Chraňme si ty, co nás chrání! |

Sdílet článek:

V souvislosti s nedávným zákrokem v Teplicích se vzedmulo nemálo diskuzí. Policejních složek a policistů, zakročujících právě v oné diskutované akci v Teplicích proti agresivnímu narkomanovi se zastal nejen postupně ministr vnitra, český premiér, policejní prezident či GIBS, ale taktéž zazněl mohutný hlas prezidenta LIGA LIBE a známého mezinárodního instruktora Pavla Černého, který cvičil policejní složky kolem doslova celého světa a sám obdobnou, dle některých prý “smrtící” techniku nejen po léta vyučuje, ale i její bezproblémové užití ukázal hned v několika osvětových filmech. Následná jeho výzva dosáhla nebývalého ohlasu i sdílení na rozličných sociálních sítích. Citujme z onoho jeho apelu, který vzbudil takový zájem a podporu:

Vážení,

stojíme svým způsobem na jakémsi rozcestí. Někteří zjevně totiž usilují o to, aby nedávná, jistě velmi smutná událost, která se stala v Teplicích, byla účelně ideologicky zneužita. A to jak ke společenským a politickým změnám dle svého gusta v naší společnosti, tak pro určitou paralyzaci policejních a bezpečnostních složek. Přesně tak, jak to nyní stále více vidíme v USA.

Nehodnoťme ani onen konkrétní policejní zákrok, který rozpoutal jak u nás v ČR, tak i v mezinárodním měřítku takové debaty a někdy i emoce. Zaměřme se na jiné, tedy na ony tak rizikové tendence, které se i v naší zemi, která je zcela zatím v tomto bezproblémovou a dokonce patří mezi vůbec nejbezpečnější státy světa, žel nyní objevují.

V každé zemi – a u nás tomu tak je – by měla být policie, placená každým z nás a jeho daní právě tím, co zajišťuje bezpečnost. Prostě udržuje pořádek, chytá lumpy, vyšetřuje trestné činy. Vlastně udržuje určitý řád, společnost chrání před těmi špatnými a vynucuje dané zákony.

Je jasné, že toto jednak není lehké a taktéž, většinou jí to nějakou velkou oblibu ve společnosti nepřináší. Bodeť, když nás odněkud (a nám se zdá kolikrát že zbytečně) vykazují, nepouští, buzerují nás za lékárničku při silniční kontrole, atd. Prostě, z podstaty věci jde o restriktivní orgán, co nás svým způsobem vždy nějak omezuje a běžný občan obvykle po setkání s policistou nebude mít pocity sympatií a vděku, jako po setkání s hasičem či záchranářem/zdravotníkem. Tak už to prostě je…

Také ale ti sami, tedy policisté, pak jedou co největší rychlostí tam, “odkud lidé utíkají”. Tedy, kde lidé potřebují pomoci a kde jim jde o jejich životy. A životy své pak v rámci své nebezpečné a mnohdy i dost nevděčné profese pro nás všechny riskují, tak jako v málokterém povolání a též je, pro ochranu nás všech a celé naší společnosti, ztrácejí. Tedy, platí cenu vůbec nejvyšší a ze své služby se už občas některý z nich nevrátí ke své ženě a dětem. Přesně jak jim káže jejich přísaha, kterou při nástupu složili, s dovětkem “položí i život…”. Někdo řekne, “ať tedy jdou dělat něco jiného”. Ano. To mohou. Dokonce někdy, zvláště teď v době nízké nezaměstnanosti, totiž dostanou i třeba v kase supermarketu ne nepodobný plat, jako mají někteří z nich nyní. A většina z nich to neudělá. Díkybohu.

V průběhu svých 15 let, kdy jsem já působil u Policie ČR, potkával jsem tam své kolegy různé. Pilné či línější. Ochotné či arogantní. Laxní ve své službě, anebo nadšence, co to dělali doslovně srdcem a brali to ne jako jen nějaké povolání, ale doslova poslání. Jde o skladbu lidí, podobnou jako v každém jiném povolání a povahy se pochopitelně projevují i zde. Tak i tady narazíte s prominutím na vola, stejně jako na neuvěřitelně úžasného chlápka (či ženskou v uniformě, pardon, nezapomínejme na ně). Zkrátka, každý stát a společnost má takovou policii, jen nakolik do ní hodlá investovat. A věřte (a mohu porovnat ohledně svého instruktorského působení u bezpečnostních složek celého světa) my máme policii (s porovnáním se zahraničím) velmi dobrou.

