Založení USA versus francouzská revoluce. Praktická implementace rozdílných představ o tom, jak má a může fungovat společnost. Myšlenky Adama Smithe proti přesvědčení Jean J. Rousseau.
Na jedné straně vize světa, která vychází z poznání, že lidská bytost má své limity a že v souladu s tvrzením A. Smithe by „společnost neměla ani předstírat, že je schopna to změnit“.1
Podle této vize je průměrný člověk sopka plná vášní a vlastních zájmů, která je pokryta tenkou vrstvou ledu morálky a civilizačních návyků tvořených po staletí. Funkční uspořádání společnosti s tím musí počítat: „Nemůžeme změnit povahu věcí a lidí, ale musíme podle toho jednat, jak nejlépe dovedeme.”2
Zakladatelé USA a autoři americké Ústavy vycházeli z přesvědčení, že sopka plná vlastních zájmů je nejlepším odrazem reality člověka: „Barbarismus není nějaká vzdálená fáze evoluce, ale neustále přítomná hrozba, která se objeví vždy, když jsou oslabeny demokratické instituce.”3 Při tvorbě pravidel řízení svého nového státu vycházeli právě z takového přesvědčení.
Listy federalistů
Své názory na to, jak má být spravován nově vzniklý stát, prezentovali v takzvaných listech federalistů. Jedná se o soubor 85 článků, které byly postupně otištěny v různých novinách v New Yorku a jejichž cílem bylo přesvědčit Američany, aby schválili novou ústavu, která byla sepsána v roce 1787 ve Filadelfii.
Možná nejznámější list federalistů je číslo deset, který napsal James Madison a který předkládá argumenty pro širokou dělbu moci a složitý systém kontrolních mechanismů. Podle něj není možné bez ztráty svobody zajistit, aby měli lidé stejné názory a zejména ekonomické či jiné zájmy. Prostě lidé z města mají jiné zájmy než lidé z vesnice. Ale pokud by „názorové a zájmové jednoty mělo být dosaženo za cenu ztráty svobody, je léčba jednoznačně horší než nemoc.”4 Proto je nutné akceptovat rozdílné lidské zájmy a zajistit, aby z toho vzniklé politické nesváry nemohly vést k žádné formě diktatury, ve které jedny zájmy mohou být násilně vnucovány druhým.
Diktatura nesmí projít
Vědomi si limitů člověka bylo jejich zadání jasné: Diktatura nesmí projít. Ani teď, ani v budoucnosti, až lidé zvyklí na svobodu zapomenou na minulost.
Proto stvořili komplikovaný systém americké vlády, ve které se moc dělí mezi federální vládu a vlády jednotlivých států. Na federální i státní úrovni dále mezi kongres, senát a orgány soudní moci.
Francouzská lehkovážnost
Druhou vizi světa představuje francouzská revoluce inspirovaná mimo jiné dílem Jean J. Rousseau. Klíčovou myšlenkou nositelů této vize je přesvědčení J. Rousseau, že „ti nejmoudřejší budou vládnout masám”.5
Další z ideových vůdců francouzské revoluce, osvícenský filozof markýz de Condorcet, zastával podobný názor. Vyjádřil rozhořčení, že se někdo odvážil určit limit lidského chápání. Zkušenosti, tradice nebo morálka vytvářená po staletí pro něj znamenaly velmi málo, neboť „mladý muž, který nyní opouští školu, má více reálných zkušeností než největší postavy nejen antiky, ale i tohoto století”.6
Představa J. Rousseau nebo markýze de Condorceta o možnostech lidského chápání byla v příkrém kontrastu s vizí člověka s limity, neboť její zastánci tvrdili, že „vláda vyžaduje více zkušeností, než může jeden člověk získat za celý svůj život”.7
Nač se zdržovat komplikovanou ústavou
Vycházejíce z vize moudrého člověka se iniciátoři francouzské revoluce nenamáhali s nějakou komplikovanou dělbou moci. Markýz Condorcet, který se v barvách girondistů podílel na přípravě francouzské ústavy, ve svých poznámkách uvádí, že nevidí žádné důvody, proč by měla ústava obsahovat komplikovaný systém kontroly moci podobný americké ústavě. Nebo proč by se různé státní instituce měly přetahovat o moc a být zdržovány při svém rozhodování rigidním textem ústavy.
Výsledkem byly francouzské Výbory pro obecné blaho, které koncentrovaly veškerou moc v zemi v období takzvaného teroru a za nimiž zůstaly tisíce lidí bez hlavy po krátkém pobytu pod gilotinou.
Na svoji vizi světa doplatil i Markýz de Condorcet, když poznal, že neomezená moc neznamená jen rychlé rozhodování. Poté, co se jakobíni chopili vlády, byla jeho verze ústavy zavržena. Pro své nezávislé názory se stal nebezpečným a musel se ukrývat před zatčením. Následně byl zatčen a brzy poté nalezen mrtvý ve své cele, aniž by byla známa příčina smrti.
Dvě vize spolu bojují dodnes
Dejte lidem svobodu, ať si dělají, co uznají za pro ně nejlepší, a bedlivě chraňte, ať jedna skupina nemůže vnutit svoji vůli druhé.
Proti názoru, že vybereme-li ze svého středu ty nejlepší, mohou určovat druhým, co mají dělat.
Spor, jež se zdá býti velmi aktuální. Thomas Sowell nazývá ve svých knihách tyto dvě soupeřící vize jako tragická vize hříšného člověka s limity versus vize pomazaných hlav limity nijak nespoutaná.
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář