Epilog jako prolog (2)




Sdílet článek:
Založení Světového ekonomického fóra (WEF) umožnilo Klausu Schwabovi stát se jedním z nejvlivnějších lidí na světě. Velký reset, který prosazuje na globalistickém poli ho dělá jedním z nejdůležitějších vůdců současné doby. Není proto divu, že napsat příběh o Schwabovi představuje komplexní úkol spojený s osobním rizikem, utajovanými, v některých případech odstraněnými, zřejmě důležitými, informacemi. Uvedené dovoluje předpokládat, že Schwab je člověk s kvalitní maskou, hrající dobře inscenovanou roli, který dává přednost pobytu ve stínu a vychází na světlo dne, když je to skutečně potřeba a nehrozí úžeh nebo úpal.

Švábský příběh

Příběh rodiny Schwabů nutí ptát se: 1) Je Klaus Schwab skutečně přátelská osoba, která chce udělat dobro pro lidstvo, nebo jako syn nacistického kolaboranta pokračuje v práci otce, který aktivně pomáhal nacistům? 2) Je Klaus Schwab podnikatel, kterému můžeme věřit, že chce vytvořit spravedlivější společnost a pracovní místa pro obyčejného člověka, nebo je to člověk, který pomohl společnosti Sulzer Escher-Wysse k technologické revoluci a pomohl nelegální výrobě jaderných zbraní v jihoafrickém rasistickém režimu apartheidu? 3) Co měl Klaus Schwab v roce 2006 skutečně na mysli, když prohlásil: Znalosti budou brzy dostupné všude – říkám tomu ‘Googlizace’ globalizace. Už to není o tom, co víte, ale o tom, jak tyto znalosti používáte. Musíš být kardiostimulátor.

Nežiji v době, ve které bych měl prostor a čas přiblížit čtenářům podrobněji životní příběh Schwabů a tak kvalitně dokázal na základě omezené znalosti faktů, analýzy fyziognomie, řeči a činnosti WEF, že Klaus Schwab nepraktikuje to, co káže. Osobně mu apriori nevěřím. Skutečnost, že jednou ze tří priorit WEF je nešíření jaderných zbraní, protiřečí skutečnosti, že Klaus Schwab a jeho otec Eugen pracovali na šíření jaderných zbraní, kdy byli podnikateli. V případě Schwabů, historie rodiny odhaluje mj. zvyk pracovat s genocidními diktátory kvůli zisku a moci. Nacisté a jihoafrický režim apartheidu jsou dva z nejhorších příkladů krátkozraké orientace Schwabů. Otázkou je, zda to v té době mohli nebo nechtěli vědět, a zda případný obrat k prioritě o nešíření jaderných zbraní je skutečně výsledkem funkce (s)vědomí Schwaba.

Klaus Schwab se totiž úspěšně pokusil zakrýt svoji účast v nacistické éře. Prostřednictvím WEF pomohl rehabilitovat politiku kontroly populace pomocí eugeniky, o které jsem se také zmínil v jednom z posledních příspěvků. Proto se nabízí otázky: 1) Existuje nějaký důvod domnívat se, že Schwab se zásadně změnil, a že není ničím jiným než moderní veřejnou tváří staré agendy, jejíž přežití musí být zajištěno? 2) Nesnaží se Schwab realizovat čtvrtou průmyslovou revoluci s cílem vybudovat základ čtvrté říše? K odpovědím na uvedené a jiné otázky vede mj. článek nezávislého žurnalisty z Cardifu (Wales), Johnny Vedmorea: Schwab Family Values a také The Bob Murphy Show.

Doporučuji seznámit se s příběhem otce Klause Schwaba, Eugena Schwaba, který řídil nacisty podporovanou německou pobočku švýcarské strojírenské firmy Escher-Wyss. Ta byla během války vojenským dodavatelem, a byla označena jako Nationalsozialistischer Modell-Betrieb. Společnost využívala mj. nucené dělníky a podporovala úsilí nacistů vyrábět těžkou vodu pro jaderný program. Mladý Klaus Schwab byl členem představenstva zmíněné společnosti. Podílel se tudíž na rozhodnutí poskytnout rasistickému režimu apartheidu v Jižní Africe potřebné vybavení pro vstup do klubu jaderných mocností. Proto trochu historie, nikoho nezabije (https://unlimitedhangout.com/2021/02/investigative-reports/schwab-family-values).

