Co je ve skutečnosti zač liberální demokracie, kterou se současný systém zaštiťuje?

Demokracie sama o sobě není jen o volbách. O těch většinou rozhoduje ten, kdo sčítá. V regulérnost voleb jsem nikdy příliš nevěřila – a o to méně v posledních letech.

Aby navíc mohly být volby regulérní, je třeba, aby měly všechny subjekty, které se do nich hlásí, stejnou možnost se prezentovat. Nesmí zde být jednostranný mainstream, jaký vidíme nejen u nás, ale také v jiných zemích, kde vlády tvrdí, že jsou demokratické. Jakékoli názory, které jsou mimo mainstream, jsou nálepkovány za dezinformace nebo extremismus a s touto nálepkou jsou odsunuty do „podsvětí“ nebo – chcete-li –  až do neviditelnosti.

Cenzura se již stala platnou součástí sociálních sítí ovládaných Big Tech, ale zejména podvratnou EU, v jejíž režii pracují. Kdo je již dvě volební období čelní postavou cenzurních zásahů v EU snad nemusím zmiňovat, ostatně, také tato osoba je zářnou ukázkou politické negramotnosti mnoha našich voličů, neboť opakovaně volí ty, kdo ji do EK vysílají.

EU ovšem stávající cenzura nestačí a chce přitvrdit – a opět se u toho ohání „demokracií,“ která je však s cenzurou zcela neslučitelná.

Již jen sama existence  jednostranného mainstreamu, který je štědře dotován z EU a státního rozpočtu, je zcela v rozporu s jakoukoli demokracií, jejíž nedílnou součástí je pluralita. Ať už pluralita názorová nebo politická. Ano, to slovo bylo slyšet den co den v roce 1989, ale nynější totalitáři jej považují za slovo sprosté. Všimli jste si, že v jejich slovnících neexistuje?

Nedemokratičnost režimu se pozná mimo jiné i tak, že ovládne také státní média, která šíří jeho propagandu – a to za peníze všech, tedy i těch, kdo s touto propagandou nesouhlasí. Ano, zde hovořím o tzv. „veřejnoprávních médiích“, tedy u nás ČT, jejíž tendenčnost je s demokracií zcela neslučitelná.

Několik posledních vlád zavádí stále tužší cenzuru. Započala zavedením tzv. „ministerstva pravdy“ (tzv. CTHH), které bylo za tehdejšího ministra Chovance přiřazeno k MV, později byl do našich zákonů implementován „zákon o předsudečné nenávisti,“ na jehož základě bylo stíháno mnoho lidí jen za to, že v diskuzích napsali něco proti muslimům.

To vše pokračovalo zaváděním cenzury na zadání EU a pokračuje to touto vládou, pro níž se již slovo „demokracie“ stalo slovem sprostým, i když se jím neustále ohání. Stejně tak je pro ně nepřijatelná svoboda slova nebo pluralita názorů, ale také pluralita politická.

Nemáme žádná veřejná média, která by prezentovala pestrou škálu názorů, neexistuje u nás ani spravedlivá volební soutěž, neboť každý, kdo nemá „správné“ názory je v médiích předem dehonestován, nemáme ani takovou svobodu slova, kterou nám zaručuje Ústava, neboť mnoho webů bylo před časem zablokováno jen na základě jiných názorů.

Placení a nevzdělaní cenzoři nám pak říkají, co si máme myslet a systém se snaží, aby opoziční hlasy slyšelo co nejméně lidí třeba jen vytvářením seznamů médií, která nesouzní s názory, které prezentuje vládnoucí ideologie  – a tedy nejsou v souladu se stranou a vládou. To nemá s demokracií nic společného.

Vytváření podobných seznamů je jasným znakem totalitních režimů.

Korespondenční hlasy, kterými se lehce manipulují volby, pak mnoha zemích pomáhají dosadit ty, koho je třeba. Ale ve většině zemí odvedou „dobrou práci“ právě prosystémová média, jejichž cílem je navést lid k volbě těch „správných“ kádrů daného režimu.

Ostatně, povšimněte si, jak nyní korporátní média protlačují na prezidentský post kariérního komouše, který byl velmi platným kádrem minulého režimu. To jen ukazuje na jejich bezpáteřnost.

I když se výše odvolávám zejména na zkušenost u nás, tak všude v EU je to velmi podobné. Hlavní ovšem je, že celá ideologie je vedena z jednoho centra a do Evropy se šíří z USA. Ovládla celý západ jako rakovina a na vrcholu všeho jsou korporace, jejichž instrukcím loutky v politice i médiích naslouchají.

Celá tato politika je tak diktována těmi, kdo mají jisté záměry, které se právě realizují skrz jejich loutky v EU i ve vládách. Aby mohlo být těchto záměrů docíleno, je třeba implementovat takový systém, který k této realizaci nepochybně povede.

A tím se vracím k otázce v titulku. Jaký systém vlastně v současné době vládne? Co je ve skutečnosti ona proklamovaná „liberální demokracie“? Vše výše uvedené jasně ukazuje, že jde o čirý korporátní fašismus, který je založený na neomarxistické ideologické platformě, vycházející z tzv. „Frankfurtské školy.“

Se skutečnou demokracií bez přívlastků má však tento systém jen velmi málo společného…