Proč to vše píšu? Protože nyní se zde znenáhla objevují trendy, které jsme mysleli, že sem přijít nemohou. Hle, už je to tu. Tedy záměr určitých lidí pod záminkou kritiky určitého policejního zákroku prosadit své vlastní ideologické a politické cíle. A to mazaně, vše zastrašením společnosti hesly o “rasismu a diskriminaci”. No ale, chceme snad, aby se zde při policejním rozlišovala barva kůže či etnicita přestupce či pachatele? Chceme, jak to vidíme ve světě, aby určitá minorita se neoficiálně prohlásila za beztrestnou – a policisté, kteří nechtějí mít (i existenční) problém, raději “koukali jinam”?

Kam to totiž vše též vede? Nejen nakonec k hořícím ulicím, vypáleným domům a autům, vyrabovaným obchodům, ale i k onomu úmyslnému paralyzování bezpečnostních a policejních složek, které pak jen raději takovému dění bezmocně přihlíží či na místo a do postižených čtvrtí a rozličných no-go zón raději ani nejedou. Anebo pod tlakem několika uřvaných aktivistů a tlakem neolevicových médií poručí politici policejním sborům se stáhnout z celých částí měst a nechat tamní občany napospas bezvládí a nekontrolovatelnému násilí. Člověk si pak říká, kam to vše má vlastně vést? Jakémusi snad cílenému chaosu? Tedy Cui bono? Komu v prospěch?

Za ochotu nést nepříjemnosti policejní služby a každodenní riskování života pak zde ještě politici, zatlačení celkovým vývojem do kouta, hrozí omezením či zrušením policie. Někdo řekne, to se přeci děje daleko, až v USA – ale je to věřte už zatraceně blízko. A byla jen otázka času, kdy to dorazí k nám. V Berlíně, nyní ovládaném neomarxistickými politiky, již kupříkladu policista na musí požádání (v rámci jakési presumpce viny) prokazovat, že jeho služební úkon či zákrok “nebyl rasistický”. To se pak špatně bojuje proti závažné trestné činnosti, z největší části tam páchané právě minoritami.

Mimochodem, včera už vyjela Pirátská strana s banery, kde prohlašují že “na romských životech záleží”. Člověk na to prostě zírá. Sakra, na jiných životech snad nezáleží? Vždyť proboha, právě toto prohlášení je vlastně tak rasistickým. Prostě naplno prohlašujeme: NA VŠECH ŽIVOTECH ZÁLEŽÍ! Pokud toto třeba už nevnímají v hysterické atmosféře za oceánem, postavme se tomuto nejen naprosto rasistickému, ale i pro bezpečnost naší země nebezpečnému trendu i my. Prostě, ať policista zakročí stejně, tedy zákonně, přiměřeně, úměrně situaci, ale s potřebnou razancí – a to ať je ten pachatel trestné činnosti proti němu bílý, černý anebo třeba modrofialový, ne? A jestli policisté snad selžou, pochybí nebo nějak překročí své pravomoce, ať jsou vyšetřováni, stíháni a třeba i potrestáni…

Závěrem: je nyní jen na nás, zda to necháme vše dojít takto daleko a jen přihlížet tomu, že lidé co slouží u policie, vším znechucení pak přestanou kriminalitu prostě řešit – anebo masově policejní řády opouštět, jako je tomu například nyní v USA. Nedejme prostě dojít k tomu, aby policista v budoucnu snad rozdílně zasahoval (či nezasahoval) s ohledem na barvu kůže, etnicitu, či třeba náboženství dotyčného. Protože opakujeme, to je vlastně nejen cesta do doslovných pekel, ale i vlastně tím největším rasizmem, který může být.

Prostě, chraňme ty, co nás ve své službě chrání. A buďme jim do budoucna oporou…

Věřte, že to děláte ne pro ně, ale především pro sebe a své blízké…

Co k tomuto velmi živému tématu ještě snad dodat závěrem? Snad jen, že ony edukativní, polopaticky, ale odborně pojaté testy, tedy filmy jak o tom, jak prý dle instruktora Pavla Černého rozhodně nezemřel George Floyd – anebo před několika málo dny teplický narkoman a recidivista Stanislav Tomáš (jeden ze snímků dosáhl dokonce už skoro milionu zhlédnutí!), lze zhlédnout zde: