(neo)Liberální doba




Sdílet článek:

24. února došlo k něčemu, jehož důsledky málokdo dokáže mapovat. Skončilo 30leté období symbiózy Ruska a Západu. Proč k tomu došlo a kdo to zavinil, už není důležité. Západním režimům to dalo oprávnění k okleštění svobody projevu a k odůvodnění prohlubující se ekonomické krize. Důležitým důsledkem pro český prostor je potvrzení jevu, který se nastoloval od vstupu do EU, definitivní vítězství nulitních elit typu Lipavský, Adamová, Fiala atd., které se vyznačují tím, že jim nejde o český zájem a o blaho národa a navíc nejsou minimálně kompetentní. Nastolila se zde generalizovaná korupce a tyranie unifikovaných nadnárodně řízených médií. Spengler přesně popisuje dnešní Česko: “Noviny a zpravodajství neustále ohlupují vědomí lidí bubnováním stanovisek, pocitů, dojmů, scén… Ego je pouhou funkcí monstrózního intelektuálního Nic, média byla vzata pod kontrolu Londýna, Paříže (dnes NY, Bruselu), zaměstnanci médií jsou redukováni na intelektuální poskoky… Větší karikaturu svobody se nelze představit.”

Západní liberální demokracie se vyčerpaly do té míry, že mají tendenci přímo zablokovat výběr kompetentnějších lidí, kteří by dokázali systém aspoň částečně stabilizovat, např. v Americe Biden, potvrzení trapného Macrona, v Německu zelení, v Česku nulitní Fiala, Adamová a spol. Západ ztratil přirozenou sebezáchovnou schopnost, přestaly fungovat korekce zpětných vazeb, fyzikální systém se za této situace rozkmitá a spěje do katastrofy. Liberální v politice a ekonomice bylo nahrazeno postliberální unifikací, vyvolené elity se neidentifikují s původními hodnotami liberálních svobod, hlavními identifikačními body se stalo NATO a loajalita evropskounijnímu centru.

Mnozí v Rusku se domnívali, že náhlým odjezdem Čubajse z Ruska už konečně zvoní hrana třicetiletí ruského liberalismu. Liberalismus rozvrátil v devadesátých letech ruskou ekonomiku a jeho dílem je kasta oligarchů ovládajících ekonomiku a závratné miliardy odsáté z ruské ekonomiky, uložené v různých offshorech na západě anebo v londýnských bankách a nakonec sankcemi definitivně ukradené. Ruský lid liberalismus nikdy nefavorizoval. Překvapilo, že Putin potvrdil liberální Nabulinu ve funkci šéfky centrální banky, přitom její vinou přišlo Rusko o polovinu svých zahraničních rezerv, platby v rublech za ruský plyn jsou též z liberální dílny kolem exministra Oreškina. Vůdčí postava ruských liberálů a šéf nejvyššího účetního dvora Kudrin počátkem března odcestoval do Izraele, zdálo se, že důvodem je nesouhlas s ukrajinským dobrodružstvím, Kudrin však mluvil o léčení, po delší době se vrátil do Ruska a minulý týden na okraji petrohradského ekonomického fóra dlouho s prezidentem debatoval o dalším ekonomickém rozvoji země, evidentně ruský liberalismus žije dál.

Na ruském serveru Politconservativism žurnalista Alexandr Birman o liberální perspektivě v Rusku. Nabulinu, Kudrina, Čubajse, Oreškina atd. spojuje jedna víra, v tzv. tržní ekonomiku, jsou adepty neoliberálního politickoekonomického modelu. Dnešní ruská moc je stabilní ne zásluhou silových struktur, ale finančními polštáři na nichž parazitují regionální elity, oligarchové a intelektuálové. Jejich perspektiva závisí na rozpočtovém přebytku a na tom, jak tento modul Gajdarových následovníků dokáže prvnímu muži, že ostatní ekonomické modely nejsou schůdné. Zabránění deficitu produktů, udržení zaměstnanosti a životní úrovně jsou stejně silné jako úspěchy ministerstva obrany. Z tohoto zřetele dividendy pochval od amerického velvyslance Sullivana (vyzdvihl zásluhy Nabuliny) překrývají fiskální minusy spojené s revalvací národní měny. Dnešní situace připomíná rok 1996, tenkrát nezbytnost zachování status quo přinutila reformátory, tj. pozdější liberály, vstoupit do koalice s lidmi u zdrojů, tj. pozdějšími oligarchy. Spojení mozků a kapitálu nebylo v posledním čtvrtstoletí harmonické. Jeho účastníci často i s pomocí silových struktur hasili vzájemné ambice. Pokud se nepodaří rehabilitovat liberální projekt s důsledkem přiblížení nějaké formy vojenského komunismu, přinese to existenciální hrozbu oligarchům i liberálům. Majitelé velkých korporací dnes též čelí riziku, že v národních expropriacích a mobilizaci ztratí to, co se jim podařilo zachránit po sankcích. Jsou možné nové aliance dětí Berezovského a Gajdara. A není nemožné, že se k nim přidají i Andropovovy děti (Gorbačov).

 

LIBOR ČÍHAL

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Trackback / Pingback

  1. (neo)Liberální doba » Oral.sk - Porno Politika

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*