Americký soudce zakázal federální vládě cenzuru

Ve sporu, který nese název Missouri versus Biden, obviňuje státní zástupce státu Missouri federální vládu, že její nejvyšší představitelé spolupracovali se sociálními sítěmi a dalšími BigTech firmami, jako je například Google, na cenzuře nepohodlných názorů.

Žaloba obvinila 67 osob a vládních agentur včetně FBI z porušování svobody slova garantované prvním dodatkem Ústavy. Více zde.

Tak takhle ne

Tento týden vydal soud předběžné opatření, kterým americké federální vládě výrazně ztížil cenzuru. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobci pravděpodobně uspějí, a proto vyhověl části jejich požadavků.

Soud omezil federální vládě možnost komunikace se sociálními sítěmi a technologickými firmami. Kromě toho také stížil nepřímou cenzuru, když vládě zakázal spolupráci s různými skupinami, které se zabývají sociálními sítěmi, jako je například centrum pro informovanou veřejnost při univerzitě ve Washingtonu.

Text přeběžného opatření má 155 stran a v jeho závěru soudce Terry Doughty uvádí:

Výběr, překlad, mezititulky autor.

„Tento případ je o svobodě slova dle prvního dodatku Ústavy Spojených států. Rozvoj sociálních sítí vyvolal specifické problémy se svobodou projevu, a to zejména ve světle pandemie nemoci Covid-19. Pokud jsou tvrzení předložená žalobci pravdivá, představuje projednávaný případ pravděpodobně nejmasivnější útok na svobodu slova v historii USA.”

Rychlá cesta do pekel

„Jakmile se vláda uchýlí k principu potlačování hlasu opozice, zbývá jí jediná cesta, cesta stále represivnějších opatření, dokud se nestane zdrojem teroru pro všechny své obyvatele a vytvoří zemi, kde každý žije ve strachu. Harry S. Truman.”

„Žalobci pravděpodobně uspějí s argumentem, že vláda využila své síly k umlčení opozice. Opozice proti očkování proti nemoci Covid-19, opozice proti regulérnosti voleb v roce 2020, opozice proti politice Joe Bidena, tvrzení, že historka o počítači Huntera Bidena je pravdivá, a opozice proti politice vládních činitelů u moci.”

„Všechny tyto opoziční názory byly umlčeny. Je docela výmluvné, že každý příklad projevu, který byl umlčován, byl konzervativní povahy.”

Názorová diskriminace

„Toto cílené potlačování konzervativních myšlenek je dokonalým příkladem názorové diskriminace politických projevů. Američtí občané mají právo účastnit se svobodné debaty o důležitých záležitostech, které se týkají jejich země.”

„Ačkoliv je tento případ relativně mladý a v této fázi soud pouze zkoumá pravděpodobnost úspěchu žalobců při posuzování meritu věci, ukazují dosud předložené důkazy na téměř dystopický scénář. Zdá se, že během pandemie nemoci Covid-19, v období, které bylo snad nejlépe charakterizováno rozsáhlými pochybnostmi a nejistotou, zaujala vláda Spojených států roli, která je podobná Orwellovu Ministerstvu pravdy.”

„Žalobci předložili závažné důkazy na podporu svých tvrzení, že se stali obětí dalekosáhlé a široké cenzury. Tento soud konstatuje, že je pravděpodobné, že uspějí při posuzování meritu svého nároku proti žalovaným na svobodu projevu podle prvního dodatku Ústavy.”

Tolik soudní rozhodnutí.

Co na to média

New York Times v reakci na předběžné opatření uvedl, že „experti, kteří studují dezinformace, argumentovali, že neexistují žádné důkazy o systematické snaze vlády cenzurovat jednotlivce”.

Washington Post píše, že soudní rozhodnutí „může zvrátit léta snah o zlepšenou koordinaci mezi vládou a sociálními sítěmi”. Nebo, že „veřejní činitelé v oblasti zdravotnictví také často komunikovali s firmami během koronavirové pandemie, neboť se na sociálních sítích jako je Facebook, Twitter nebo YouTube šířily falešné zprávy o viru a očkování”.

Pozn. autora:

Kdyby Orwell vydal výkladový slovník newspeaku, mohl by o výrazu „expert na dezinformace” napsat třeba toto:

Expert na dezinformace je člověk, který nemá žádné specifické znalosti z žádného oboru, ale vyznačuje se neutuchající ochotou papouškovat jakékoli vládní názory a zběsile potírat názory kohokoliv, kdo by o nich chtěl pochybovat.

Jeho ochota je způsobena buď a) morálním rozpadem osobnosti, nebo b) faktem, že je přímo či nepřímo placen ze státních peněz, nebo c) strachem, že přijde o práci nebo jiné výdobytky, nebo d) vírou, že se za svoje věrné služby dostane k nějaké funkci.

Byť tato definice může znít jako nepřiměřeně agresivní, je nepřímo dokázána faktem, že neexistuje jediný expert na dezinformace, který by se pokusil vyvrátit třeba jen jedinou dezinformaci šířenou vládními zdroji dezinformací. A že jich bylo.