Jak přežít super-krizi: Vlastní zdroje (6. díl)

Všechny ostatní díly tohoto seriálu jsou víceméně o obranné reakci na krizi – jak si udělat zásoby na překlenutí nejhoršího období, jak se nenápadně pohybovat mezi zfanatizovanými lidmi, jak si udělat finanční rezervu, kterou nesežere inflace nebo měnová reforma atd. Ale jak se říká:

Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.

Proti dlouhodobé krizi je nutné bránit se i aktivně. Jednou z částí aktivní obrany je zajištění vlastních zdrojů pro sebe a případně i pro své okolí.

Připomínám, že ideální je kombinovat všechny přístupy pro překonávání krize popsané v tomto seriálu (a klidně i řadu dalších). To znamená, že si nevybíráme jen jednu z metod, ale podle svých možností používáme všechny metody najednou. Doba je totiž velmi turbulentní a těžko se odhaduje, jak se to nakonec celé vyvrbí – možná dojde k nějakému převratu a bude jen „jakž takž zvládnutelná krize“. Možná nám vlastizrádná bruselská pětka vydrží celé 4 roky a tak budeme mít veliké problémy s energiemi, potravinami a ekonomikou, ale zároveň to díky svým vlastním zásobám a zdrojům nějak přečkáme a policie s armádou nás dokáže částečně ochránit alespoň před nově přistěhovanou mafií a ozbrojenými extremisty. A nebo se to celé opravdu zvrhne kompletně a některá města budou vypadat jako Mariupol. Vláda se o zničení země snaží, až se z ní kouří, za potlesku zombifikovaných davů. Doba je tedy velmi nestabilní a je lepší mít připravenou celou řadu strategií, jak ochránit sebe a své blízké.

K tomu je také nutné znovu dodat – vše dělejte tak, aby to jen minimálně zasahovalo do vašeho běžného života!

Svou „bug out“ výbavu používejte na výlety.

Zahrádku berte hlavně jako relax a zdroj čistých potravin.

Bezpečně uložené stříbro nebo zlato berte jako šetření na důchod.

Někteří lidé totiž „prepperství“ nakonec propadnou příliš a zuřivá příprava na krizi jim zabere tolik energie a času, že zapomenou žít. Zbytečně si tím snižují kvalitu života mimo super-krizi.

Nic se nesmí přehánět…

Základ přežití – znalosti

Naprosto nejdokonalejší pomůckou pro překonání krize je samotný člověk – jeho dovednosti, psychické nalazení a rozumná fyzická kondice. Pokud má někdo encyklopedické znalosti postav ze Star Wars nebo Marvel komiksů či případně umí vyjmenovat všech 75 pohlaví nebo má titul z kulturní antropologie, je mu to pro praktické přežití v krizi platné asi jako psí výměšek na sandálech.

Je důležité prakticky připravovat svoji hlavu i tělo a co nejdříve získat nějaké skutečné, užitečné dovednosti. Není nutné jít ve všech do úplné hloubky, ale každá další dovednost je krůčkem k tomu, dokázat krizi přežít v lepší kondici a mít pak případně i lepší možnosti, jak pomáhat lidem kolem sebe.

Můj seznam výhodných dovedností je možná trochu nestandardní, ale vychází z toho, jak přežívají krize Češi v naší vlasti posledních několik set let:

• Základy první pomoci
• Kartografická znalost co nejširšího okolí
• Alespoň jedna řemeslná dovednost (práce s dřevem, např. pro stavbu zvýšeného záhonu nebo kůlny, schopnost opravit nářadí, jednoduché přístroje či auto atd.)
• Základy jednoduchého zálesáctví a bylinkářství (stačí úplné základy – jak rozdělat oheň, kde nejlépe postavit stan, z jaké bylinky si udělat čaj při chřipce a co vše jde v přírodě sežrat).
• Schopnost udržet se v dobré duševním stavu či dokonce v optimismu – třeba pomocí meditací, jógy, nějakého nenáročného koníčku apod. Je známý fakt, že lidé, kteří se dokázali bránit depresím a totálně mizantropické skepsi, měli v německých koncentrácích a sovětských gulazích vyšší šanci na přežití (deprese zabíjí).
• Alespoň základy sebeobrany – umění vyhýbat se nebezpečným situacím, schopnost rychlého překvapení agresora a následný útěk a případně i aktivní sebeobrana a umění používat zbraň.
• Schopnost efektivně vařit ze základních surovin
• A také – zahradničení.