10. července 1870 dědeček Klause Schwaba, Jakob Wilhelm Gottfried Schwab se narodil v Německu, v Bádenském velkovévodství. V roce 1870 v něm vládl 43letý bádenský velkovévoda Fridrich I. V roce 1893 se 23letý Gottfried Schwab vzdal německého občanství, opustil Karlsruhe a emigroval do Švýcarska. Tam se setkal s o pět let mladší Marií Lappertovou z Kirchbergu u Bernu. 27. května 1898 se vzali v Roggwilu a 27. dubna 1899 se jim narodil syn Eugen. Když bylo Eugenovi asi rok, Gottfried a Marie Schwab rozhodli vrátit se do Karlsruhe, kde Gottfried opět získal německé občanství.

Eugen Schwab kráčel ve šlépějích svého otce. Stal se strojním inženýrem a radil svým dětem, aby dělaly totéž. Eugen začal svoji kariéru v Ravensburgu u německé pobočky zmíněné společnosti Escher-Wyss. V kontextu uvedeného se nachází historie pronásledování Židů v Ravensburgu. Jedná se o smutný příběh, který dokazuje, že nebylo to poprvé, co antisemitismus v regionu ukázal svou skutečnou tvář. Připomínám pouze, že ve středověku byla v centru Ravensburgu synagoga. Byla zmiňovaná v roce 1345, sloužila malé židovské obci v letech 1330 až 1429. Na konci roku 1429 a až do roku 1430 byli cílem pronásledování Ravensburští Židé, což vedlo k odpudivému masakru, týrání a zatýkání Židů v nedalekých městech Lindau, Überlingen, Buchhorn (dnes Friedrichshafen), Meersburg a Konstanz.

Klaus Martin Schwab

Narodil se 30. března 1938 v německém Ravensburgu jako nejstarší dítě rodiny. V letech 1945 až 1947 Klaus navštěvoval základní školu v německém Au. V rozhovoru pro Irish Times v roce 2006 Klaus Schwab vzpomíná: Po válce jsem byl předsedou německo-francouzské Národní asociace mládeže. Mými hrdiny byli Adenauer, De Gasperi a De Gaulle.

Klaus a jeho mladší bratr Urs Reiner šli ve stopách dědečka Gottfrieda a otce Eugena. Proto se stali strojními inženýry. Klaus navštěvoval Spohn-Gymnasium v Ravensburgu. V letech 1958 až 1962 pracoval pro různé inženýrské kanceláře. V roce 1962 dokončil studium na ETH v Curychu. Poté ekonomii na univerzitě ve švýcarském Fribourgu. V letech 1963 až 1966 pracoval jako asistent generálního ředitele Německé federace strojírenských inženýrů (VDMA) ve Frankfurtu. V roce 1966 získal doktorát na ETH Curych, v roce 1967 doktorát z ekonomie ve Fribourgu a později Master of Public Administration na J. F. Kennedy School of Government (Harvard) v USA. Během studia na Harvardu Klause Schwaba učil mj. Henry Kissinger. O něm později řekl, že byl jednou ze tří až čtyř osobností, které po celý život nejvíce ovlivňovaly jeho myšlení. V článku v Irish Times z roku 2006 Klaus píše o tomto období jako o velmi důležitém pro formování svého současného ideologického myšlení: O několik let později, když jsem se vrátil z USA po studiích na Harvardu, došlo ke dvěma událostem, které na mě měly rozhodující vliv: (1) Kniha “Americká výzva” od Jeana-Jacquese Servan-Schreibera, ve kterém byla předložena teorie, že Evropa prohraje s USA, protože evropské metody řízení jsou horší než metody USA; (2) A to je relevantní pro Irsko – že Evropa Šesti se stala Evropou Devíti. Tyto dvě události zaměřily Klause Schwaba na změnu ve správě a řízení obchodní a občanské společnosti.

