Voliči proti sobě |

Sdílet článek:

MAREK ŘEZANKA

Ať již hodnotíme parlamentní volby ve Francii či ve Spojeném království, lze konstatovat jediné: Voliči chtějí kvalitativní změnu. Dožadují se v prvé řadě sociálních práv. Ve Francii se lidé bouří proti asociálním úpravám v zákoníku práce či proti takzvané důchodové reformě. Ve Spojeném království je velikým problémem stav zdravotnictví – a opět se zde jedná i o zaměstnanecká práva. Obě země se potýkají s nezvládnutou migrací – a do toho se obě země – spolu s Německem, které se rovněž vyznačuje hrubě nezvládnutou migrační politikou – výrazně angažují v eskalaci konfliktu na Ukrajině, kam odtékají výrazné finanční částky, které potom scházejí právě v sociálním systému, ve zdravotnictví či ve školství. Sociální a ekonomická úroveň velké části populace klesá – a tito lidé cítí, že nemají zastání. Má to jedinou vadu: A totiž tu, že část voličstva má stále pocit, že musí volit tak, jak mu nařizují samozvané elity. Potom se stává, že výsledky voleb jsou více méně patové – a že voliči se naplnění slibů, které jim byly dány, nedočkají. Není totiž možné na jedné straně slibovat sociální blahobyt – a na druhé straně odvádět více a více peněz na zbraně do války, kterou navíc nelze vyhrát – pouze ji lze přetavit do podoby zničujícího jaderného konfliktu.

Vrcholem všeho je stav ve Spojených státech amerických. Tam je po televizní debatě, k níž došlo na konci června, zcela zřejmé, že „císař je nahý“, ale tento císař zcela evidentně musí dostát své pohádkové pověsti – a jít nahý v průvodu až do konce. Hans Christian Andersen by nad J. Bidenem jistě zaplesal. To je totiž člověk, který se na první pohled neorientuje v prostoru ani v čase (Škoda jen, že to nevidí expertka na „demenci na dálku“, Džamila Stehlíková, která rozpozná každý neduh u Miloše Zemana, ale u pana Bidena zřejmě vždy včas vypne televizi) – a lze tedy předpokládat, že za něho rozhodují jiní. A pro někoho takového má Evropa chudnout? Pro někoho takového mají lidé v Evropě rukovat do války?

Je na evropských voličích, aby toto již konečně pochopili – a napříč evropskými zeměmi začali vymáhat své skutečné zájmy, bez ohledu na mainstreamová média a zděšené kvokání pseudoelit.