Ano, vaření a zahradničení jsou zásadní dovednosti pro přežití. Kdo by to byl v dnešní době řekl, že nějaký vidlák Franta a jeho žena Božena z Kozodírek s oprýskaným barákem a velkou zahradou má v řadě ohledů lepší šanci přežít potravinovou a energetickou super-krizi, než nějaký kvalitně vyšlechtěný PR pracovník z nadnárodního korporátu, žijící v drahém nájemním bytě v Prahééé, že?

Vaření – je to nejen schopnost udělat z vybraných surovin chutné jídlo (tak je to chápáno dnes), ale původně i dovednost připravit z těžce stravitelných nebo dokonce nestravitelných surovin použitelnou potravu. Navíc umožňuje jídlo zbavit nežádoucích látek a choroboplodných zárodků. Také je to znalost konzervace potravin pro dobu nouze (třeba na zimu) – nasolování, zavařování, uzení, sušení…

Zahradničení – prakticky jde o znalost intenzivního zemědělství, aplikovaného na menší prostor.

Dokonalý prepper…

Základní prvky (částečné) soběstačnosti

Co by si měl člověk pořídit, aby byl alespoň částečně soběstačný?

1. Vlastní pozemek
2. Zdroj vody
3. Skleník / foliovník
4. Políčko / záhony
5. Sklep a spižírna
6. Kompost
7. Zvířata
8. Energie

1. Vlastní pozemek

Nejlepší variantou je dům s velkou zahradou, ideálně za městem a s připojením na samospádovou kanalizaci nebo jímku. Tím získáte velký prostor pro všechny nezbytné prvky soběstačnosti, jste mimo hlavní centrum problémů (město) a zároveň je v rodinném domě skoro vždy přítomen někdo z rodiny, takže je vše pod konstantní kontrolou. Pokud máte byt nebo jste v pronájmu, je důležité si pořídit alespoň zahradu nebo chalupu za městem. Nejen kvůli pěstování potravin, ale i jako detašované skladiště zásob a místo, kam můžete alespoň na chvíli zmizet do azylu.

Pozemek je vhodné do určité míry vizuálně izolovat od okolí (stačí od ulice). Bude pak hůř vidět, co na pozemku děláte, co na něm pěstujete atd. Vím, že řada lidí doslova nenávidí túúúejáá nebo cypřišky, ale nějaký živý plot je v době krize velmi výhodná věc (dá se použít třeba i habr nebo ptačí zob, ale ty na zimu opadají). Co oči nevidí to srdce nebolí – když půjde nějaký vyhladovělý korportátník kolem vaší zahrady a uvidí přes plot krásná, šťavnatá rajčátka na vašich záhonech, bude jeho nutkání je ukrást větší, než když uvidí jen generické túúúéééjéé. Úlohu samozřejmě splní i dostatečně vysoký plot, terénní překážka, vhodně umístěný dům apod.

A jak velkou zahradu vlastně potřebujeme? Jak velká plocha je nutná k potravinové soběstačnosti per capita?

To se bohužel nedá určit přesně, protože záleží na spoustě faktorů – klimatické podmínky ve vaší lokalitě (srážky, běžná teplota, nadmořská výška…), kvalita půdy, vaše dieta atd. Ale nějaká obecná čísla přeci jen existují.

Teoretické minimum plochy, která může uživit jednoho člověka, je asi 0.07 hektaru – tedy asi 700m² na člověka. To je docela hodně, že? A taková plocha dokonce vyžaduje specifickou dietu, která je v podstatě veganská (i když kurník by se to té plochy asi vměstnat dal). Pro stravování běžného Evropana, který má v dietě i dost pečiva, hovězího a vepřového masa, vajíček, mléka atd., je potřeba plochu výrazně větší – minimálně 1 350m² na jednoho dospělého člověka, ale spíš ještě více.

