Stručná historie odborníků vybízejících k jaderné válce |

Sdílet článek:

V Americe existuje aktivní, vlivná a dobře placena menšina expertů a politiků, kteří zjevně věří, že eskalace konfliktu mezi jadernými mocnostmi, a to i včetně jaderné války samotné, není ve skutečnosti nic moc problém.

Tito samozřejmě patří k té sortě lidí, co obdivují sami sebe, to oni „jsou ti dospělí v cimře,“ zatímco lidi, co prosazují prozíravost, opatrnost a dodržování vlády zákona, považují za zrádce, zbabělce nebo ruské agenty.

Uvažujme např. o návrhu Seana Hannityho z 2. března, aby NATO, což ve skutečnosti znamená Spojené státy, „zaútočilo bitevními tryskáči na ruskou tankovou kolonu, nebo aby použilo určitých dronových útoků a skoncovat tak s celým tím prokletým konvojem.“ Podle Hannityho by to neobnášelo žádnou eskalaci, protože NATO by nemuselo Rusku říci, kdo ten útok provedl, a tak by Moskva „nevěděla, proti komu vést odvetu.“

Spolu s tím podpora pro „bezletovou zónu“ byla jedním z nejnebezpečnějších způsobů eskalace, jelikož bezletová zóna by ve skutečnosti byla vyhlášením války Rusku. Např. senátor Roger Wicker říkal, že USA by měly „vážně uvažovat“ o bezletové zóně. Floridská kongresmanka Maria Salazar bezletovou zónu podporuje z velice moudrého důvodu, protože „svoboda není zadarmo.“ (Naštěstí většina kongresmanů zjevně uznává, že bezletová zóna by znamenala III. světovou válku.)

A pak jsou tu experti, kteří otevřeně tíhnout k jaderné válce, spolu se spoustou mlžení. Šéf-korespondent NBC Richard Engel v jasném vybízení k jaderné válce navrhoval, že USA by měly riskovat vše, jen aby zničily ruský konvoj.

Vedoucí výzkumník Institutu Adama Smithe Sam Bowman říká, že „stojí zato riskovat jadernou válku,“ když to znamená válčení s Ruskem.

Bohužel na zběsile nezodpovědném volání po eskalaci není nic nového a patří k dlouhé tradici, která začala už za Studené války. Podle tohoto způsobu myšlení stojí jaderná válka opravdu „zato“, když znamená „vítězství“.

Dnes lze mnoho z těch volajících po takových věcech nalézt mezi středo-levicovými jako je Engel, čili mezi těmi, co se hlásí k „neoliberalismu“, jako Brosman. Avšak během Studené války I bývali ti nejnadšenější fanoušci jaderné války v řadách Bakelitových konzervativců. Každopádně potrhlý přístup k jaderné válce ilustruje nejvíce znepokojivý přístup – „ať vzletí atomovky“ – u těch, kdo prosazují myšlení „riskněme to“, kdy tito (představující nevelkou menšinu politiků) se odvažují rozhodnout za celé lidstvo o tom, jak by se měla spousta milionů lidí obětovat v jaderných plamenech.

Studeno-válečníci za jadernou válku

Teď už se obecně ignoruje, že vůdci konzervativního hnutí aktivně vedli kampaně za spuštění jaderné války. Např. sám William F. Buckley navrhoval, aby se obětovala Západní civilizace, bude-li to nutné, jen aby se zpopelnili Rusové.

David Miller v Konspirace JFK uváděl, že v té době byli mnozí konzervativci zjevně krvežízniví.

Rozhodnutí prezidenta Kennedyho vyhnout se roku 1962 další invazi na Kubu rozzuřilo v Americe skoro všechny pravičáky…

Ve sloupku z 10. listopadu 1962 William F. Buckley Jr. vyzýval k jaderné válce proti Rusům s odůvodněním, že „jestli je něco správného, tak tohle pro nepřítele kombinujícího bezohlednost a barbarství Džingischána s děsnou efektivností stroje IBM (ano, ten efektivní Sovětský svaz!)… Lepší je riskovat, že budeme mrtví, než mít jistotu, že budeme Rudí. A když umřeme? Tak prostě umřeme.“

Bill Buckley zdaleka nebyl jediným americkým pravičákem, co počátkem 60. let volal po jaderné válce. William Schlamm, člen Společnosti Johna Birche, který pomohl v 50. letech založit National Review, říkal v 60. letech německým posluchačům v Kolíně, že Západ by se měl připravit obětovat 700 000 000 lidí, aby porazil Komunismus.

