Čtrnáctiletý Gao Yuan navštěvoval v Číně internátní školu, když roku 1966 vypukla Kulturní revoluce. A tehdy se jeho život navždy změnil.
Ač komunisté vyhráli v Čínské občanské válce a měli od roku 1945 totální moc, tak předseda Mao byl stejně přesvědčen, že Čína je pořád pod přílišným kapitalistickým vlivem.
A tak se rozhodl naprosto přepsat literaturu, dějepis a celý vzdělávací systém.
Školní osnovy přešly od výuky matematiky a věd k aktivismu.
Studenty jako Go Yuan podněcovali, aby vyhledávali a trestali „revizionisty,“ kteří se snaží podvracet revoluční pokrok, včetně svých vlastních rodičů a učitelů.
Jeden z učitelů padl do podezření, protože ač neustále mluvíval o přírodních krásách Číny, tak nikdy nechválil předsedu Maa.
Jiní učitelé byli udávání za nošení západního oděvu nebo účasti v buržoazních činnostech, jako popíjení vína nebo z nákupu drahého rádia.
Gao Yuan měl své učitele rád a zdráhal se zapojit. Větší strach měl ale z toho, aby sám nebyl označen za zlého revizionistu. A tak se přidal k davu a začal učitele a rodiče obviňovat.
Zástupce ředitele spáchal po obvinění z revizionismu sebevraždu. Gao Yuan našel jeho tělo, a i když ho měl rád, tak předpokládal, že ta sebevražda dokazovala, že onen muž se dopustil ideo-zločinu.
Další učitel zemřel za záhadných okolností. Zanedlouho zbytek pedagogů uprchl a škola padla pod kontrolu studentů.
A právě v tomto okamžiku, začala být situace opravdu bizarní.
Rychle se zformovaly frakce ve formě soupeřících gangů a studenti se obrátili jeden proti druhému. Každá ze skupin obviňovala ty ostatní, že nežijí v plně revolučním duchu a všude vůči němu nacházela drobné prohřešky.
Studenti se začali zabíjet, jednoho udusili ponožkami, které mu pěchovali do pusy. Další byl umučen k smrti. Jedno děvče spáchalo sebevraždu, než aby se nechalo zajmout skupinou soupeřících studentů. Řada dětí zahynula při náhodných výbuších, když se pokoušely vyrábět bomby.
To však nebyl žádný izolovaný incident; s tím, jak se Kulturní revoluce šířila, k podobným incidentům docházelo po celé Číně, a to i ve vládních úřadech, v továrnách, ve školách a v ozbrojených silách.
Gao Yuan nakonec ze školy utekl, ale jen aby objevil, že místní studenti jeho otce už „zrušili,“ neboť mu přehnaně záleželo na jeho farmaření a hospodaření, a nedostatečně na politice strany. Přišel tedy o prominentní pozici v krajské správě.
Když se Gao Yuan nakonec o řadu měsíců později do své školy vrátil, našel areál rozbitý, vymlácená okna, neoznačené hroby, bombami pobořené budovy a naprostý chaos.
Později na své zážitky vzpomínal v knize zvané Narozen rudý: Kronika kulturní revoluce.
Teď USA vstupují do své vlastní Kulturní revoluce. Ač jakýkoliv rozumný člověk vidí mnoho forem diskriminace, které stále existují, tak nás nuceně krmí povídačkou, že Bílá nadřazenost je základem všeho.
Je to až tak směšné, že podle jedné skupiny pro řízení vzdělání ve státě Kalifornia je prohlašování, že 2+2=4, udržováním bílé nadřazenosti.
Jediným způsobem, jak to napravit, je podle „anti-rasistů“ vyhledat a potrestat utlačitele, tj. lidi, kteří věří, že 2+2=4.
Tak je tomu u mnoha výuk tak, jak teď převažují ve školních osnovách mnoha okresů.
Děti učí Kritickou rasovou teorii a úplně nový dějepis založený na Projektu 1619 od New York Times.
Knihy, které bývaly více než století základním kamenem výuky literatury, se teď ruší. Matematice a vědě se teď zlořečí, jak je rasistická a transfobická.
Studenti v elitní soukromé škole v Manhattanau zvané Střední škola Milosrdné církve teď každý týden věnují hodiny „proti-rasistické“ výuce.
