Co dělat s lidmi jako Fremr? |

Sdílet článek:

PZ/DAN VAVRA

„Ten novej prozápadní demokratickej ústavní soudce komunista Fremr, to je vám skvělej člověk. Někdo mi tu teď psal, že prej jako soudce musel soudit podle tehdejších zákonů, takže za to nemůže, že odsuzoval emigranty a nějaký děcka, že urvali hvězdu na hrobu rudoarmějců.

Já bych jen podotknul, že nikdo soudruha Fremra, stejně jako rozvědčíka Pávka nenutil, aby se stali těma rozvědčíkama a soudcema. Bylo to jejich rozhodnutí. A nedělali ho, když jim bylo 10, ale jako dospělí lidé.

Takový soudruh Fremr pak je ještě takový génius, že do strany vstoupil v říjnu 1989 a musel tak překabátit hned za měsíc.

Mě bylo tehdy 14 let, ale tak nějak jsem věděl, že bolševici jsou kurvy, že StB jsou svině, že lidi zdrhaj do ciziny a už někdy v roce 1988 si i vedoucí na pionýrským táboře šuškali, že to jde do kopru a asi to brzo rupne.

A v tý době třiatřicetiletej Fremr, vám teď bude tvrdit, že nebyl prorežimní a ještě byl tak inteligentní (nebo kovanej), že vstoupil do strany v době, kdy z ní všichni vystupovali a každej fízl věděl, že to jde do kopru.

To chcete na ústavním soudu. To je záruka kvality!

Jen bych poznamenal, že před volbami, v debatě o tom, že “prezident stejně nemá žádný pořádný pravomoce, takže je důležitý hlavně aby dobře vypadal”, jsem vám tohle o těch ústavních soudcích říkal. A to, že jako první je tam dosazenej nomenklaturní kádr a poslušnej převlíkač kabátů, o lecčems svědčí,” napsal ke kauze Fremr Daniel Vávra.

A Vávrovi kauza týkající se jmenování nových soudců do Ústavního soudu vytočila natolik, že se později na svém facebookovém profilu rozepsal znovu a tentokráte si vážně nebral žádné servítky. Další jeho příspěvek nazval: Život a dílo soudce Fremra.

„To vám takhle v Československé socialistické republice žil byl jeden mladý muž. Za desítky let svého života si nevšiml, že něco není v pořádku. Že se spousta normálních věcí nesmí, že nás okupuje ruská armáda, že tu nemůžou vycházet některé knihy, že není hajzl papír a že nám vládne jedna strana, jejíž papaláši nedovedou dát dohromady kloudnou větu. Kdepak! Robertovi všechno přišlo super a tak se rozhodl, že pomůže budovat tenhle ráj a stane se soudcem.

Robert se měl dobře a šel nahoru. Tady odsoudil nějaké teenagery do kriminálu za to, že urvali rudou hvězdu z památníku, támhle odsoudil 140 lidí do kriminálu za to, že chtěli odjet do jiné země. Robertovi to nepřišlo divné. Kam by jako jezdili? Doma budou!

Robert vůbec nebyl prorežimní, jak ho osočují různí oškliví lidé. Všichni to tak tehdy dělali, tak to dělal taky. Robert byl tak protirežimní, že se ve 33 letech stal soudcem Nejvyššího soudu. A zároveň, byl tak protirežimní, že v říjnu 1989, měsíc před revolucí, vstoupil do KSČ.

Ani panu prezidentovi to nepřijde nějak divné. Stejně jako on jen plnil rozkazy! Vůbec ve svých 33 letech přece nemohl chápat, co se kolem děje! Dělali to tak všichni!

No soudruzi, mám pro vás špatnou zprávu: DĚLALY TO BEZPÁTEŘNÍ KARIÉRISTICKÉ KURVY BEZ SVĚDOMÍ. Každý měl volbu to nedělat. V případě Roberta si stačilo po prvním rozsudku nad emigranty říct: “Tohle já dělat nebudu, ty lidi nic špatného neprovedli! Na tom se já nebudu podílet!” Jenže to si Robert neřekl. Robert těch lidí odsoudil ještě 140 a za to byl povýšen.

Dnes se k tomu nechce Robert vyjadřovat. Proč taky? Co by asi tak mohl na svoji obranu říct? Držel mu někdo pistoli u hlavy? Nedržel. Mohl stejně jako miliony lidí dělat něco, kde nikomu nebude škodit. Mohl stejně jako tisíce lidí se zločinným režimem bojovat. Jako soudce by asi měl mít smysl pro spravedlnost. Pro ducha zákona. Neměl. Plnil rozkazy. Možná by se i dalo říct, že svými rozsudky porušoval i tehdejší Ústavu. Takže není náhodný kolemjdoucí. Je spolupachatel.

Dnes prohlásil, že rozhodně nebyl prorežimní. Pokud on nebyl prorežimní, tak kdo tedy je ten bájný komunistický kolaborant? Rozvědčík ochotný nasazovat za režim život?

Eliška Wagnerová, bývalá soudkyně ústavního soudu a emigrantka, dnes v rádiu, taktéž pronesla, že “tehdy to bylo normální” a položila otázku, co by jako se mělo s podobnými lidmi dělat?

Rád ji odpovím. Normální to rozhodně nebylo. Nikdo normální nechtěl být za komunistů soudce a většina lidí nebyla. A s lidmi jako Fremr by se mělo dělat to, že rozhodně už nikdy nebudou mít se svojí minulostí šanci ovlivňovat životy ostatních lidí na nejvyšších funkcích ve státě.

Fakt, že se na to někdo vůbec musí ptát, je opravdu smutný. My tu snad nemáme 34 let po revoluci žádné soudce, co nejsou komunističtí bezpáteřní kolaboranti?”