Po celé Evropě táhnou průmysl dolů automobilky

Začátkem týdne jsme se ze zprávy Českého statistického úřadu dozvěděli, že inflace v Česku v lednu meziročně zrychlila na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta. Meziroční růst spotřebitelských cen tak byl nejvyšší od července 1998, kdy činil 10,4 procenta. Jaký vývoj můžeme čekat dál?

Inflaci musíme vnímat komplexně, všechno tu souvisí se vším. Inflace, tedy růst cen, není izolovaný jev „jen o cenách“. Vezměme si kupříkladu průmysl: po celé Evropě táhnou průmysl dolů automobilky. A průmysl je zase tím odvětvím, které táhne dolů celkový hospodářský růst. Na samém počátku je nedostatek komponentů. Ten ničí výrobu, slabá výroba zase ničí prodeje. Prodeje napříč celou Evropskou unií v lednu meziročně propadly o 6 procent. Ještě horší to je, když si uvědomíme, že v lednu 2021 prodeje propadly skoro o čtvrtinu. A teď jsme opět níž.

Lidé a firmy by auta kupovali. Peníze mezi nimi jsou, chuť k nákupům také. Auta jsou tím, co není. A auta nejsou, protože nejsou komponenty k nim. A mezi nimi zejména čipy. A když je něčeho málo, ale poptávka po tom něčem je velká, nutně musí dojít ke zdražování. Zdražují jak auta nová, tak hlavně auta ojetá. Pro Českou republiku je klíčový německý trh s ojetinami, a tam ceny v průměru meziročně vzrostly o 12 procent.

A protože toto všechno beru v úvahu a protože si myslím – na rozdíl od „oficiálních“ předpokladů – že situace s dodávkami se hned tak nezlepší, domnívám se, že tlak na růst cen i nadále bude větší, než si dnes většina ekonomů myslí, takže inflace přeleze přes deset procent.

Vláda Petra Fialy rozhodla o kompenzaci ztrát podnikatelům zasaženým pandemií covid-19. Podpora se týká cestovního ruchu, pořádání akcí, zájezdové dopravy a provozovatelů a organizátorů adventních trhů. Je pomoc, která může dosáhnout celkově až pěti miliard korun, o to cennější, že vláda pro ni našla finanční prostředky i v těchto rozpočtově složitých časech?

Měli bychom už za covidem udělat tlustou čáru. Začíná to trochu připomínat výmluvy na čtyřicetileté období socialismu před rokem 1989 – ještě po dvaceti letech od roku 1989 jsme slýchávali, že jsme vlastně chudáci, kteří nemohou dohnat západní Evropu, protože jsme tu měli komunisty. A teď mám pocit, že se ode dneška za dvacet let pořád budeme vymlouvat na covid.

Přitom mnoho problémů české ekonomiky je poplatných právě tomu, že během covidu na jedné straně byla podporována poptávka tím, že se mezi lidi sypaly miliardy, ale současně nebylo zboží, protože došlo k recesi – a důsledkem tohoto nesouladu je dnes ta velká inflace.

A tady pořád jedeme stejné vychylování ekonomiky z rovnováhy tím, že přerozdělujeme, bereme těm, kteří se podnikat snaží, jiným to zakazujeme a pak jim dáváme od těch, kdo fungují. To je principiálně špatně a ekonomice jako celku to škodí.

Středoevropské země se potýkají s růstem cen každá jinak. U nás byla jednorázově odpuštěna DPH na energie a zaveden příspěvek na bydlení, Poláci snížili DPH, Slováci fixují ceny. Všechno to jsou nekomplexní a nesystémové kroky. Spotřebitelé za ně budou rádi, o tom žádná. Ale nic z toho neřeší hlubší problémy a příčiny růstu cen.

Ty příčiny jsou jednak v onom nesouladu poptávky a nabídky, který jsem již popsala, jednak také v evropské zelené politice. Tak tedy se postavme evropské zelené politice, odmítněme penalizovat fosilní paliva, a ono to po čase zase půjde! Ale politici budou raději lidu z jedné ruky brát krev, do druhé ruky ji pumpovat, polovinu přitom rozbryndají na zem, a budou to vydávat za léčbu.

Spasitelská nálada ovládla i ministra zemědělství Zdeňka Nekulu (KDU-ČSL), jenž se nechal slyšet, že plánuje podpořit české producenty potravin snížením DPH u jídla na 10 procent ze současných 15 procent. „U biopotravin bych pak chtěl jít ještě dále, z těch by se nemusela platit DPH vůbec,“ dodal. Co říkáte tomuto nápadu, který by navíc přispěl ke zdravějšímu stravování české populace?

Mnohé biopotraviny mi chutnají víc než nebiopotraviny (neplatí to paušálně) – no a co?! Vnucuji snad svůj názor na chuť, či kvalitu, či snad dokonce zdravotní důsledky potravin někomu? Ale co když vám řeknu, že biopotraviny obsahují větší množství plísní? Jak někdo může vědět, že jsou pro všechny zrovna biopotraviny „lepší“? Proč by zrovna biopotraviny a zrovna domácí producenti měli být podporováni?

Když chcete podpořit domácí firmy, snižte jim všem plošně daň z příjmu právnických osob. Ale všem! Proč producenty potravin podporovat, ale producenty nábytku nebo textilu ne? Vždyť to je hrozná čuňárna podpořit takhle selektivně jen někoho pouze proto, že ministr má zrovna rád biopotraviny!

Ano, lze. Justin Trudeau se zachoval jako diktátor. Použila bych s chutí výraz označující jedno hospodářské masné zvíře, které navíc ještě nepobralo mnoho vzdělání. Vždyť to je přeci naprosto logické, že když začnu lidem vyhrožovat tím, že přijdou o peníze, že provedou nájezdy na banky!

A ještě něco – o tom se sice moc nemluví, ale vsadím se, že až se bude zpětně analyzovat vývoj kryptoměn, ukáže se, že do krypta nateklo mnoho vkladů právě v těchto dnech a právě z tohoto titulu. Tady se mimochodem ukazuje síla a smysl kryptoměn, případně zlata. Prostě alternativních platidel mimo dozor vlády.

Mně jako zaměstnavateli je úplně buřt, kdy si zaměstnanec svou práci udělá. Jestli o víkendu, nebo po nocích – pokud tedy není práce vázaná na nutnost být v práci v nějaké konkrétní otevírací hodiny. Je mi dokonce i úplně jedno, kolik hodin zaměstnanec v práci prosedí. Pokud svou práci zvládne jako superman za 2 hodiny týdně, zaplatím mu stejně jako někomu jiného, kdo si každý den odkroutil osm a půl hodiny. A pokud někdo nestíhá svou práci ani v běžné pracovní době, není mu pomoci, vyhazuji.

Takže mi docela dává smysl, že si lidé mohou svou práci pospojovat do čtyř dnů, pokud ovšem odvedou práce stejné množství. Katastrofa by byla, kdyby byli zaměstnavatelé nuceni platit stejně za menší objem práce.