Alternativci by sice díky „biointenzivnímu zahradničení“ teoreticky dokázali přežít i s pouhými 465m² na osobu, kdy jsou všemožné plodiny namačkáte podle určitého klíče k sobě, ale tenhle způsob je velice pracný a časově náročný. A po pravdě si při takovém nahuštění plodin ani moc neumím představit, jak intenzivní zahrádkář bojuje třeba s pohromou českých pěstitelů – zrůdným plzákem španělským. Případně s bramborovou plísní, která také dokáže v podmračeném a vlhkém roce solidně zmasakrovat zahradu – obzvlášť, pokud je k sobě všechno nahloučeno. Nám kombinace plísně a slimáků minulý rok zničilo minimálně polovinu úrody. Kombinace bramborové plísně a bezohlednosti vládnoucích elit může dopadnout dokonce ještě hůře – třeba brutálním hladomorem.

Jinými slovy – pokud máte čtyřčlennou rodinu, potřebovali byste pro kompletní potravinovou soběstačnost minimálně tak 3 000 metrů jen na zahradu. K tomu samozřejmě rozumný zdroj vody a obrovské množství volného času a energie. To je předpokládám pro 99% z nás jen těžko splnitelné a vyžaduje to velmi specifickou povahu a přístup k životu. My ostatní, kteří asi budeme dál chodit do práce (dokud bude) a nebudeme mít čas ani energii obhospodařovat celé pole s mnoha plodinami, spíš využijeme zahradu k něčemu jinému – ke zpestřování stravy, k částečné soběstačnosti a k získávání potravin s vyšší kvalitou (čerstvé rajče z vlastní zahrady je určitě lepší, než kdovíjak konzervované rajče ze španělské hydroponie).

Užitková zahrada se dá relativně jednoduše udělat i ve svahu.

2. Zdroj vody

Pokud si chcete pěstovat větší množství ovoce a zeleniny, neobejdete se bez vody – běžné dešťové srážky na většině míst republiky na to nestačí. Ideální je mít kvalitní studnu, která je i zdrojem pitné vody. To ale není vždy možné – i pokud byste na ni měli finance (běžná vrtaná studna vyjde asi na sto tisíc) a byli na vhodném místě, je pro stavbu studny nutné i povolení od stavebního a vodoprávního úřadu, takže nemáte jistotu, že vám ji vůbec povolí.

Pokud nemáte přímý zdroj vody (potok, studna), je ideálním řešením sbírání dešťové vody. Ostatně – na zalévání je dešťová voda stejně vhodnější než voda z vodovodu.

Pro výpočet toho, jaký potřebujete přibližný objem nádrž na dešťovku, můžete využít třeba jednu z online kalkulaček. Není ale nutné mít jen jednu obří nádrž, ve skutečnosti je pohodlnější mít po celém pozemku strategicky rozmístěných víc menších nádrží, které třeba sbírají i vodu ze střechy dílny, z garáže apod. Sudy případně můžete přidávat i postupně, takže to tolik nezatíží peněženku. Z téhle vody půjde případně i provizorně vařit (s vodním filtrem jako je třeba Sawyer MINI filter – to je naprosto nezbytná pomůcka pro přežití v mnoha směrech!).

Pokud nádrže na dešťovou vodu spojíte s nějakým sofistikovanějším systémem, jde samozřejmě používat i automaticky na praní, splachování apod. Ale to už vyžaduje stavební úpravy a výrazně vyšší investici. Dejte vědět svoje zkušenosti v komentářích.

Sofistikované řešení kombinované s tepelným čerpadlem.

3. Skleník nebo foliovník

Skleník nebo foliovník by měl být výbavou každé užitkové zahrady, a to z řadu důvodů. Skleník pomůže prodloužit dobu, když můžete pěstovat. Umožní pěstovat plodiny citlivější na chladné podnebí nebo na rychlé změny teplot. Omezuje vysychání půdy. Částečně pomáhá chránit rostliny před škůdci. A další drobnost v době potravinové krize – nikdo neuvidí, co ve skleníku máte (hlavně při použití komůrkového polykarbonátu, který je vhodný i kvůli tomu, že rozptyluje světlo).

Stavbu úplně obyčejného skleníku zvládne asi každý, ať už z připravených hliníkových rámů a polykarbonátových desek nebo třeba ze dřeva přesně na míru a z kombinace pevné fólie a polykarbonátových desek (tak jsem ho postavila já, přesně na míru do zbývajícího prostoru na zahradě).

