Bláhová víra v boj s CO2




Sdílet článek:

MARTIN JECH

Klimatičtí aktivisté věří, že před lidstvem stojí veliký úkol „záchrany klimatu“. A toho lze dosáhnout jen tzv. uhlíkovou neutralitou a snížením spotřeby. Věří, že pokud se podaří rychle a efektivně snížit emise, klima se stabilizuje a Země bude zachráněna. Zapomínají ale na několik drobností – odejít od fosilních paliv během několika let zkrátka není možné a i kdyby, setrvačnost plynů v atmosféře je dlouhá. Ještě desítky let poté by se nic nedělo.

Úkol zachránit svět stojí podle aktivistů zejména na vládách všech zemí světa, jež se musí urychleně zbavit závislosti na fosilních palivech a snížit emise. Vlády jsou pasovány do role jakýchsi mesiášů, kteří mohou svět zachránit či záchranu promeškat ve stále se zkracujícím časovém období, kdy je záchrana klimatu ještě možná. Tato víra není realistická.

Není to tak jednoduché

Klima zachránit jednoduše nelze, lze jej maximálně tak ovlivnit, a to navíc ve velmi dlouhém časovém horizontu (mnoha desítek až stovek let). Na fosilních palivech budeme ještě po nějakou dobu závislí, protože přechod na obnovitelné zdroje (které beztak obnovitelné úplně nejsou) není možný během několika let. A za stav životního prostředí nenesou odpovědnost pouze vlády světa, ale každý z nás. V diskusi se pak úplně ztrácí jeden zásadní aspekt problému, který je ale zcela klíčový: na změnu klimatu bude nutné se tak či tak adaptovat (přizpůsobit se jí).

Hnutí Extinction Rebellion například říká: „vláda musí neprodleně přijmout právně závazná pravidla k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2025 a ke snižování spotřeby. Musí podniknout i další kroky, abychom zabránili přílišnému nárůstu objemu skleníkových plynů v atmosféře.“ Ponechme stranou otázku, zda je možné být do roku 2025 uhlíkově neutrální (z mnoha důvodů to v zásadě možné není, jak lze celkem snadno dokázat). Připusťme, že bychom něčeho takového dosáhli. Nicméně bychom se „ani při masivním nasazení nových technologií nějaké – byť zmírněné – formě klimatické změny nevyhnuli, protože teplo kumulované v horních 2 km oceánu bude vyzařovat dalších dvacet až třicet let a molekula oxidu uhličitého v atmosféře vydrží další desetiletí“ (Zdroj). Zhruba 45 % antropogenního oxidu uhličitého zůstává v atmosféře, 30 % je pohlceno oceány a zbylá část biosférou na pevnině a zhruba polovina je z atmosféry odstraněna přibližně za 30 let, dalších 30 % během několika století a zbylých 20 % zůstává v atmosféře po mnoho tisíc let. (Zdroj). Z toho důvodu by náhlé snížení emisí oxidu uhličitého nemělo žádný efekt! Setrvačnost plynů v atmosféře je dlouhá a koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se bude po případném snížení emisí nadále zvyšovat.

Klimatolog Jan Pretel, který mnoho let působil v IPCC, to dříve shrnul následovně: „z výpočtů vyplývá, že i kdyby svět snížil emise o x procent, tak se to projeví až někdy kolem roku 2050. A já tady vůbec nemám jistotu, že by se něco vylepšilo. Na otázku, co dělat, já říkám: Samozřejmě, v rozumné a ekonomicky dosažitelné úrovni snižovat emise smysl má, ale především je třeba orientovat se na adaptační opatření.“ Klima zachránit prostě nelze a jistě jej v první polovině tohoto století výrazně (pozitivně) neovlivníme a ve druhé polovině možná ano, ale o tom, co bude, a jaké to bude nikdo z nás neví. Mohou přijít erupce sopek, které by mohly mít ochlazující efekt apod.

