Ať se tím udáví

MONIKA ČÍRTKOVÁ

Zprávám z bojiště se podvědomě vyhýbám už delší dobu. A pokaždé, když si nějakou delší zprávu či analýzu přečtu, jsem z toho jenom rozladěná.

V našich soudních bitvách se někdy stává, že situace dojde do bodu, že sice existuje stále dost důvodů pro pokračování v boji a člověk cítí, že je v právu, ale stejně se rozhodne jít od toho. Světské statky mu nestojí za zničené zdraví, za probdělé noci, za stres.

Je to situace, které říkám pracovně “ať se tím třeba udáví” – tedy, ať si to, oč se bojuje, protistrana nechá a třeba se tím zadáví, když si myslí, že s tím udělá štěstí. Nám už to za to nestojí. Přišel čas složit zbraně.

A podobné myšlenky mne napadají právě nad zprávami z fronty.

Doprčic, k čemu to je?

Zabití vojáci, zmrzačení lidé, zaminovaná pole, krví prosáklé louky, zničená technika. Nehledě na peníze, které to stojí, protože o ty jde fakt až v poslední řadě.

Mnohem horší jsou další kříže a další matky, které dostanou zprávu o synově smrti.

I ten, kdo je v právu, odchází někdy poražen. I spravedlivé války se někdy prohrávají. Nejsme malé děti, víme, že život není pohádka, a takhle to někdy prostě je.

Tak kdy to jako společnost pochopíme, kurnik už?

Je mi úplně šumák, že budu označena za nějakého chcimíra, za někoho, kdo by dal Sudety Hitlerovi. Vždyť my jsme mu ty Sudety dali, právě proto, abychom se neutopili v krvi. A tady to území Putin zadarmo nedostal a geopolitická situace mu nedovoluje rozmáchnout se jako Německo v roce 1940. Na něco takového nemůže ani pomyslet, tahle analogie není správná.

Takže ano, je to tak, já bych to území útočníkovi už nechala. Beztak je zdevastované, rozmlácené, vybydlené, zaminované, bezperspektivní.

Ať si to Putin sežere, ať se tím třeba udáví.

Protože za ty mrtvé kluky to prostě nestojí.

FB

(21 votes, average: 3,10 out of 5)

Loading...