Cenzurní komplex: Historická paralela k cenzuře internetu

Cenzura je tedy stejně stará jak je staré šíření informací. Začala s knihtiskem a „dobou internetovou“ pokračuje. V době, kdy je v některých oborech přísně zakázána vědecká diskuze, aby se udržel mainstreamový narativ, se cenzura opět vyostřuje.

Odborníci, jejichž informace neodpovídají těm mainstreamovým, dnes sice nejsou upalováni na hranici, ale přichází o práci a jsou dehonestováni v korporátních médiích.

V každé době byli nějací ti Koniášové či Urválci, ta dnešní není jiná. Vládnoucí elity nikdy neměly zájem na tom, aby byly nadměrně kritizovány a jejich slova zpochybňována.

Dnes jsem v této souvislosti narazila na velmi zajímavou úvahu o tom, jak cenzura doprovází lidstvo již od vynálezu knihtisku.  Níže vám ji reprodukuji přesně tak, jak ji autor napsal:

Internet je nejrevolučnější informační technologií od nástupu knihtisku. Knihtisk vyvolal rozsáhlé rozšíření knih a gramotnosti, což podnítilo renesanci, reformaci a vědeckou revoluci.

V reakci na tento intelektuální otřes přijaly evropské monarchie a katolická církev zákony upravující tiskařský lis a sestavily katalogy zakázaných pamfletů a knih.

Koperník skvěle využil astronomické znalosti nově vydaných knih k tomu, aby předložil svůj průkopnický heliocentrický model vesmíru.

Církev, ohrožená touto vědeckou renesancí, odsoudila postavy jako Koperník, Galileo a Pascal, označila je za heretiky a po staletí zakazovala jejich díla.

Současní strážci informací, byrokraté cenzurně-průmyslového komplexu, jsou paralelou k činům svých předchůdců.

Jejich poslání kontrolovat internetový narativ, cenzurovat „dezinformace, fake news a nenávistné projevy,“ odráží historickou cenzuru ze strany evropských monarchií a katolické církve.

V průběhu dějin se ti, kdo byli u moci, důsledně snažili kontrolovat vznikající informační technologie, aby si udrželi moc. To vždy znamená potlačování myšlenek, které zpochybňují existující mocenské struktury, údajně ve jménu ochrany obecného dobra.

Cenzuře čelili lidé jako Sir Francis Bacon, Thomas Hobbes, René Descartes, John Milton, John Locke, Voltaire, David Hume, John Stuart Mill, Mikuláš Koperník, Galileo Galilei a Blaise Pascal.

Paradoxně se z těch nejcenzurovanějších jedinců stali stěžejní myslitelé své doby, architekti osvícenské éry, vědecké revoluce a americké revoluce.

To, co dnešním cenzorům uniká, je jistota, že – podobně jako jejich předchůdci – udusí hlasy nejkritičtějších myslitelů naší doby.

Mocní budou vždy umlčovat hlasy, které ohrožují jejich autoritu, což nevyhnutelně brání pokroku lidstva – nadčasový model cenzury svobody slova.