Co jsme to provedli právu?




„Až se k nám právo vrátí,“ zpíval kdysi Spirituál Kvintet a my jsme pěli s ním a věřili, že se tak jednou stane. Pak jsme nadšeně vítali návrat práva do našich krajin a spolu s ním přijali koncepci lidských práv a právního státu. A co je pro právní stát charakteristické? Zákonnost (dodržování práva všemi, včetně samotného státu), právní jistota (každý ví, co platí dnes a co zítra) a přiměřenost práva (že právem se upravuje jenom to naprosto nezbytné).

 

Po roce 1989 jsme se pyšnili tím, že každý člověk má práva nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná, že Česko je právní stát, který práva nejenže prosazuje a dodržuje, ale dokonce i rozšiřuje a aplikuje. A tak šel rok za rokem, až jsme se dokulili do nového tisíciletí, vstoupili do EU a po celou dobu jsme pracovali na rozvoji práv.

Naše snaha nesla spoustu ovoce – práva bylo stále víc a zákonů každoročně tolik, že dnes už papírové Sbírky zákonů nikdo nekupuje a nesvazuje do tlustých černých knih. Naši zákonodárci se stále více činí a chrlí zákony jeden za druhým, jako kdyby víc znamenalo vždy i líp. V roce 1987 vydala Sbírka zákonů 121 nových právních norem, v roce 2000 už jich bylo 505 a v loňském roce ještě o další stovku více. Práv je tolik, že vyjdou na každého stokrát, zato povinností je pomálu a vymoci je není jednoduché. Soudní řízení je stále komplikovanější. Vina se svádí obvykle na soudy, ale skutečnou příčinu vidím někde jinde – v množství procesních práv a opravných prostředků, které umožňují donekonečna rozhodnutí napadat, takže dosáhnout ve složité věci definitivního konce je stále složitější. Víc práv znamená jejich konflikt a pak se lze léta hádat o to, které má přednost a které větší právní sílu.

A pak přišel rok 2020 a s ním i covid-19, který zapůsobil jako katalyzátor a ukázal, že nejen pohádkový král je nahý, protože český právní stát už téměř neexistuje. Právní stát totiž funguje jako nepsaná společenská smlouva mezi státem, občany a institucemi, ovšem výlučně za podmínky, že ji naprostá většina subjektů respektuje a právní normy bez násilí dodržuje. Jenomže vraťte se očima na začátek mého zamyšlení a zkuste si sami odpovědět, zda (jak se říká v jedné pohádce), „největší úctu k zákonům má zákonodárce sám“; zda skutečně víme, jaká pravidla dnes platí a jestli právo reguluje opravdu jen to nejnutnější. Největší problém vidím v konci společenské smlouvy. Namítnete, že vždycky existovali přestupníci, kteří přebíhali na červenou, jezdili ve vsi stovkou, kradli a kašlali na pravidla, jež stanovil stát. Jenomže pak přišla nesrozumitelná, nelogická a stále se měnící mimořádná opatření vlády a občané, členové vlády i zastupitelé je masivně nedodržují. V minulých dnech jsem projela zemí a roušky jsem viděla jen v muzeích a v tramvaji. Tečku po mně nechtěl vidět nikdo. K čemu jsou pravidla, která lidé nerespektují? K čemu je stát, co jimi upravuje zpěv a tanec, mění je každou chvíli, zveřejní je, až když platí, a sám na ně okázale kašle? Proč najednou tolik omezení práv? Protože jsme jich měli příliš? Pro naši ochranu? Pro jistotu? Protože to lze? Kam se ztratila přiměřenost a umírněnost?

Co jsme to jenom právu provedli? Rozmělnili jsme je na písek, který se zadřel v soukolí. Právní stát a společenskou smlouvu totiž drží pohromadě jediné lepidlo – tím je důvěra občanů ve stát a v právo, ve spravedlnost a správné směřování země. Důvěru, na rozdíl od očkování nebo roušky, nelze přikázat ani k ní přinutit násilím. Je to totiž velmi křehké zboží, což platí stejně pro muže či ženu, pro souseda, pro advokáta, pro firmu nebo pro stát.

„Až se k nám právo vrátí,“ mělo by se znovu nahlas zpívat tam, kde je to ještě povoleno. A stát by se měl pochlapit a zkusit získat ztracenou důvěru zpět. Třeba návratem k tradičním nástrojům právního státu – zákonům a běžnému legislativnímu procesu, legisvakančním lhůtám, připomínkám a vyhlašování nových norem ve Sbírce zákonů. Prvním potřebným by mohl být nový pandemický zákon, když tomu dnešnímu se čas rychle naplňuje.

Co říkáte, kolegové právníci – napadá vás, jak skomírajícímu státu napomoci?

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 hodnocení, průměr: 4,50 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*