Konzervativní expert z rádia Clarence Manion v té době navrhoval hromady desítek milionů mrtvol ve jménu „vítězství“ ve Studené válce:

Už mě otravuje, když poslouchám toho dědka Linuse Paulinga (nositele Nobelovy ceny za chemii), jak brečí ze strachu z umírání v jaderné válce… Jak dlouho by vlastně chtěl žít? Jestli musíme padnout v boji s Komunismem, tak bych byl radši mezi ostatky těch více než 10 000 000 sežehnutých a byl bych hrdý, že jsem jedním z nich.

Radši mrtvý než Rudý? Kdo má dostat moc rozhodnout to za vás?

Ve skutečnosti možné vyhynutí lidstva není tak velký problém, když si člověk myslí, že pro každého člověka je „lepší být mrtvý než Rudý.“ Avšak Ronald Hamowy poukazoval, že by to byl hloupý nápad umožnit Buckleymu, nebo někomu jinému, aby za všechny rozhodl, je-li lepší být mrtvý než komunistický:

Pan Buckley se rozhodl, že bude radši mrtvý než Rudý. Tak jsem se rozhodl i já. Ale trvám na tom, že všichni lidé by měli mít možnost se rozhodnout sami. Jaderný holocaust to ale udělá za ně.

Murray Rothbard pokračoval na podporu Hamowa postoje:

Každý, kdo si to přeje, by mít právo udělat osobní rozhodnutí „radši mrtvý než Rudý“ čili „dejte mi svobodu nebo mi dejte smrt.“ To, co nemá právo udělat, je učinit tato rozhodnutí za ostatní, jak by konzervativismus pro-válečné politiky udělal. Co ti konzervativci ve skutečnosti říkají, je: „Ať oni radši umřou, než aby byli Rudí,“ a „dejte mi svobodu je zabít,“ což je bojový pokřik nikoliv ušlechtilých hrdinů, nýbrž masových vrahů.

Nakonec ale začalo konzervativní hnutí předstírat, že takové názory nikdo nikdy nevyjadřoval. Jak to vysvětloval Rothbart.

Skutečné hlavní poselství Konzervativního hnutí bylo jasně veřejně formulováno na anti-komunistickém shromáždění před lety od upřímného a plamenně mluvícího L. Brent Bozzella: „Abychom vymazali svět Komunismu, budeme ochotni zničit celý vesmír i další hvězdy.“ To neobnáší radikální osvobození, když nechcete projít celou trasu, když nechcete odtancovat celý tanec s Brentem Bozellem a Konzervativním hnutím, v němž tématem není „radši mrtvý než Rudý,“ nýbrž „radši ať ty a ty a ty budete mrtví než Rudí.“

Samozřejmě, že dnešní obhájci fakticky jaderné války jsou ve vyjadřování zdrženlivější než Buckley a Manions v minulosti. Nevystoupí otevřeně a neřeknou: „Radši bych zpopelnil polovinu světa, než žil ve světě, v němž Rusové dobijí Mariupol!“ Ti volají po eskalaci takovými eufemicky znějícími formulacemi jako „bezletová zóna“ nebo jen „bombardování konvoje.“ Zašifrovaně to ale znamená: „Možná bychom měli riskovat vše.“ Možná je to pokrok proti těm hrozným starým časům v roce 1962. Lidé, kteří berou jadernou válku vážně, ale vědí, že historie ukazuje, že mobilizace a eskalace má dlouhou historii toho, že se to vymkne z rukou a povede to k hrozným věcem, daleko horším, než jaké si mnozí političtí vůdci vůbec dovedli představit, že by byly možné. Přestože pro-eskalační dav předstírá, že tomu tak není, skutečností je, že ne všechny problémy světa lze vyřešit vojenskou akcí.