V roce 1967 Klaus Schwab oficiálně vstoupil do švýcarské ekonomiky s úkolem realizovat fúzi společností Sulzer a Escher-Wyss a vytvořit ziskovou aliancí s Brown Boveri a dalšími. V prosinci 1967 promluvil na akci v Curychu mj. před Asociací zaměstnavatelů švýcarského strojírenského a kovoprůmyslu. V prezentaci správně předpověděl význam využití počítačů v moderním strojírenství: V roce 1971 budou výrobky, které dnes ještě nejsou na trhu, pravděpodobně představovat až čtvrtinu prodeje. To předpokládá, že společnosti systematicky zkoumají možný vývoj a identifikují mezery na trhu. Dnes má 18 z 20 největších společností v našem strojírenském průmyslu plánovací oddělení pověřená takovými úkoly. Samozřejmě, každý musí využít nejnovější technologické úspěchy a počítač je jedním z nich. Mnoho malých a středních podniků v našem strojírenském průmyslu jde cestou spolupráce nebo využívá služeb speciálních poskytovatelů služeb, včetně zpracování dat.

Počítače a data jsou považovány za důležité pro budoucnost, řekl před více než 50 léty Schwab. To se odrazilo v reorganizaci Sulzer Escher-Wyss a v moderní webové stránce té doby. V roce 1968 uvedla: Činnosti materiálového inženýrství jsou zesíleny [v Sulzer] a tvoří základ pro produkty lékařské techniky. Začíná se objevovat zásadní změna ze strojírenské společnosti na technologickou skupinu. Schwab prokazatelně pomohl proměnit Sulzer Escher-Wyss v technologickou skupinu rychle směřující do high-tech budoucnosti a tím položil základ pro výrobu zdravotnických prostředků. Ty předtím nebyly cílem Sulzer a Escher-Wyss.

Eugen Schwab, již před válkou známá osobnost v Ravensburgu jako generální ředitel společnosti Escher-Wyss, se stal prezidentem obchodní komory v Ravensburgu. V roce 1966, kdy byl založen Německý výbor pro železniční tunel ve Splügenu, definoval založení tohoto výboru jako projekt, který vytváří lepší a rychlejší spojení pro velké kruhy v naší společně rostoucí Evropě a nabízí tak nové příležitosti pro kulturní, hospodářský a sociální rozvoj. Analýza mně dostupných dokumentů dovoluje předpokládat, že touha Schwabů po kontrole má neurotický původ se všemi potřebnými charakteristikami. Schwabové seděli na jehlách, aby utlumili a zkrotili úzkost snahou o realizaci svých kontrolních ambicí na základě přesvědčení, že jejich vize je brilantní a dobrá pro svět. Ale bez ohledu na to, v co a nač věřili a dnes věří Klaus Schwab, hlad a žízeň po kontrole představují patologický úzkostný výraz. Ten nedovoluje závislost na svobodné vůli jiných lidí. Proto se snaží porazit i již tak silně omezenou svobodu člověka. Jakým způsobem se o to snaží? Nabízím příklad jako vysvětlení.

Technologický pokrok v Sulzer Escher-Wyss nebyl jediným vylepšením, kterého chtěl Klaus Schwab dosáhnout. Jeho cílem bylo a dodnes zůstává změnit způsob, jakým společnost přemýšlela a přemýšlí o stylu vedení. Schwab a jeho blízcí spolupracovníci prosazovali firemní filozofii, která má umožnit všem zaměstnancům přijmout potřeby motivace a poskytnout flexibilitu a agilitu doma. Například v lednu 1969 uspořádali švýcarští podnikatelé-giganti akci nazvanou Tiskový den strojírenského průmyslu. Akce byla zaměřena na otázky podnikového managementu. Schwab mj. řekl, že společnosti s autoritářským stylem vedenínejsou schopny plně jednat na základě ‘lidského kapitálu’.