Upozaďovaná fakta

Celkem málo známým faktem je to, že příroda bez větších obtíží pohltí zhruba 60 % antropogenních emisí. Dalším málo známým faktem je to, že za oteplení s největší pravděpodobností nemůže pouze člověk, ale rovněž přirozené příčiny (Zdroj). Po tzv. malé době ledové, která byla obecně velmi nepříznivým a suchým obdobím (trvajícím zhruba od 13. do 18. století) k oteplení dojít muselo a bylo to i žádoucí, protože chladné období je celkově velmi nepříznivé (například přináší opakovaně nízkou úrodu).

Dalším málo zmiňovaným faktem je to, že v období tzv. velkého zrychlení, tj. v období od 40. do 70. let 20. století, se prakticky neoteplovalo, naopak se mírně ochladilo, ačkoliv emise skleníkových plynů exponenciálně stoupaly. Příčinou pak byly pravděpodobně aerosoly z tolik nenáviděných tepelných elektráren, které do velké míry „zamaskovaly“ vliv skleníkových plynů. (Zdroj). Tyto aerosoly obecně jednak odráží sluneční záření, ale také tvoří tzv. kondenzační jádra oblačnosti, což má zjednodušeně řečeno ve výsledku ochlazující efekt. Snižovat emise smysl snad má, ale v krátkodobém horizontu několika desetiletí nelze očekávat, že by se díky tomu přestalo oteplovat. Je tomu naopak: vyčištěním ovzduší od antropogenních aerosolů by se oteplilo nejspíše o 0,2 až 0,4 stupňů (zdrojzdroj), což není zanedbatelné!

A co adaptace?

Problematickým bodem je přenášení odpovědnosti na vlády světa. Snížit emise by mohly elity tím, že na klimatické konference nebudou létat soukromými tryskáči, když například v roce 2015 při přijetí Pařížské dohody se vyprodukovalo 300 000 tun CO2. Lidé nemusí létat na luxusní dovolené, může se snížit spotřeba zejména hovězího masa, a (což je zásadní), můžeme masivně snížit objem vyhazovaných potravin. Uvádí se, že se 1,3 mld. tun potravin ročně vyhodí, což znamená značný dopad na přírodní zdroje, které tímto zbytečně přetěžujeme. Je na místě spousta dalších věcí, které klimatičtí aktivisté z nějakého důvodu moc nezmiňují. Pokud by zdůrazňovali větší ochranu přírodních zdrojů, dost možná by celá debata získala racionální podobu.

Tím se oslím můstkem dostáváme ke klíčové části tohoto článku, a to k (málo zmiňované) myšlence, že na změnu klimatu bude tak či onak potřeba se adaptovat. A v čem spočívá adaptace? Například v zadržování vody v krajině, dále pěstování odolných (smíšených) lesů, přijímání protierozních opatření, budování krajinných prvků (remízy, mokřady, větrolamy aj.). Na podpoře takových forem zemědělství, které budou skutečně udržitelné (např. agrolesnictví). Bude a vždy bylo třeba se o přírodu mnohem lépe starat, abychom ji v mnohem lepším stavu mohli přenechat následujícím generacím. Až se diskuse pohne takovým směrem, s radostí se přidám i já k hnutí, které by mělo jako svůj cíl ochranu přírody a krajiny. Ochrana životního prostředí je konzervativní hodnotou, ale musí být racionální, promyšlená a vědecká. To se o požadavcích velké části klimatických aktivistů říct nedá, protože žijí ve víře, že spása spočívá v něčem, co spásonosné není. A jak řekl známý polárník Robert Swan: „Největší hrozba pro planetu spočívá ve víře, že ji zachrání někdo jiný.“

Konzervativní noviny

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (37 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

  1. Proti klima náboženství mluví zcela jednoduchá úvaha. Za situace, kdy současná věda nedokáže vysvětlit příčiny přirozeného oteplování a ochlazování Země (střídání dob ledových a meziledových) nemůže tuto tuto příčinu zahrnout do svých matematických modelů. Bez znalosti této neznámé se nikdy nemohou dobrat racionálního výsledku! Nikdy totiž nemohou vypočítat, v jakém rozsahu je oteplování způsobeno přirozeným způsobem a v jakém rozsahu činností člověka.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*