Jordan Peterson o psech a kočkách




Psi se podobají lidem. Jsou naši přátelé a spojenci. Jsou to tvorové společenští, hierarchičtí a domestikovaní. Jsou šťastní i na úpatí rodinné pyramidy. Za pozornost, kterou jim věnujete, se vám odměňují loajalitou, obdivem a láskou. Psi jsou báječní. Kočky jsou však jiné. Nejsou ani společenské, ani hierarchické (snad jen okrajově). Domestikované jsou jen částečně. Neumějí žádné zábavné kousky. Ve vztahu k lidem se řídí vlastními pravidly.

 

Psy jsme si plně ochočili, ale kočky jako by se s námi přátelily z důvodů, které znají jen ony. Pro mne jsou kočky ztělesněním přírody a samotného Bytí v téměř ryzí podobě. A také jsou formou Bytí, která shlíží na lidské bytosti vlídně a s uspokojením. Kdykoli potkáte kočku na ulici, může se stát spousta věcí.

Kupříkladu když já zahlédnu kočku v dálce, můj vnitřní zloduch dostane chuť ji vystrašit ostrým syknutím. Zvíře tak pokaždé znervózní a nafoukne se, aby vypadalo větší. Snad bych se kočkám neměl smát, ale nemůžu si pomoct. To, že je lze vylekat, je na nich to nejlepší (a také že se pak okamžitě zatváří, jako by se za svou přehnanou reakci styděly). Když se však ovládnu, shýbnu se a zavolám na ni, abych ji pohladil. Kočka někdy uteče. Někdy mě zcela ignoruje, protože je to kočka. Ale někdy přijde a spokojeně se mi otře hlavou o nataženou ruku. Někdy se dokonce překulí na zaprášený beton a prohne se v zádech (ačkoli kočky v takové pozici mnohdy škrábnou či kousnou i přátelskou ruku).

Naproti přes ulici, kde bydlím, žije kočka jménem Ginger. Je to kočka siamská, nádherné zvíře, velmi klidná a rozvážná. Vykazuje nízkou míru neuroticismu, jednoho z pěti základních osobnostních rysů, který je ukazatelem úzkostlivosti, bojácnosti a emocionálního strádání. Psi ji ani v nejmenším nevzrušují. S naším psem Sikkem se dokonce kamarádí. Někdy na zavolání – a někdy sama od sebe přeběhne cestu s vysoko zdviženým ohonem, který je na konci maličko zatočený. Pak si před Sikkem, který vesele vrtí ocasem, lehne na záda. A když má náladu, přijde i za mnou, na půl minuty. Je to příjemná chvilka. Když mám dobrý den, je to paprsek světla navíc, a když mám špatný den, je to drobná radost.

Pokud jste vnímaví a pozorní, pak se na vás i za špatného dne může usmát štěstí a nabídnout vám nějaké podobné drobné potěšení. Třeba jdete po ulici a malá holka před vámi se najednou roztančí, protože má na sobě baletní kostýmek. Nebo narazíte na kavárnu, kde jim záleží na zákaznících a kde vaří obzvlášť dobrou kávu. Nebo si vyšetříte deset, dvacet minut, zabavíte se něčím pošetilým a bláznivým a připomenete si, že se ještě stále umíte smát absurditě existence. Já si rád pouštím Simpsonovy 1,5násobnou rychlostí. Neuteče mi žádný vtip a trvá to jen dvě třetiny běžného času.

A třeba si jen vyjdete na vzduch provětrat si hlavu a náhodou potkáte kočku. A když ji na chvíli pohladíte, možná si na patnáct sekund připomenete, že zázrak Bytí snad přece jen stojí za to nevykořenitelné utrpení, které jej provází. Když na ulici potkáte kočku, pohlaďte ji

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 hodnocení, průměr: 4,29 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

1 Comment

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*