PAVEL CHRASTINA
Také já mám za sebou zkušenost uprchlíka. Uprchl jsem z bývalého československého marxistického ráje. Jenže v té době byli uprchlíci ještě většinou slušní lidé. Žádní vrazi, žádní násilníci, žádní náboženští pomatenci, žádní notoričtí asociálové. Drtivá většina chtěla co nejdříve pracovat, naučit se jazyk a splynout s lidmi hostitelských zemí.
Ale o tom jsem už jednou psal. Dnes chci napsat o něčem jiném. Jako mnozí jiní jsem prošel uprchlickým centrem v Traiskirchen, kousek na jih od Vídně v Dolním Rakousku. Sejmuli mi otisky všech prstů, odevzdal jsem cestovní pas a těšil se na brzké pohovory na australském velvyslanectví. Mezi těmi dvěma pohovory jsme prošli důkladnou lékařskou prohlídkou včetně rentgenu plic.
Bylo nás tam asi deset Čechů a několik Slováků a všichni jsme to považovali za samozřejmost. Bylo mi naprosto jasné, že kdybych měl něco nakažlivého anebo byl náhodou tzv. bacilonosičem, do Austrálie bych se nikdy nedostal. Podobné to bylo i později ve Spojených státech, když jsem, už jako Australan, žádal o povolení k delšímu pobytu. Otisky prstů již nebyly třeba, ale lékařská prohlídka ano. Také tohle jsem považoval za naprosto samozřejmé.
Otázka tedy zní: proč úřady zjevně nedělaly a nedělají kontrolu zdravotního stavu statisíců muslimů, kteří přicházejí každým rokem do Evropy, ať už z Asie či Afriky? Je to záměr těch, kteří je sem už nejméně tři roky otevřeně zvou? Lékaři dobře vědí o celé řadě nebezpečných chorob, proti kterým jsou například afričtí domorodci imunní, ale organismus Evropana a mnohdy ani evropská medicína si s nimi neumí poradit. A znovu se ptám, patří i tohle k záměrům německé kancléřky a celého současného vedení EU?
Všichni snadno pochopíme, že taková „latentní“ zbraň dokáže časem napáchat možná větší škody než tisícovky neregistrovaných džihádistů rozptýlených mezi imigranty.
Mikrob či virus nepotřebuje propašovat žádnou výzbroj, pracuje dlouho a skrytě, těžko ho můžete chytit, zavřít a postavit před soud. Pracuje jako časovaná bomba. Masivní vlna „divoké“ imigrace, kdy úřady téměř vůbec nekontrolovaly ani identitu, ani doklady tzv. uprchlíků, natož aby zjišťovaly jejich zdravotní stav, přináší všem Evropanům vedle terorismu a sociálních problémů ještě další obrovské nebezpečí.
Nejde o žádný planý poplach, protože jen za poslední tři roky se počet těchto „nových příchozích“ odhaduje na více než dva miliony. Rád bych viděl nějaká statistická čísla o jejich zdravotním stavu, pokud vůbec existují. Je také možné, že o nich příslušná ministerstva evropských zemí už něco vědí, ale záměrně si tuto informaci nechávají pro sebe. Zřejmě abychom se nevyděsili. Což vyvolává další naléhavou otázku: Kdo si tímto způsobem přeje zdecimovat příští generaci domácí evropské populace a proč?
Často se hovoří o tom, že řada českých lékařů i zdravotních sester odešla pracovat do zahraničí. Někdy chtěli získat další zkušenosti, šlo jim o odborný růst. Jindy zase jen o vyšší plat. Na jejich práci se však náhle něco změnilo. Během posledních dvou let jsem četl už řadu zpráv od českých zdravotníků o zoufalých zkušenostech s muslimskými imigranty v německých nemocnicích. K tomu všemu mohu připočíst i jednu obsáhlou výpověď českého chirurga pracujícího ve Velké Británii.
Všechny tyto články se objevily na našich sociálních sítích a byly alarmující. Ti z vás, kdo je také četli, mi to potvrdí. Snad by bylo na místě z nich citovat. Ale mohli byste nad tím jen mávnout rukou a pomyslet si, co je nám do zahraničí. Jenže primář Pavel Lebeda, bývalý senátor a bývalý viceprezident Českého červeného kříže, popisuje situaci u nás. Z jeho obsáhlého rozhovoru pro Parlamentní listy, zveřejněného už 27. ledna tohoto roku, vyjímám:
„Nejčastější nemoci objevené u migrantů v našich zařízeních jsou: HIV+, TBC, syfilis, salmonelóza, enterobakterióza, svrab, zavšivení, hepatitida A. Málo četné, i když závažné nemoci neuvádím. Když k chorobám přiřadíme zemi původu migrantů, nejčastěji se opakuje: Pákistán, Afghánistán, Sýrie, subsaharská Afrika…“
„Udělení azylu je vůči společnosti zodpovědný akt a zdravotní hledisko by mělo mít v tomto procesu právo veta… vyloučit rozšíření infekčního onemocnění by mělo být nepřekročitelnou podmínkou.“
Volným otevřením dveří asijským a africkým imigrantům nedokázala unie zajistit ochranu svých občanů před importem exotických chorob, z nichž některé jsou neléčitelné a smrtící. Zde se počet nevinných obětí teprve ukáže a není vyloučeno, že jich bude nakonec o mnoho více, než obětí samotného terorismu.

(32 votes, average: 4,94 out of 5)
A dovolují to evropské orgány?
Nejenže to povolují, ale také propagují. Hluboce zakořeněný komplex viny v Evropě nám brání tuto realitu pojmenovat. Jakýkoli pokus o jeho odsouzení je označen za rasistický nebo krajně pravicový. To však není otázka ideologie: je to skutečná otázka bezpečnosti a suverenity. Maroko není demokracií. Je to teokratická diktatura Jak si vysvětlujete mediální mlčení kolem tohoto případu?
Maroko má mediální vliv a ví, jak správně hrát se svými kartami. Když v Bruselu vypukl skandál Moroccogate, v němž bylo více než 60 poslanců EP zapojeno do marocké korupční sítě, nedostal se na titulní stránky novin ani týden. Jakákoli jiná země by byla ukřižována. Maroko však všechno dusí. Dokonce i nejslavnější kauza Qatargate využila síť, kterou Maroko již vybudovalo.převlečená za demokracii, která funguje jako geopolitická mafie. A EU? Jedná proti svým zájmům?
Maroku jsou vypláceny miliony eur z evropských fondů spolupráce, údajně na zastavení imigrace. Maroko však tyto peníze používá k posílení své armády, financování propagandy nebo pokračování v okupaci Sahary. Evropští zemědělci, zejména ti španělští, mezitím čelí absurdním předpisům, zatímco marocké produkty se dostávají bez řádných kontrol. Předáváme naši potravinovou a ekonomickou suverenitu zemi, která si otevřeně nárokuje Ceutu, Melillu a Kanárské ostrovy.
atlantico fr
Diplomatická přetahovaná
Nátlak, manipulace a destabilizace: když Španělsko čelí marocké strategii srovnatelné s Alžírskem ve Francii
https://atlantico.fr/article/decryptage/pression-manipulation-destabilisation-quand-espagne-fait-face-strategie-marocaine-comparable-celle-algerie-en-france-bras-fer-diplomatique-immigration
zdroj
Pro Taleba Alisalema, saharského spisovatele a analytika žijícího ve španělském exilu, je odpověď jasná