Douglas Murray: Kdo může sexuálně provokovat? |

Sdílet článek:

Motivaci žen nejlépe prozrazuje marketing, protože se na ně obrací určitým způsobem, o němž toho muži moc nevědí. Stačí se podívat na nekonečné reklamy na internetu nebo v dámských časopisech třeba pod heslem „Přinuť ho, ať slintá“.

Kdyby reklamy na auta nebo potřeby na holení byť jen nepatrně naznačovaly, že při pohledu na ně budou ženy slintat, vysloužily by si nejen rázný odsudek, ale rozhodně by u mužů neuspěly. Stačí dnes využít nedocenitelného vyhledávače Google a podívat se, jaké reklamy pro ženy najde. Vyťukáte-li „Přinuť ho, ať slintá“, snese vám ohromné množství článků, reklam a internetových diskusí. Zadáme-li však větu „Přinuť ji, ať slintá“, žeň nebude velká, objeví se pouze články o slintání během spaní nebo vysvětlení, proč slintají některé kočky.

Zdá se, že naše společnost dospěla do fáze téměř průmyslového popírání reality, ačkoli názory platné ještě předevčírem vyškrtat zapomněla. Je zvláštní, že se nehodláme zabývat složitými vztahy nejen mezi muži a ženami, ale ani mezi samotnými muži a navzájem mezi ženami, všechno jsme si zjednodušili a veškeré problémy považujeme za vyřešené.

A co když jsme tuhle přetvářku postavili na širém podminovaném poli? Jestliže by chtěl dnes mladý muž zjistit, co od něho ženy požadují, měli bychom mu odpustit, že má v hlavě galimatyáš. Dříve než se rozhlédne, jak porozumět opačnému pohlaví, nutí jej ve škole i na univerzitě, aby navštěvoval kursy o vzájemném souhlasu, a do hlavy mu budou vtloukat přesná pravidla, co je a co není přijatelné chování. Stačí ovšem, aby navštívil webové stránky nebo knihkupectví – pokud je ještě nějaké nablízku –, a vida, objeví knihy, které fantazírují o metodách znásilňování a jež v milionových nákladech kupují ženy včetně generace jeho matky. Samozřejmě se o nich na veřejnosti nediskutuje a nikdo se jim nepokouší rozumět, natožpak tak ožehavé téma pitvat, jsou však všeobecně známé, mnohdy i zfilmované a přinášejí astronomické zisky. Chodí snad do kina muži, aby viděli, jak Christian Grey spoutá svou přítelkyni k sexuálním hrátkám a ona ho posléze z jeho závislosti svou bezpodmínečnou oddaností vykoupí? Nebo tvoří obecenstvo převážně ženy?

Dnešní zmatek skvěle a zřejmě neúmyslně ilustruje hit Nicky Minajové „Anaconda“ z roku 2014. Kdo její video ještě neviděl, má možnost se připojit ke stamilionům diváků, kteří už ho sledovali on-line. Bylo by jistě poněkud triviální konstatovat, že je video sexy; to je, jako kdyby se řeklo, že je text banální. Minajová toho opravdu moc neřekne: „Moje anakonda nikoho, moje anakonda nikoho / Moje anakonda nikoho nechce, jestli ovšem nemáš buchty, zlato.“ Pokud někdo nechápe, co tam dělají „buchty“, musí si připomenout začátek videa, kdy Minajová v bikini a na pozadí džungle po celé tři minuty kroutí před kamerou zadkem. Jednu chvíli se k ní připojí hlouček stejně spoře oděných žen a ty také pro potěchu diváka kroutí zadkem. Celé to vrtění pokračuje, jako by snad ani nemělo skončit, a pokud to stále ještě někomu nedochází, sborové hlasy v pozadí mu to připomenou:

Ach bože, koukni se na ten její zadek
Ach bože, koukni se na ten její zadek
Ach bože, koukni se na ten její zadek
(Koukni se na ten její zadek)
Koukni se, koukni se, koukni se
Koukni se, na ten její zadek

Minajová nonstop kroutí zadkem vedle svých družek, jež mají také za úkol vrtět zadnicemi, chvíli si s nimi dokonce navzájem pohrávají a jediný děj se odehraje na začátku, kdy zpěvačka sugestivně pojídá banán, nacáká si šlehačku do hlubokého výstřihu a následně si ji z prsou vybírá, olizuje si prsty a celé to představení nedává smysl.

Tohle všechno na „Anakondě“ ale podstatné není. Jsou to zcela běžné a banální výjevy současného popu, kde se hvězdy oblékají a tančí jako striptérky. To nejdůležitější se odehraje až v poslední minutě a půl. Vidíme Minajovou v eroticky temně nasvícené prázdné místnosti, jak se plazí po čtyřech k nějakému mladíkovi na židli. Scénu doplňuje text písně, která začíná: „Tohle je pro moje děvky s velkým zadkem v tomhle podělaným klubu / Řekla jsem, kde v tomhle klubu jsou moje prdelaté děvky?“ Na sobě má podprsenku a krajkové legíny s dírami, chodí a krouží kolem nehnutě sedícího muže. Na okamžik mu položí nohu na rameno. Skloní se před ním a vystrčí mu svůj slavný zadek do tváře a nepřestává s ním kroutit a vrtět nahoru a dolů. Nebo se před mužem svíjí jako tanečnice u tyče. On se ale jako dobře vychovaný zákazník nehýbá a tváří se nezúčastněně. Teprve ke konci, bůhví pokolikáté, když mu znovu nabídne svůj zadek, je na něm znát sexuální frustrace. Otře si rty a dlaň jí na zadek lehce položí. Show skončila. Sbor zaječí „Hej“, Minajová ho praští přes ruku, pohodí svou kšticí a hrdě se vztyčenou hlavou odchází. Muž se nakloní dopředu, zakryje si tvář oběma rukama, viditelně zděšen svým neomluvitelným chováním.

Všechny ty zmatené scény jsou v něčem typické: představují neřešitelné problémy a nesplnitelné požadavky naší kultury. Opravdu tvrdíme, že se žena smí před každým mužem, jakého si vybere, takhle eroticky předvádět, polonahá kolem něho tancovat, kroutit zadkem a strkat mu ho přímo do obličeje? Přinutit ho, aby slintal? Ale běda, kdyby se jí odvážil jen nepatrně dotknout. Okamžitě změní pravidla hry. Jedním úderem se ze striptérky stane ctihodná matka představená. Od provokativní nabídky „Koukni se, jaký mám zadek, kterým ti kroutím před obličejem“ se dostáváme k moralistickému rozhořčení „Co si to vůbec dovoluješ, sáhnout mi na zadek, kterým ti po celou dobu kroutím před obličejem!“, neboť muž si musí uvědomit svou zakořeněnou špatnost a naučit se ovládat. Navzdory tomu, že je takový nesplnitelný požadavek nesmyslný, stal se součástí morálního kódu společnosti a zákona. Žena si může dovolit muže sexuálně provokovat, jak se jí zachce, ale pozor, považovat ji za objekt sexuální žádostivosti dovoleno není. Žena může být vzrušující, ale nikoli sexualizovaná.

To je však požadavek naprosto absurdní a nesplnitelný. Příčí se nejen rozumu, ale samotné lidské přirozenosti. Není možné něco tak šíleného vyžadovat. Nikdo se však neodváží, aby jednou přijatou normu zkoumal a musel odkrývat nenapravitelně složitý svět.