Moderní technologie dokonce umožňují stavbu skleníků, které mají různé druhy vyhřívání (včetně pasivního) a tak je v nich možné pěstovat po celý rok. Jako u všeho – váš mozek je hlavním nástrojem pro stavbu kvalitního skleníku, studujte :-).

Stavba moderního skleníku v promrzlé kanadské divočině, na mém oblíbeném relaxačním kanálu My Self Reliance.

4. Políčko / záhony

Češi mají oproti mnoha jiným národům velkou výhodu – jsme národ zahrádkářů. Alespoň tedy Češi a Moraváci cca nad 40 let, u mladších ročníků to je se vztahem k půdě a pěstování trošku slabší (i to je jeden z důvodů, proč je dnešní společnost trochu…vykořeněná).

Osobně čím dál tím víc záhonů předělávám na zvýšené – lépe se obhospodařují, o kousíček lépe se chrání před slimáky a neběhají po nich psi ani lidi, takže je snazší v nich udržovat kyprou hlínu. To, že v zimě v nich půda snáz a rychleji promrzne, mi tolik nevadí. Výhodou je i to, že je možné udělat je do určité míry i estetické (třeba z cihel z bouračky) a jdou umísťovat po celém pozemku, když někde máte jen malé, ale vhodné místo.

5. Sklep a spižírna

Nezbytnost pro skladování většího množství zásob. Pokud nemáte pod domem, udělejte si aspoň malý sklípek v moravském stylu. Podzemní sklípek i domácí spižírna umožní skladování nejen zásob nakoupených, ale i vašich vlastních.

Každá plocha se hodí – kolem zahradního sklípku mám svahovky, ve kterých pěstuju hlavně jahody, ale také mátu a super-aromatický tymián. Pozor, tohle řešení je třeba častěji zalévat.

6. Kompost

Kvalitní kompost je základem každé zdravé zahrady, někdy se mu dokonce říká „černé zlato“. Vyhraďte si na něj dostatečný prostor někde na kraji zahrady. Do kompostu velmi doporučuji nasadit žížaly, ideálně ty kalifornské. Výrazně zrychlí přeměnu odpadu na kvalitní kompost. Pozor, nasazení se občas nemusí povést na první pokus, případně nemusí být jejich efekt hned viditelný – já si při nasazení na náš kompost myslela, že se to nepovedlo a všechny pomřely, ale o rok později už byl kompostér těmi kalifornskými nestvůrkami krásně nacpaný a kvalitní černý kompost tam teď vzniká pozorovatelně rychleji.

Na kompostér doporučují dát nějaký druh poklopu (já ho mám z jemného pletiva na králikárny), aby vám do něj nelezly sousedovy kočky, neskákali vám tam vaši psi při hledání smrdutých ňaminek apod.

Připomínám, že na kompost nepatří:

• jakékoli maso a kosti (nejen že to šíleně páchne, ale přiláká to hlodavce)
• mléčné výrobky (z podobného důvodu jako maso)
• výkaly masožravců (psi, kočky…)
• cokoli chemického (plast, chemicky ošetřené materiály, piliny z dřevotřísky…)
• stolní oleje a tuky (maličké množství použitého oleje to zvládne, ale jen výjimečně)
• zbytky napadených rostlin
• vytrhaný plevel nebo části plevele se semínky

Kompostér by měl mí přístup přímo k zemině (kvůli mikroorganismům i žížalkám), je nutné ho občas zobracet rýčem nebo rycími vidlemi a je lepší, když je ve stínu.

Často se také zapomíná na přípravu jíchy (zákvas) – to je primitivní hnojivo, které jednoduše připravíte tak, že do kyblíku s vodou dáte tak do půlky objemu kopřivy nebo pampelišky a necháte je tam asi týden kvasit. Zcezená černá voda je pak docela dobré hnojivo.

Kvalitní a vyzrálý kompost je černý, už nesmrdí a je plný živin.

