Se Svobodou Cyrilem po křesťansko-bolševicku

Křesťanští demokraté dnes na popud svého místopředsedy Petra Hladíka jednali o tom /12/, zda vyhodí svého bývalého předsedu a nejvýraznějšího politika strany od dob Josefa Luxe, pana Cyrila Svobodu. Svoboda si totiž dovolil poskytnout rozhovor médiu “Voice of Europe”, kteréžto bylo posléze Deníkem N a dalšími médii patrně na popud Bezpečnostní informační služby označeno za nebezpečnou ruskou propagandu a urychleně vypnut jejich web /1/. Tudíž už se nedozvíme, zda nějaké nebezpečí šířilo, nebo ne. Je to jako z té Cimrmanovy hry Blaník:

SMYL: No jo. Je to tady v pravidlech. Po druhém kole výměna mečů.

HYNEK: To není možný! Ty, Chvojka, pojď sem. Přečti, co tam je.

SMYL (čte): Pozemšťanům je zakázáno nahlížet do blanických knih.

HYNEK: To tam taky je? (K učiteli:) Podívej se, jestli to tam je.

SMYL: To má právě zakázaný. /Citát – 16/

Předsednictvo nakonec rozhodlo tím nejtrapnějším a nejzbabělejším možným způsobem: Od pana Svobody se distancovalo a vyřídilo mu, aby si rozmyslel, jestli z jejich partaje nechce vypadnout. Ostatně, tak nějak se zakomplexované, ale ambiciózní nuly chovají vůči skromné a opravdové osobnosti vždycky. Brzy patrně nenajdeme parlamentní stranu, která by se nerozhádala se svým bývalým předsedou…

Bylo by to k smíchu stejně jako jsou současné preference KDU-ČSL řízené uvedenými osobami, kdyby šlo jen o Svobodu a ne o svobodu. Protože chtít někoho vyhodit jen proto, že se baví s někým, kdo je následně kýmsi označen za ošklivého je útokem na svobodu dotyčného. A také protože jakákoli cenzura nějakého webu bez toho, že by o ní rozhodl dle zákona soud, je útokem na svobodu slova. Je to cenzura stejného typu, jakého se dopouštěl minulý režim u nás nebo jakého se dopouští právě to Rusko. Nutno ovšem říci, že od minulého cenzurního úspěchu s vypnutím “dezinformačních webů” /2/ se naše vláda poučila a nevydala přímou výzvu k vypnutí nepohodlného webu, nýbrž si to evidentně zařídila potichu a v zahraničí /3/.

Vláda i BIS se ke všemu vyjadřovali nepřímo a nekonkrétně /4, 5/. Kdo je vlastně ten další fuj a sankcionovaný web jsme se dozvěděli až od Deníku N /6/ a musíme prostě věřit jeho “dobře informovaným zdrojům” a basta. Hru Blaník musel někdo vymyslet. Realita však absurditou předčí každou autorskou vizi.

Celá ta absurdita je však součástí trendu, který roztáčí kola propagandy, třeba formou různých vlaků. Rusko brázdí už léta “Vlak vítězství nad fašismem” /7/, o jehož využití pro současnou ruskou propagandu, která označuje za fašistickou celou Ukrajinu, nemůže být pochyb. Vlak “Mladí proti fašismu” /8, 9/ vyjel z Česka na Slovensko, aby přivezl studenty k volebním urnám. Vzhledem k preferencím slovenské mládeže tedy evidentně vezl Korčokovy voliče, aby nedopustili vítězství Pellegriniho, jenž byl evidentně symbolem onoho “fašismu”. Zde už ovšem ani lístky zadarmo pro revoluční mládež nepomohly a “fašista” volby vyhrál. S napětím očekávám, kdy na Prezidentský palác vyvěsí hákenkrojc a vyhlásí rasové zákony, ale pořád nic. Ohledně toho volebního vlaku je zvláště pikantní, když si uvědomíme, že myšlenkově spříznění s těmi, pro které byl určen, tak rádi žalují na jiné, že se prý dopouštějí “ovlivňování voleb” /18/.

Stejně absurdní a urážlivá jsou i vyjádření Tomia Okamury, předsedy strany SPD, která je sama lživě označována za fašistickou kde kým /10/. Okamura tedy označil za “nácky” Ukrajince, protože doma nerespektují národnostní menšiny a u nás v Plzni uspořádali jakousi Bandera párty /11/. Samozřejmě, že je to stejně nesmyslné a urážlivé jako jsou stejné výroky proti němu a straně SPD a Okamura by se za to měl omluvit.

Házení fašistů a nacistů na své oponenty i na kohokoli, kdo se nám znelíbí, evidentně nabírá obrátky. Je to hnusné, zbabělé, je to důkazem neschopnosti a neochoty s druhou stranou mluvit a snahy umlčet ji přirovnáním k nejhorším zvěrstvům, které lidstvo poznalo. Je to také plivnutím na památku obětí fašismu a nacismu a znevážením zločinů, které na nich byly spáchány, když jsou ty zločinecké ideologie, kterých se stali obětí, používány jen jako nadávka.

Sledujme ostražitě směr, který nabírají tyto vlaky tupého zneužití těch zásadních pojmů. Je to směr proti svobodě a občanské vzájemnosti. Může se stát, že zítra nejen nějaké hloupé médium nebo politik, ale celá vláda označí někoho nepohodlného za nácka nebo fašistu, znemožní mu publikovat, nebo mu rovnou zařídí vyhazov z jeho funkce. Nedovolme, aby se to, čeho se odvažuje naše vláda zatím pokoutně a přes prostředníky, stalo normou.

Nedovolme ani, aby se totéž stalo součástí našeho práva třeba formou “Evropského aktu o svobodě médií” /13/, který jednou rukou dává a druhou bere /14, 15/. Zase tam najdeme obehranou písničku o nutnosti odstraňování “dezinformačního obsahu” /17/ a další pseudopojmy od novodobých totalitních cenzorů, kteří se s drzostí stejnou jako měli všichni nastupující diktátoři zaklínají naopak svobodou a rovností všech.