezpečnostních systémů. Rada bezpečnosti OSN přestala fungovat, NATO se definitivně změnilo z obranného na agresivní blok a Spojené státy vytvářejí nové útočné aliance, čímž provokují ostatní mocnosti k použití síly.

Zapomněli, jak vyjednávat

Ano, teoreticky by se vše uvedené dalo vyrovnat pouhým lidským dialogem. „Vyostření mezinárodních konfliktů v tomto a následujícím desetiletí předpovídaly mnohé analytické struktury a speciální služby různých zemí světa. Tyto trendy byly očekávané, ale ne nezbytné. Ve všech analytických materiálech se navrhovaly i jiné scénáře, například společné řešení konfliktů,” vysvětluje Elena Suponina.

Tyto scénáře se realizovaly například během studené války. „Země, které byly vítězi ve druhé světové válce a tvůrci nového systému vztahů, jakož i držitelé jaderných zbraní, vstoupili do Rady bezpečnosti OSN jako pět stálých členů. SSSR byl mezi nimi. Nebyl to ideální systém, vznikaly konflikty a spory, ale umožňoval rychle a důsledně vyřešit složité spory nebo je zmrazit, odložit na později,“ připomíná Elena Suponinová.

Dnes se však ochota hledat kompromisy vytratila. „Diplomatické nástroje pro řešení problémů se ukázaly jako nepoužitelné. Formáty jednání se zvrhly na rozhovory,” říká Ivan Lizan. To je vidět na konfliktu na Ukrajině, v Gaze a v Rudém moři.

Zdegenerovali proto, že Západ, který se stále chová jako vítěz studené války, není připraven k jednání. Jak správně vysvětlil prezident Vladimir Putin, Spojené státy nepovažují své partnery v dialogu za rovnocenné partnery a nejsou ochotny přistoupit na kompromis s nimi.

A perspektiva takové ochoty zatím neexistuje. „Řešení četných hospodářských a politických sporů mezi velmocemi se v blízké budoucnosti neočekává. Naopak, vztahy mezi státy, které se spoří o vliv na mezinárodní scéně, se ještě zhorší,“ říká Elena Suponina. To znamená, že konflikty se budou jen stupňovat.

Je však nepravděpodobné, že by přerostly do velké světové války. Částečně proto, že si velmoci zachovali smysl pro sebezáchovu, a částečně proto, že Západ se v průběhu ŠVO přesvědčil, že na tuto válku není připraven.

„Průmyslová slabost vyspělého světa je hlavním faktorem, který brzdí velkou válku. Je zřejmé, že vojensko-průmyslový komplex zemí G7 prostě není schopen vyrábět náboje po milionech a tanky po tisících a občané těchto zemí nejsou ochotni umírat ani za vlastní země, natož za zájmy vzdálených států. A dokud se vojensko-průmyslový komplex zemí G7 neuvede do mobilizačního režimu, riziko války bude nízké. A při korporativní struktuře vlastnictví podniků vojensko-průmyslového komplexu, zvýrazněné cenami akcií a vyplácením dividend, se tento přechod vůbec neuskuteční,“ shrnul Ivan Lizan.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

2 Comments

  1. Západ rozhodně žádnou válku nepřipravuje. Odeslal všechny zbraně na Ukrajinu, bylo by logické, kdyby začal zbrojit a doplňovat stav. Nezbrojí. Nedoplňuje stavy vojáků. Sedí na obláčku a hřímá hromy, aniž by si ráčil povšimnout, že nemá žádné blesky.

  2. Citace: „NATO se definitivně změnilo z obranného na agresivní blok.“
    Komentář: Tak aspoň že se můžeme spolehnout na toho mírotvorce Velkého Vajgla z Kremlu. Jsme zachráněni!!
    Citace: „Jak správně vysvětlil prezident Vladimir Putin, Spojené státy nepovažují své partnery v dialogu za rovnocenné partnery.“
    Komentář: Těžko mít za partnera zaostalou asijskou despocii, která žije z drancování nerostného bohatství a z výroby vodky a zbraní. Pro odporné režimy v Íránu a Severní rozhodně Velký Vajgl z Kremlu rovnocenným partnerem je. Ostatně vrána k vráně sedá, smraďoch smraďocha si hledá…

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*