Bílé studenty nutí k účasti na oddělených sezeních, kde je učí, že objektivita a individualismus jsou vlastnostmi bílé nadřazenosti.
Učí je, aby vyhledávali a udávali rasovou „mikro-agresi“ svých učitelů a spolužáků, k níž dochází např., když někdo tvrdí, že nechce kamarádit s někým, kdo je barevný.
Vyvracení a zpochybňování systémového rasismus nebo zapojování do diskusí o něm se bere jako důkaz, že pachatel je rasista.
Bývalý učitel této školy Paul Rossi se pokusil vést debatu o tomto tématu v oddělených hodinách ‚jen pro bílé.‘
Ten byl obviněn z obtěžování a říkal, že jeho pochybení, když nepřijal katechismus povídačky kritické rasové teorie, prý přivodila „rozpory v myslích zranitelných a ještě se vyvíjejících“ žáků a „neurologické poruchy ve vnímání jsoucna a systémů studenty.“
To si teď ti pedagogové opravdu myslí, že odlišné názory a konstruktivní diskuse jsou doslova škodlivé pro mozky studentů?
Rossi byl nucen rezignovat. Ale nejsou to jen učitelé, kteří jsou rušeni.
Také studenti jsou trestáni za zpochybňování Kritické rasové teorie a kárají je, když nepromlouvají na její podporu.
Učitelé poukázali, že škola „oficiálně přijala,“ že studenti, kteří zůstávají potichu, věří na meritokracii (odměňování podle zásluh) nebo tím nepatřičně naznačují, že se všemi se zachází s úctou bez ohledu na barvu jejich kůže.
Je neuvěřitelné, že nové vládní vyhlášky z minulého měsíce dávají pokyny, aby Ministerstvo školství USA při federálním financování upřednostňovaly právě ty školy, které se zaměřují na uvedené typy kontroly myšlení.
Také národní média tuto dogmatiku posilují. Když rodiče promlouvají proti tomu, aby se Kritická rasová teorie vyučovala ve škole, kam chodí jejich děti, tak takovým zlořečí, že jsou to vyznavači bílé nadřazenosti.
Nedávno v místních volbách 70% voličů v texaském městě odhlasovalo, aby školská rada tvrdě odporovala Kritické rasové teorii, kdy to proběhlo třikrát, a jak je to v takových případech obvyklé, s velkou účastí voličů.
NBC referovala, že to byly „drsně rozdělující volby.“ Opravdu? Je vítězství 70% nad 30% při ohromné volební účasti drsně rozdělující?
Z těchto volebních výsledků (i z jiných) je jasně vidět, že většina obyvatelstva je proti takové kulturní revoluci.
Lidé, kteří se snaží Západní civilizaci zrušit, jsou pořád ještě malou, i když nesmírně uřvanou menšinou. Problémem ale je to, že právě takoví kontrolují média, společnosti sociálních sítí, univerzity a většinu federální vlády, takže jejich poselství vypadá, že je daleko populárnější, než opravdu je.
Tato revoluce se už rozlezla i do ozbrojených sil a zpravodajských agentur, kdy všichni, počínaje CIA po Velitelství speciálních operací USA upřednostňuje pokrokovost oproti národní obraně.
A samozřejmě, že i tucty velkých korporací od Disney po Coca Colu se k té parádě hrdosti na pokrok přidaly.
Historie je učitelkou života. A klíčovým poučením z Čínské kulturní revoluce je, že takové hnutí se náhle nevytratí.
Teď budete možná překvapeni, když ode mne uslyšíte, že tím nejúčinnějším způsobem vedení odporu k takovému hnutí je VOLIT.
Já ale nemluvím o tom politickém procesu podlomené demokracie.
Mluvím o volbách, které můžete dělat se svými penězi.
Když se vám nelíbí pokrokářská politika společnosti, přestaňte kupovat její produkty. Upřímně řečeno, když nenávidíte skutečnost, že Disney se stal utra-pokrokářský, ale nejste ochotni přestat se svým členstvím v Disney, tak byste si měli své priority ujasnit.
To samé plato pro Pokroka-Cola nebo jiné velké značky.
Existuje i hlasování, které můžete provést nohama.
Když vaše státní vláda nebo místní správa úplně přišly o rozum, uvažujte o přestěhování. Když nemůžete napravit způsob myšlení svých sousedů, tak byste si měli najít zelenější pastvinu někde jinde.
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář