Polsko opět na pranýři, ale o mediální zákon vůbec nejde

Opozice rozjela protesty a demonstrace. Mainstreamová média v celé Evropě, včetně našich, šílí. Americký ministr zahraničí Polsku vyhrožuje, protože druhou největší polskou soukromou televizi vlastní americká mediální společnost Discovery. Média se předhánějí v tom, kdo zveřejnění peprnější odsudek tohoto aktu a dávají široký prostor výhradně jen polské opozici.

Poodhrňme oponu mediálního balastu a politicky motivovaných ataků a podívejme se na reálná fakta. Především by bylo dobré zdůraznit, že zákon zatím nenabyl platnosti a účinnosti, protože jej musí ještě schválit i polský Senát. V něm nemá hlavní vládní strana Právo a spravedlnost většinu, takže je docela dobře možné, že se zákon do Sejmu vrátí. Na druhou stranu pro zákon v Sejmu nehlasovali jenom poslanci vládní strany, ale i některých menších stran, které se na vládě nepodílejí. Jak dopadne hlasování v Senátu je krajně nejisté, stejně tak si lze jen obtížně vsadit na další osud zákona v Sejmu při případném přehlasování jeho senátního zamítnutí.

Pokud se zákona podaří schválit půjde o něco zcela mimořádného a bezprecedentního? Rozhodně ne. Jsou země, kde se cizí vlastnictví médií nijak neomezuje, jako třeba Česká republika. Ale v podstatě shodná právní norma s diskutovanou polskou platí třeba v Německu nebo v Itálii. Ve zmiňovaných zemích však tyto zákonné úpravy žádnou pozornost nevyvolávají. Proč asi.

Opozice v Polsku se snaží přesvědčit svět, že zákon je namířeny proti soukromé televizi TVN, která je vůči vládě a zejména straně Právo a spravedlnost velmi kritická. Vládní politici tuto televizní stanici opravdu asi příliš nemilují, mimo jiné i proto, že má za sebou řadu přešlapů. Ale když se trochu podíváme do nedávné minulosti, kdy se norma připravovala, je zřejmé, že polská vládní konstelace ji směřovala v první řadě proti případnému vlastnickému právu některého z ruských mediálních subjektů. Polská posedlost obavami z vlivu Ruska je všeobecně známá. Ostatně, vzhledem k historii našeho severního souseda, se není co divit.

Zajímavá je i role vlastníka televize TVN, americké mediální společnosti Discovery. Ta se zaměřuje na dokumenty, vědu, technologii, dějiny. Vysílá ve 155 zemích světa ve 33 jazycích. Avšak nikde kromě Polska nevlastní standardní televizní stanici, která se zevrubně zabývá i politickým děním v zemi. Tomu se Discovery zásadně vyhýbá. Polskou TVN získala akvizicí jiné americké společnosti Scripps Networks Interactive (SNI) a v jejím celkovém hospodaření představuje marginální položku. Existuje tedy obava, že s prodejem majoritního podílu v TVN by Discovery v případě konfliktu se zákonem neváhala a bylo by otázkou, jaká by byla politická pozice nová vlastníka.

Je teda čím dál více zřejmé, že o samotný zákon tu vlastně vůbec nejde. Je to další z dlouhodobě rozehrávané partie, kterou se současné západní elity snaží zamezit už i tak poměrně silně plápolajícímu konfliktu, jehož hranice tvoří bývala železná opona. Polsko, díky své velikosti a významu, je nejvýznamnější stát rodící se středoevropské fronty odporu k současnému levicově progresivistickému proudu, který zcela ovládá dění v Evropské unii. Ten navíc získal silného spojence v nynější levicové liberální americké administrativě.

Ta si moc dobře pamatuje, kde její arcinepřítel Donald Trump pronesl svůj klíčový evropský projev, v němž vyzdvihl roli národního státu, kritizoval Evropskou unii a ocenil statečnost Poláků v boji za svou samostatnost a suverenitu. Předáci EU zase dobře vědí, kdo je autorem Deklarace o budoucnosti Evropy, která požaduje její zásadní reformu a varuje před nebezpečným invazivním sociálním inženýrstvím současných unijních struktur. Polská vláda a předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczynski je spolu s Viktorem Orbánem lídrem a hybatelem této iniciativy, k níž se připojily dvě desítky významných politických stran napříč Evropou.

Evropské elity a americká vládnoucí levice to chápou jako přímý útok na své výsadní postavení a dělají vše proto, aby jej udusily v samém počátku. Nebudou se štítit využít všech prostředků, které mají k dispozici. Není těžké s i povšimnout, že nemine den, aby z mainstreamových médií nevyštěkla nenávistná kritika polské nebo maďarské vlády. Souboj o polský mediální zákon je jen další kapka v moři. Že se tento souboj bytostně dotýká i České republiky není třeba dodávat. Snad se dočkáme dne, kdy v něm bude naše země hrát důstojnější roli než dosud.