V tomto duchu Schwab vytvořil firemní kulturu, která pomohla Pretorii vyrobit šest jaderných zbraní a částečně sestavit sedmou. V oficiální zprávě NRP jménem Švýcarské federální vlády Peter Hug vysvětlil, jak společnost, po fúzi známá pouze jako Sulzer AG, dodala jihoafrické vládě životně důležité komponenty a našla důkazy o roli tehdejší BRD při podpoře rasistického režimu. Odhalil také, že švýcarská vláda věděla o nelegálních obchodech, ale ‘tiše tolerovala’, zatímco některé z nich aktivně podporovala nebo je jen polovičatě kritizovala. Hugova zpráva byla shrnuta v práci nazvané Švýcarsko a Jižní Afrika 1948-1994 – Závěrečná zpráva NRP jménem Švýcarské federální rady a publikována v roce 2007. Ale zpět k WEF.

Světové ekonomické fórum vzniklo v roce 1971. Předtím napsal mladý Schwab Evropské komisi (EK), požádal ji o pomoc při zakládání nekomerčního think tanku pro evropské obchodní lídry a nabídl jí převzetí patronátu. EK vyslala francouzského politika a komisaře EU pro hospodářské a finanční záležitosti Raymonda Barreho jako intelektuálního mentora fóra. Po odchodu z Escher-Wyss, Schwab organizoval v Davosu dvoutýdenní konferenci pro obchodní manažery v roce 1971. První zasedání WEF, tehdy ještě nazývaného European Management Symposium, bylo na světě. Zúčastnilo se ho cca 450 účastníků z 31 zemí, většinou manažeři evropských společností, politici a američtí vědci. Projekt organizovali Klaus Schwab a jeho sekretářka Hilde Stoll, později jeho manželka. Sympozium nebylo podle spisovatele Ganga Jey Aratnama originálním nápadem. Ten napsal v roce 2018: Duch Davosu Klause Schwaba byl také “Duchem Harvardu”. Nebylo to totiž poprvé, kdy byla v Davosu podobná konference. V letech 1928 až 1931 se konaly v hotelu Belvédère tzv. Davoské univerzitní konference. Spoluzaložil je Albert Einstein a jejich pokračování znemožnila Velká hospodářská krize a hrozba války. Podobné podmínky – pandemie, hospodářská krize a hrozba války na prahu dne si vynutily zvláštní výroční zasedání WEF v Singapuru v srpnu 2021.

Výroční zasedání bylo prvním globálním summitem, který se zabýval výzvami spojenými s pandemií a položením základů pro inkluzivnější a udržitelnější svět. Zasedání mělo přivést lídry tváří v tvář, aby se zaměřili na řešení nejnaléhavějších výzev doby. Summit globálního vedení vyžaduje účast všech globálně zaměřených stran, tak nějak to řekl Klaus Schwab a dodal: Zvláštní výroční zasedání v Singapuru v srpnu poskytne místo pro setkání vedoucích představitelů podniků, vlád a občanské společnosti, aby se zabývali kroky pro globální oživení. Takže, nic nového pod sluncem: písnička je známá. To ale nelze tvrdit o podporovateli WEF:

Římský klub (ŘK)

V příspěvku předem zmíněný klub byl založen v roce 1968 italským průmyslníkem Aureliem Pecceiem a skotským chemikem Alexanderem Kingem během soukromého setkání v rezidenci rodiny Rockefellerů v krásném místě, Bellagiu v Itálii. To mluví samo za sebe i proto, že není pochyb, že po založení WEF nejvlivnější skupinou, která propagovala WEF sympozia, byl Římský klub. Tento mozkový trust vědecké a měnové elity té doby v mnoha ohledech i dnes odráží cíle WEF a je odhodlán prosazovat globální model vlády vedený technokratickou, ne však politickou elitou. V posledních letech elita ŘK a Světového ekonomického fóra často tvrdila, že metody kontroly populace jsou nezbytné pro ochranu životního prostředí. Není proto divu, že Světové ekonomické fórum využívá klimatické a environmentální otázky včetně Velkého resetu k prosazení nepopulárních politických rozhodnutí ve stínu fiktivní demokracie.

