Pekarová strčila do kapsy všechny dramatiky a sehrála komedii sama se sebou |

Sdílet článek:

KAROLINA STONJEKOVÁ

Znáte ty komické divadelní kusy, v nichž si hlavní postava sama způsobí veškeré problémy a pak se po celou hru horečně zaměstnává jejich řešením? Jaké to je být v kůži takové postavy, nyní zakouší předsedkyně TOP 09. Právem…

Možná se to na první dobrou mohlo jevit jako správný nápad. Preference řadí vaši stranu někam do mimoparlamentního křoví a vy sami zaujímáte přední příčky v průzkumech politické nepopularity. Je tedy potřeba předvést se jako lídr a udělat nějaké zázračné „něco“, co vás a vaši partaj znovu dostane do povědomí.

Jenže když ve skutečnosti žádný lídr nejste, tak to něco, co vymyslíte, bude patrně ještě horší, než kdybyste nevymýšleli vůbec nic. Jistě, natlačit Helenu Langšádlovou k tomu, aby se dobrovolně poroučela z ministerstva, šlo ještě celkem snadno. Ještě v těchto chvílích si mohla Markéta Pekarová myslet, že hraje hlavní roli v povedeném představení, na jehož konci by snad mohl být i nějaký ten aplaus.

Jenže pak se ústřední postavě vymkl děj zcela z rukou a začala ryzí komedie. Na tu nás připravilo už první dějství, kde se odchod Langšádlové zdůvodňoval tím, že má málo lajků na sociálních sítích. Hahaha. U druhého dějství, v němž na scénu vstoupil Pavel Tuleja, vypadalo všechno na happy end. Ale byla to doslova otázka hodin a vše bylo jinak.

Namísto aby se divák dočkal jednoduchého rozuzlení, přišla nečekaná zápletka – ten, který měl po Langšádlové vylepšit pověst TOP 09, nevylepší nic. Naopak celou situaci zhorší, protože má sám máslo na hlavě, jelikož publikoval v tzv. predátorských časopisech. Nový ministr se nekoná. Pozitivní publicita se nekoná. Odchod Langšádlové ztrácí smysl, z hlediště se tu a tam ozývá bučení a místo potlesku letí na jeviště zmuchlaný pytlík od burských oříšků.

Třetí dějství se pak nese v typicky českém duchu – dobře se díváme kolem sebe, kdo další má ještě podobný problém, abychom na něj ukázali prstem a nebyli v tom maléru sami. Drama se nám tak rozrůstá o nečekané vedlejší postavy, jako třeba Danuši Nerudovou nebo Karla Havlíčka. Díky tomu si hlavní hrdinka Pekarová může na chvíli oddechnout.

Ovšem skutečně jen na chvíli. Přesně do okamžiku, než se rozhodne spásný nápad s výměnou ministra přebít jiným spásným nápadem – pokusí se způsobit trable někomu dalšímu. Třeba ministru školství Mikuláši Bekovi, protože ten se po průšvizích s Cermatem dokonale hodí na divácky oblíbenou roli obětního beránka. A tak se Pekarová v médiích rozpovídá o tom, že chtěla s výměnou ministryně jít příkladem, aby se za nos chytili i její koaliční partneři, a také někoho ku prospěchu věci vyměnili.

Kapesníček od Černochové nepomohl

Tak určitě, chytání se za nos, to je doslova královská disciplína našich politiků, to víme. Proto nepřekvapí, že místo kýžené sebereflexe přijde jen další studená sprcha pro hlavní hrdinku, jejíž nenadálý výpad proti koaličním partnerům se nesetká s pochopením, nýbrž s kritikou.

Ba co hůř, protože se málokterý skutečně dobrý divadelní kus obejde bez zákeřného zlosyna, vstupuje nám na scénu staronová postava. Otec zakladatel Miroslav Kalousek se za nečekaný útok od Pekarové veřejně omluví na sociálních sítích a tím uštědří hlavní hrdince rozhodující úder, po němž skončí ostudně ležet u cesty (zhruba v místech, kam divák hodil pytlík od oříšků).

Epizodní roli si v dramatu střihne ještě ministryně obrany Jana Černochová. Ta cítí potřebu podat v prachu ležící Pekarové kapesník a pofoukat jí bebíčko, pročež napíše tklivý příspěvek o tom, jak to mají holky v politice těžké. (Aniž by si uvědomovala, že těžké to má vždycky každý, kdo se objeví na místě, na němž neměl a nemá co dělat).

Poslední dějství potom končí obrazem, v němž zaprášená Pekarová stojí na jevišti úplně sama a jediné, co jí zbylo, je kapesník od Černochové a oči pro pláč. Světla zhasnou, opona jde dolů a uklánět se není třeba. Nikdo totiž netleská. Ke zmuchlanému pytlíku od buráků z druhého dějství přibylo ještě pár dalších. Někdo dokonce hodil i botu.

Vidíte, vidíte… velcí dramatici potřebovali ve svých kusech kostýmy, převleky či divoké záměny osob. Markéta Pekarová je všechny strčila do kapsy, když vytvořila velké drama jen sama se sebou (sama sobě). Vlastně to celé byla taková velká absurdní divadelní one woman show. Otázkou je, co na to divák, pochopil to vůbec? TOP 09 už diváků beztak moc nemá a po tomhle představení hrozí, že i těch pár posledních platících návštěvníků bude chtít vrátit vstupné. Některé divadelní kusy totiž fakt vidět nepotřebujete.

Nehraj divadlo, když neumíš hrát. Nerozjížděj politické hry, když neumíš dělat politiku…