„Věřte vědě“ může také znamenat „Udělejte to podle nás“




Sdílet článek:

Logický rozpor hodný zamyšlení v době pandemie a zeleného údělu popsal filozof David Hume a je známý pod názvem „co je versus co by mělo být“. Ekonom rakouské školy L. Mises na něj navázal a tvrdil, že věda může maximálně říci, co „je“. Ale rozhodně jí nepřísluší říkat, co „by mělo být“.

Na rozpor v argumentaci poprvé upozornil skotský filozof doby osvícenství David Hume ve svém pravděpodobně nejznámějším díle Pojednání o lidské přirozenosti. Vždycky jsem si všiml, že autor po nějakou dobu postupuje s běžnými způsoby argumentace, když jsem byl najednou překvapen, že místo toho, aby předkládal výroky, že něco je, nebo není, nesetkávám se s jiným výrokem, než že by něco mělo, nebo nemělo být.“

Humeova guilotina

David Hume dále říká, že etické postoje autora mají být striktně odděleny od popisu reality a že každé filozofické pojednání, které četl, postupovalo od faktických tvrzení o stavu světa k morálním závěrům, jaký by měl být. Ten posun je nepostřehnutelný,“ píše D. Hume. Argumentační trik je známý pod názvem co je versus co by mělo být“, v originále Is-ought problem“, nebo také jako Humeova guilotina.

Z tvrzení, že Karel v práci ukradl kladivo, nelze vyvodit závěr, že Karel by krást neměl. To, že krást se nemá, není popisem reality, ale morálním postojem.

Humeova gilotina je posun od popisných tvrzení, že něco je, k tvrzením normativním, že by něco mělo být, bez jasného oddělení obou tvrzení. Trik spočívá v tom, že při tomto posunu není nutné odůvodňovat předpoklady, za základě kterých autor tvrdí, že by se něco mělo udělat. V případě krádeže kladiva je to neškodné, neboť vysvětlovat předpoklady netřeba, ale v jiných případech to tak jednoduché není.

Věda je na to, co je

Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy na Davida Humea navázal ve svém eseji Plánovaný chaos, který vydal krátce po druhé světové válce. Věda je kompetentní stanovit, co je, co existuje. Nikdy nemůže diktovat, co by mělo být nebo na jaké cíle by se měli lidé zaměřit. Je faktem, že lidé mají různé hodnotové postoje. Je nestoudné osobovat si právo zamítnout plány jiných lidí a donutit je podřídit se plánu plánovače.“

Škodlivost takových postojů na společnost dokumentuje historickou zkušeností s náboženstvím. Když platilo, že v oblasti náboženství může být následován pouze jeden plán, byly výsledkem krvavé války. S uznáním principu svobody vyznání náboženské války ustaly. Tržní ekonomika chrání mírumilovnou ekonomickou spolupráci, protože nevnucuje ekonomické plány druhým.“

Poselství L. Misese by se možná dalo shrnout do jedné věty. Říkají, abyste věřili vědě a řídili se jejími radami, ale ve skutečnosti říkají, abyste to udělali podle jejich plánu.

Vlády naslouchají vědě

Prezident Biden napsal ve svém exekutivním příkazu, ve kterém oznamoval přistoupení k Pařížské dohodě a další dalekosáhlá enviromentální opatření, že jeho administrativa bude naslouchat vědě“.

Věta o naslouchání vědě zní nevinně a velmi kompetentně. Věda je motorem pokroku lidstva. Ale platí-li, co před téměř 80 lety napsal Ludwig von Mises, věda nám může pouze říci, co je. Věda nám může říci, že se klima mění, jak rychle a jaké jsou možné důvody, proč tomu tak je.

Zastánci drastických zásahů do ekonomiky na obranu planety ale neříkají, aby lidé uvěřili vědě, že se klima mění. Tvrdí, že lidé mají uvěřit vědě a zakázat spalovací motory. Zákaz spalovacích motorů má podle argumentace L. Misese s vědou pramálo společného. Jedná se o jeden z názorů na to, jak řešit vliv člověka na planetu.

Názor není věda

Na konci dne je to, co si kdo myslí, že je správně nebo špatně, jeho názorem. Nemůže využívat fakta k podpoře své morálky, může je pouze využít k argumentaci v rámci svého hodnotového systému.

Stejná logika platí v případě pandemie. Věda může říci, že se objevil nový virus, který má nějaké vlastnosti. Všechno ostatní jsou názory, které vyjadřují nějaké hodnotové postoje. Je lepší chránit ohrožené skupiny, nebo omezit preventivní péči pro všechny? Kolik je společnost ochotna vynaložit na záchranu jednoho lidského života? Milion nebo miliardu? A proč tohoto, a ne jiného v případě, že všechny ochránit nelze?

Outsourcování komplexních problémů s mnoha etickým rozměry a protichůdnými důsledky na lidi, kteří se honosí mnoha tituly, ale nenesou žádnou odpovědnost za výsledky svých rozhodnutí, je politicky jednoduché.

Je to ale správně?

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 hodnocení, průměr: 4,91 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 1700 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*