7. Zvířata

Chov zvířat je velká kapitola, která by vystačila na mnoho a mnoho článků (to ostatně každý z bodů výše). Co je hlavní – chov poskytuje neocenitelné maso, vejce a případně i mléko. Zároveň je ale chov i náročnější než běžné zahradničení a hlavně vás více upoutá k pozemku. Pokud totiž máte slepice, kachny, králíky a nebo páreček pěkných koz, musíte se o ně patřičně starat. Z běžné zahrady můžete bez problémů několik dní odjet, obzvlášť pokud máte třeba ve skleníku systém pro automatickou závlahu – to ale u zvířat nejde, vyžadují mnohem pečlivější kontrolu. A to je i jeden z hlavních zádrhelů domácího chovu.

Víceméně nejjednodušší je chov slepic. I v našem pražském satelitu, kde jsou nové rodinné domky za 15+ mega a půlka lidí tu jezdí v nových Mercedesech, Lexusech a audinách, si část lidí začala slepice pěstovat. Mimochodem – jsou to často ukrajinské rodiny, které se přesunuly do naší země před řadou let při úprku z toho „nádherného, demokratického, prozápadního ráje a laskavého režimu, ve kterém chce každý žít“.

Slepice dávají nejen pravidelně vejce, ale i hnojivo – to se pak používá třeba tak, že se trus dává do nádržky s vodou, nechá se dozrát a pak se opatrně přidává do záhonů (na rozdíl od jíchy pozor na znečištění listové a kořenové zeleniny). Jen pozor – to, že máte slepice, prostě neutajíte. Kohoutek se bude pravidelně pouštět hubu na špacír, a to hlasitě.

K relativně jednoduchému chovu se dá ale doporučit ještě jedno žvižátko – indický běžec. Jde o roztomilý druh kachničky, která neumí moc létat a strašně srandovně chodí…pardon, kvůli tomu ji asi pěstovat nebudete, ale hodí se k jiné zásadní věci – velmi jí chutnají slimáci. A jelikož se z plzáka stal jeden z největších nepřátel českých zahrádkářů i zemědělců, je indický běžec skvělým hlídačem zahrady. Dokonce ani tak nedevastují zahradu hrabáním jako slípky – je potřeba jen případně trochu chránit nejmladší rostlinky, aby je kachny moc nepodupaly těm svýma roztomilýma hnátičkama. Indický běžec snese asi 180-200 vajec ročně (asi půlku co slepice) a je třeba mít aspoň cca 3+1 kusů. Já mám jejich chov zatím rodinou radou zakázán, ale uvidíme po pár dalších katastrofálních nájezdech muslimáků. Ale pozor, slimáci samozřejmě po výživu nestačí a kachny je třeba dokrmovat – to ostatně platí pro všechna zvířata, takže při jejich chovu se náročnost udržování „statku“ poměrně zkomplikuje – musíte krmit nejen sebe a své blízké, ale i zvířátka.

Vcelku jednoduší jsou ještě králíci, kteří nepotřebují moc prostoru a vcelku dobře zvládají zimu, takže jim stačí jen základní zateplení králíkárny. Třeba ovce a kozy už jsou ale dost náročné na prostor, krmení i údržbu. S chovem náročnějších zvířat mám jen malé nebo žádné zkušenosti – podělte se o svoje zkušenosti v komentářích.

8. Energie

Záměrný nedostatek energií je jedním z hlavních nástrojů ovládání populace při připravované super-krizi – právě nedostatek energií má dokončit to, co začali globalisté masovou migrací a následně covidovou hysterií (a samozřejmě náklady na vyzbrojováním fašistických režimů). Na energiích záleží v dnešním světě naprosto všechno, včetně potravinářství.

Dosáhnout energetické soběstačnosti pro „normálně“ žijícího člověka je velmi náročné. Solární panely jsou v Česku využitelné jen tak tak, ale úplně marné nejsou. Trochu problém je, že základní systém, který jakž takž uživí malou domácnost, vyjde tak na 400 000 korun (s dotacemi tedy něco přes dvě stě tisíc). Problém je, že při využití dotací musíte být zapojeni do elektrické sítě a tím jste automaticky „v systému“. (opravte mě prosím, pokud jde získat dotaci i pro čistě ostrovní systém).