Technokracie nahrazuje politiku

Technokracie je ve své podstatě ekonomickým systémem, nikoli politickým. Jedná se o nepřirozený, neorganický systém, který vyžaduje nepřirozené prostředky pro provoz a údržbu. Obecně známé cenové mechanismy, nabídka a poptávka, volný obchod a další jsou v technokratickém systému modifikovány nebo zaměněny založením na energetických zdrojích. Ty v důsledku diktují typy výrobků, které se musí vyrábět, kupovat a spotřebovávat. Technokratický systém proto vyžaduje rozsáhlý dohled, kontrolu a technologie, které lze řídit umělou inteligencí. Energie a její zdroje v podstatě nahrazují i koncept peněz jako komodity. Kdo má zdravé oči a rozum, vidí a ví, o čem píši, a co to znamená. Na toto téma a proč WEF představuje instrument technokracie a Klaus Schwab není politikem, ale technokratem, jsem před léty psal a přednášel. WEF a Římský klub, Klaus Schwab a globalisté vlastnící platformy vystupují jako páry ovlivňující politiku jako málokdo jiný a širší veřejnosti známý. Proč?

Technokracie se totiž objevila v roce 1930 během Velké hospodářské krize, přežila světovou válku, stala se mocnější než politika a nemá s demokracií v propagovaném smyslu nic společného. Proč? Protože autory technokracie jako systému byly mozky vědců a inženýrů a technokratický systém vyžaduje sociální inženýrství ke svému fungování a kompetence, které nejsou vlastní politickému systému a politikům, především těm rychle vzdělaným, bez životní zkušenosti, zkorumpovaných pocitem fiktivní moci, osobní neodpovědnosti a penězi.

V technokratické ekonomice totiž existuje potřeba spotřebitele nasměrovat, třeba i násilně, aby konzumovali to, co systém vyžaduje. Ne to, co konzument potřebuje. Pro žádanou konzumaci je především potřeba vymýt mozek, tj. změnit jeho kognitivní funkce. Proto mnoho let se zmiňuji o kognitivním kapitalismu. V důsledku i toho mála uvedeného se podle Schwaba objeví společnost, ve které jsou lidé sloučeni se strojem a umělou inteligencí (AI). Jako vedlejší efekt se očekává extrémní dlouhověkost, ne-li nesmrtelnost prostřednictvím technologických prostředků, popírání potřeby duchovních hodnot a myšlenek spojených například s přežitím duše. Technokrat nevěří v nelokálnost vědomí.

Kdyby se pouze pokusil věřit, začal by současně nevěřit. Technokrat si myslí, že prostřednictvím technologií a UI bude možno nahradit Boha a přeformátovat přirozený řád lidstva umělými životními formami podle jejich plánů a představ. Technokrat věří, že je lepší, vyvinutější než my ostatní. Proto si bere do rukou právo rozhodovat o osudu lidstva, o nás, bez nás. Odmítá představu svobodné vůle. Zmiňuji se o těchto výzvách, protože je to naše vina, že nechápeme a neuvědomujeme si, proč si technokrat nemyslí, že zbavuje člověka svobody a schopnosti rozhodovat sám za sebe. Tessa Lena píše v The Mind of a Technocrat: What Drives Them?: Pro technokrata je lidská bytost nedokonalým strojem, skromným pytlem na maso, který je ovládán softwarem, který je produkován v mozku. Technokratovo chápání života je založeno na velmi primitivní, lineární vizi; je bez duchovního tajemství (volný překlad autora).

Krátce a jinými slovy formulováno: Silou, která pohání mysl technokrata, je emocionální potřeba totální kontroly, odstranění základních funkcí států, tj. trestní, daňovou a ochranou a neschopnost zvládat pocit nejistoty a neurčitosti v kombinaci s patologickou nedůvěrou k ostatním lidem obecně. Technokraté kompenzují emocionální chudobu fiktivními úspěchy, které jsou ve skutečnosti a mnohdy založeny na krádeži výsledků vyplývajících z práv lidí se svobodnou vůlí. Touha technokrata po kontrole má prokazatelně objektivně neurotický původ. Dopředu ke světlým zítřkům s neurotiky, nedojde-li k velké válce a k pohřbu tradiční politiky! Souhlasu netřeba.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*