To, co je opravdová soběstačnost, je „ostrovní systém“ – vlastní elektrická síť, která není připojená k celorepublikové síti. Jeden můj bývalý kolega je stavěl způsobem, že byl dům připojený na samostatný ostrovní systém a hlídal kapacitu baterií. Pokud nabití kleslo pod určitou hodnotu, přehodila se „výhybka“ a dům se přepnul na normální venkovní síť. Nebylo potřeba mít nějaké šílené dva rozvody elektřiny nebo uzavírat smlouvy s oligopolem, stačil dobře nastavený přepínač. Tímhle způsobem bylo zajištěno ideální fungování i pro „doby klidu“.

Na malou chatu by teoreticky mohl stačit ostrovní systém za cca 50 tisíc, ale nemám s tím praktickou zkušenost – dejte prosím vědět v komentářích!

Osobně používám jiné řešení, které má výhodu v tom, že je naprosto mobilní. Používám přenosnou nabíjecí stanici s kapacitou 1228 Wh a k ní (zatím jen jeden) skládací solární panel s výkonem až 200 W. Stanici sebou můžu brát na delší dovolené, jde používat s elektrickým nářadím (nůžky na živý plot, pila…), jde dát do karavanu nebo obytné dodávky a třeba i jako zdroj v mobilheimu na odlehlém pozemku (pokud na něj našetřím).

Zatím jsem s tímto řešením spokojená – pro případy krátkodobých výpadků elektřiny i na cesty je to fajn. Stolní počítač mi z toho běžel celý den (při průměrné spotřebě 100 W – většinu času jsem dělala méně náročné práce). Pozor, zrovna tahle nabíjecí stanice je pořádný macek (má 16 kilo), nemá žádné vychytávky na mobil (to mi naopak vyhovuje) a při rychlonabíjení ze zásuvky opravdu výrazně hučí větrák. Solární panel dává výkon na slunci kolem 150 W, když se trochu zatáhne tak cca 50 W a při opravdu těžkých mracích jen 5-10 W. Při opravdu jasném dni se prý dostane až na 200-210 W, ale to se mi zatím nepovedlo (uvidíme v létě). Spočítejte si tedy, za jak dlouho jeden panel nabije akumulátor na 100%. Za jasného dne to jen tak tak zvládne za celý den.

Velká výhod podobné nabíjecí stanice je její relativně snadná přenosnost, nenápadnost, displej ukazující nabití a odhadovanou dobu provozu. Poseidon 1228 Wh stačí v pohodě třeba na provoz věcí jako je sekačka a dokonce i rychlovarka nebo mikrovlna. Zlatým standardem nabíjecích stanic je asi firma EcoFlow, u které ale zaplatíte více za menší kapacitu.

Pracovní počítač mi doma ještě chrání takzvaná „úpéeska“, tedy UPS (APC s výkonem 390 W) – to je zařízení, na které je počítač konstantně připojený a hlídá výpadky elektřiny a případně i výkyvy v síti. Když dojde k výpadku, umí počítač udržet bez problému v chodu, bez zakolísání (takže nepřijdete o data v rozpracovaném dokumentu apod.). Počítač udrží v chodu tak 5-10 minut a dává přitom hlasitě najevo, že vypadl proud. Během té doby mohu buď připojíte nabíjecí stanici nebo alespoň uložíte práci a počítač vypnete. Některé UPS dokonce umí počítač včas šetrně vypnout samy. Význam UPS stoupá, protože v nestabilní síti hrozí čím dál častěji krátkodobé blackouty (hlavně díky „zelenému“ Německu, které pravidelně zachraňujeme naší levnou elektřinou, kterou nám pak za v době kdy dostatečně svítí slunko a fouká větříček za desetinásobnou cenu prodávají zpět).

Šikovná věc do karavanu, na cesty, na zahrádku nebo do mobilheimu či chatky.

To je ke „stručnému“ seznamu vše. Dejte prosím vědět v komentářích vaše vlastní tipy, dodatky, opravy atd.

A co vlastně pěstovat?

Co jsou ideální potraviny pro pěstování opět záleží na mnoha faktorech – na vaší nadmořské výšce, typu půdy, vašich chutích atd.

Je několik potravin, které možná není nutné pěstovat, protože v Česku zřejmě budou vždy relativně dobře dostupné a nehrozí jejich extrémní nedostatek:

• Brambory
• Mrkev
• Cibule
• Obiloviny – pšenice, žito (to si na zahradě stejně asi nikdo nepěstuje)

Pokud se přeci jen rozhodnete pěstovat například brambory (na zabranou plochu zahrady mají opravdu vysokou výtěžnost), třeba abyste je měli vlastní a čisté nebo případně chtěli méně běžné druhy, dávejte si pozor, kde je na pozemku máte. Brambory snadno chytí plíseň bramborovou, která pak velmi snadno přeskočí třeba na rajčata a okurky a tak můžete přijít o podstatnou část úrody.

Celkově pro pěstování velmi doporučuji pořídit si nějakou pomůcku, která vám rychle ukáže, kterým druhům se u sebe daří a které k sobě nepatří – na první pohled to někomu může připadat skoro jak nějaké „ezo bláboly“, že třeba brambory a rajčata nejsou dobří sousedé, ale v praxi to opravdu funguje, a to z mnoha naprosto reálných důvodů.

Nejlepší potraviny na pěstování, které se u nás v české kotlině pěstují relativně jednoduše a mají dobré výnosy:

• Saláty
• Rajčata
• Okurky a cukety (ve foliovníku nebo skleníku)
• Papriky (ve foliovníku nebo skleníku)
• Dýně (hokkaido)
• Česnek
• Hrášek
• Jahody (chtějí dost vody a hnojení)
• Kanadské borůvky (chtějí kyselejší půdu a hnojení)
• Petržel, pažitka a pórek
• Červený i černý rybíz, ostružiny (existuje už i odrůda bez trnů) a případně angrešt
• Bylinky

Dobré zkušenosti v nižší nadmořské výšce mám třeba s broskvoní, která hodně plodí a vyžaduje menší péči – minulý rok jsme měli z jediného stromku takovou úrodu, že nám broskve lezly ušima a museli jsme hodně zavařovat (to se hodí na zimu). Fajn jsou i zakrslé třešně, případně jabloně. Dobrý je i polozapomenutý morušovník, jehož plody chutnají trošku jako borůvky a obsahují resveratrol, který má antioxidační a antibakteriální účinky. Zajímavá je i mišpule a morušovník – na ty už bohužel nemám místo a tak s nimi nemám vlastní zkušenost.

Jednoduchý na pěstování je i polníček, ředkvičky a rukola, které jsou všechny super do salátů, burgerů apod.

Jednoduchá pomůcka, která překvapivě pomáhá.

Poznámky na závěr

Mít dobré vztahy se svými sousedy je velmi důležité – v době všeobecného nedostatku, nezaměstnanosti, udavačů, zfanatizovaných davů a bujících zahraničních mafií vedle sebe určitě chcete mít člověka, se kterým si můžete v klidu vyměňovat znalosti, navzájem si pomáhat a třeba mezi sebou i v poklidu provádět normální přátelský směnný obchod (třeba jablka za vejce, půjčení bagříku za výrobu webové prezentace apod.).

Pro pochopení toho, jak vypadá opravdová krize v Evropě, se snažte studovat třeba jugoslávskou válku, chování lidí v druhé světové, poměry v naprosto rozvráceném Sovětském svazu na začáku 90. let minulého století nebo ekonomickou, morální i bezpečnostní katastrofu na Ukrajině v posledních cca 10 letech. Samozřejmě čerpejte hlavně z alternativy, protože mainstream byl, je a bude prolhaný až do morku kostí a jeho cílem je vás spíš zmást, ovládnout a dezinformovat, ne z vás udělat samostatně myslící lidskou bytost.

Fajn knihy, které se vyplatí mít doma

Pár tipů na knihy, které se vyplatí mít doma v tištěné podobě. Přihoďte prosím svoje tipy na knihy o zahradničení, pěstování, přežití a na dobré atlasy do komentářů.

• Naučte se zahradničit – Guy Barter
• Zeleninová zahrádka – Roman Pavela
• Jedlé rostliny z přírody – Dagmar Lánská
• Kapesní atlas hub – Miroslav Smotlacha
• SAS – Příručka jak přežít – John Wiseman
• jakýkoli atlas map a automapy

bornova.pub

(2 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...